,,Ano, vše je připravené. Testovací subjekt N7 na místě"

Felix se zmateně rozhlédl kolem sebe. Ležel na nějakém nepohodlném lůžku, celé tělo svázané, aby se nemohl ani pohnout. Přímo nad sebou měl silnou umělou zářivku, kvůli které nic neviděl.

Srdce mu bušilo jako o závod a všechny jeho pokusy o osvobození selhaly. Jen vyděšeně koukal kolem sebe. Nemohl ani křičet, protože každé jedno slovo pohlcoval roubík v jeho ústech.

Slyšel že kolem něj neustále někdo chodil a semtam se ozval zvuk nějakého náčiní a pípaní strojů.

Jinnie...

,,Doktorko Jennie čekáme na váš pokyn"

Ne, prosím, ne...

Najednou ucítil na své tváři něčí jemné prsty, určitě ženy. Párkrát přejely po jeho tváři a jednou povytáhly víčka jeho očí, jakoby si je ta osoba chtěla prohlédnout.

,,Hezký klouček. Mas taky krasne oči, taková škoda. No nic, nebudeme to prodlužovat"

Pomoc, prosím...

,,Podejte mi skalpel a injekci prosím"

Jinnie...

,,Výboj"

Prosím! Jinnie, pomoz mi!

°•°•°•°•°•°

,,Jinnie!"

Hyunjin sebou překvapeně škubl a zvedl hlavu od své snídaně ,,Hm?"

Chan starostlivě semkl rty ,,Jsi v pořádku? Vypadal jsi dost mimo"

Vyšší přikývl a dál se hrabal ve svém jídle ,,Promiň, jen jsem měl takový špatný pocit"

Všichni seděli u velkého jídelního stolu, pojídali palačinky, které udělal Jin a snažili se vymyslet plán, jak je všechny dostat zpět.

Jediní kdo se konverzace nezúčastnili byli Sunoo a Sunghoon, kteří jedli v obýváku z nedostatku místa a Jeongin, který stále ležel. V poslední řadě Minho, který jedl ve svém pokoji, protože chtěl mít chvilku klidu. Změna místa a tolik nových lidí ho vystresovalo a to do takové míry že v noci téměř neusnul.

,,Nebylo by lepší všechno nahlásit šéfovi? Určitě se dozvěděl že jedna z jeho budov vybouchla a třeba nás i hledá" navrhl Seungmin.

Chan už chtěl přikývkou, ale všimnul si, že členové bts ztichli. Než stihl něco říct, Namjoon se ujal slova.

,,Bohužel s vámi musím nesouhlasit"

,,Proč?"

,,Naše víra v toho idiota a v celé SE se rozplynula potom co ti dva zmizeli" odpověděl jednoduše a Jimim přikývl.

,,Nedovolil nám pokračovat v pátrání a dával nám jiné mise. Jakoby chtěl, abychom přestali hledat. V tu chvíli nám došlo že je vůbec nezajímá jejich zmizení, proto jsme odešli"

Ostatní mlčeli, než se opět ozval Chan ,,Nemyslíte si že v tom mají prsty, že ne?" Zeptal se dost nejistě

Jungkook jen mykl rameny ,,Možná ano, možná ne, ale my chtěli v hledání pokračovat a SE nás nezajímalo"

,,Co Tae? Pokud je opravdu ten hacker, nemohl by o tom něco vědět?" Zamumlal Changbin nejistě, zatímco Jungkook při zmíňce jeho jména sklopil pohled.

,,Stejně jsem pořád zmatený. Pokud to opravdu je on, proč se skrýval? Musel vědět že ho hledáme když dokonce znal naší adresu. Mohl kdykoli přijít a aspoň nám dát vědět, že je v pořádku..." zamumlal Hoseok trošku sklesle a hltavě se napil své raní kávy.

Hyunjin si upravil vlasy za ucho ,,Myslím že se bál o vaše bezpečí" řekl, čímž přitáhl všechnu pozornost na sebe. Ostatní na něj nechápavě koukali, což ho donutilo pokračovat ve své teorii.

,,Podle toho co nám napsal víme, že zná nějaké tajemství, které nesmí nikdo vědět. Plus ta poznámka, že kvůli tomu opustil vlastní rodinu a jeden z jeho přátel, teď trpí"

V tu chvíli se Namjoon naladil na stejnou vlnovou délku ,,Takže ty myslíš že..."

Rudovlásek souhlasně přikývl ,,Moje teorie je jednoduchá. Myslím si, že Tae zjistil nějakou informaci, kterou neměl. Z nějakého důvodu to Yoongi věděl taky, nebo to Taehyung řekl jen jemu. Když však zmizel, on si uvědomil, že každý kdo to věděl byl v ohrožení, rozhodl se utéct, aniž by vám něco řekl a vystavil vás tak nebezpečí. Nejspíš po něm jdou, proto vás nechtěl kontaktovat a s námi mluvil jen přes nevyhledatelné zprávy"

,,To by dávalo smysl" řekli Chan a Namjoon ve stejnou chvíli, zatímco ostatní souhlasně přikyvovali.

Jediný kdo stále koukal do země a nic neříkal byl Jungkook. Pořád nedokázal uvěřit tomu, že byl naživu a stejně se mu neozval.

Jeho ztrátu bral nejhůř ze všech a několik noci ležel ve své posteli jako tělo bez života. Jak mohl něco takového vstřebat tak rychle?

,,Najdeme způsob jak se s ním spojit Kookie..." odvětil Jin s úsměvem a začal ho hladit po zádech.

Černovlásek už nezvládal držet slzy ,,Proč... celé ty roky..." špitl a dlaní si zakryl tvář.

Vyšší ho dál utěšoval, když v tom to nepříjemné ticho přerušil zvuk rudovláskův mobilu.

Podíval se na obrazovku a zaraženě zatajil dech ,,Zase mi volá skryté číslo"

Tím si opět získal pozornost všech ostatních.

,,Myslíš že je to on?" Zeptal se Namjoon a Hyunjin jen mykl rameny. Zhluboka se nadechl a hovor příjmul.

,,Halo?"

Nic se neozvalo. Bylo ticho, jediné co bylo slyšet byl docela hlasitý dech osoby na druhé straně.

Nikdo se neodvážil ke slovu kromě jedné osoby od které by to nikdo nečekal.

Jungkook si utřel slzy do rukávu a nejistě otevřel ústa.

,,Tae...?"

Opět bylo ticho.

Namjoon už chtěl říct něco ve stylu, jestli je to jen nějaký hloupý vtip, ale v tu chvíli se osoba na druhé straně konečně ozvala.

,,K-kookie..."

Všichni ztichli, zatímco Jungkook jen nevěřícně zatajil dech. Po tolika letech slyšel jeho hlas. Určitě to byl on. I po takové době ho poznal. Chtělo se mu brečet, křičet a skákat radostí ve stejnou chvíli.

Byl opravdu naživu.

,,Přeci jen ses sám ozval" řekl Jimin s jemným úsměvem na tváři.

,,Kde jsi? Řekni nám pravdu! Proč jsi zmizel?" Zeptal se Namjoon.

Z druhé strany se nějakou dobu nic neozvalo.

,,Nechtěl jsem to dělat..." Ozval se jeho zlomený a dost roztřepaný hluboký hlas. Nejspíš i on nebyl připraven je po tak dlouhé době slyšet. ,,A-ale nechtěl jsem vás ohrozit..."

,,Co se stalo, Tae?" Zeptal se Hoseok, zatímco Hyunjin opatrně položil svůj mobil doprostřed stolu.

,,Když vám to řeknu, budete v nebezpečí! N-nechci aby jste dopadli jako Yoongi..."

,,Okamžitě řekni celou pravdu! Jen tak ho zachráníme!" Vykřikl Hoseok netrpělivě.

Namjoon ho chytil za ramena ,,Klid Hobi, určitě nám to řekne, jinak by nevolal"

Taehyung se opět na chvíli odmlčel ,,Řeknu vám všechno, ale od této chvíle si budete muset dávat velký pozor..."

~

,,Tae, donesl jsem ti oběd!"

Překvapeně jsem zvedl hlavu od svého počítače a spatřil že Kookie stál ve dveřích s talířem jídla v ruce. Položil ho na stůl a láskyplně mě políbil na čelo.

,,Měl bys víc odpočívat. V poslední době jsi pořád unavený" řekl a dřepnul si přede mě, přičemž se opřel o má stehna.

,,Promiň, Namjoon mi dal hodně práce, ale už jsem skoro na konci" odpověděl jsem.

S povzdevhem přikývl ,,Dobře. Dlouho jsme nic nepodnikli" zamumlal a prsty se začal dobývat pod mé černé kraťasy.

Tak rád bych si ho dal tady a teď, zvlášť při pohledu na chtíč v jeho očích. Bohužel bych měl prvni dodělat svou práci ,,Co kdybychom si to nechali na večer?" Uchechtl jsem se a jemně chytil jeho bradu mezi své prsty.

,,Beru tě za slovo" zahihňal se a jemně políbil mé rty, než se zvednul ,,Moc to nepřežeň, dávej si i přestávky" naposledy mě pohladil po vlasech a opět zmizel.

Jen jsem si povzdechl a dál se soustředil na mou práci, zatímco jsem si vychutnával svůj oběd. Kookie je skvělý kuchař.

Najednou mi zazvonil mobil. Byl to Yoongi, což bylo dost překvapivé.

Nejen že mi nikdy nevolal, ale také měl teď svou misi, při které nemohl volat kvůli bezpečnosti.

,,Yoo-" než má věta vůbec zazněla, zaslechl jsem jeho vyděšený a naléhavý hlas.

,,Tae! Teď mě dobře poslouchej! Jaksi jsem zaslechl něco co jsem neměl a teď jdou po mě!" Zakřičel téměř bez dechu, z čeho jsem usoudil, že nejspíš utíkal.

,,Co se stalo?!" Vyhrkl jsem zmateně.

,,Byl jsem na jednom z operačních sálů a zaslechl jsem toho bláznivého doktora s někým mluvit! Naše vedení spolupracuje s AT, aby mohli profitovat z jejich výzkumu!"

Tohle byla odpověď, kterou jsem nečekal. Vůbec to nedávalo smysl. Vždyť Yoongi tam byl jako špión na pokyn našeho šéfa! Proč by ho tam vedení jinak posílalo kdyby s nimi spolupracovalo?

,,Pošlu pro tebe ostatní! Vydržíš ještě chvíli?"

,,Jsou přímo za mnou, odsud se nedostanu! Každopádně, pokud to řekneš ostatním, budou v nebezpečí! Musíš utéct a schovat se! Využij tam to místo! Omlouvám se že jsem tě do toho zatáhnul, ale chci aby to aspoň někdo věděl než u-"

Bohužel tu větu nestihl ani dokončit. Zaslechl jsem jen nějaký křik a poté hlasitou ránu.

,,Yoongi!" Vykřikl jsem, jenže hovor se přerušil.

~

,,Takhle to bylo..." ukončil Taehyung své vysvětlení situace a poté celou místnost zaplavilo trpké ticho.

,,Proto nás nenechali pokračovat v pátrání... věděli co víte a nechtěli, abyste se s námi spojili" zamumlal Jin.

,,Správně... nechtěl jsem vás vystavit nebezpečí, proto jsem utekl a sám jsem pokračoval v jeho hledání"

Hoseok se konečně odhodlal k nějakému slovu ,,Takže on opravdu žije?"

,,Žije..." řekl Tae, načež Hobi sklopil pohled, aby potlačil slzy ,,vedení zjistilo, že vím o všem a od té doby mě hledají, zatímco Yoongi zatajuje kde se schovávám. Jen kvůli této informaci ho nejspíš drží naživu...

Ale teď konec řečí. Řeknu vám všechny informace, které jsem shromáždil, abychom ty tři dostali zpět"

,,Ty víš kde jsou Felix a Jisung?!" Vyhrkl Hyunjin.

,,Nevím kde přesně jsou, ale vím co se s nimi stalo. Jak už jsem řekl, naše vedení se také zajímalo o testy v laboratoři. AT však bylo dost majetnické a mělo větší pravomoci, proto tam poslali špeha, neboli Yoongiho.

Důvod proč vám nařídili, abyste tu laboratoř zničili měla mnoho záminek, ale ta hlavní byla, že se náš šéf a šéf AT domluvili, že už není potřeba. N4 a N7 byli jediní přeživší, proto nebyla potřeba celá laboratoř na další pokusy. Bohužel nepočítali s tím, že ty dva objevíte a podcenili situaci.

Snažili se je dostat na velitelství, ale Chan je držel u vás zuby nehty, proto se rozhodli zakročit sami. Jisung a Hyunjin měli být jen návnady, abyste z těch dvou spustili oči a oni se jich mohli zmocnit. Téměř to vyšlo. Jake zničil vaše zbraně, Jungwon měl vše připravené, ale stalo se několik neočekávaných věcí.

První věc byl Hyunjin, který se vytratil, přestože byl v bezvědomí. To se musím přiznat, že byla moje práce"

,,To ty jsi ho vzal do té uličky, kde jsem právě parkoval?!" Zeptal se překvapeně Changbin.

,,Ne přímo já, ale najal jsem si na to může. Bohužel Jisung zmizel než ho stihli najít.

To že Jisung vezme mobil a kontaktuje vás byl jejich plán, abyste se na to místo vydali a oni mohli ty dva unést. Bohužel nečekali, že Minho půjde s vámi, proto se zmocnili jen Felixe"

,,Pořád to nevysvetluje proč odpálil celou budovu, když věděli, že tam Minho je. Vždyť se ho chtěli zmocnit" řekl Seungmin nechápavě, načež mu Tae hned odpověděl.

,,Protože si mysleli, že ho mají. Jejich původní plán bylo unést N4 a pak odpálit budovu do vzduchu. Když se připravovali, kolem vaší budovy se procházel nějaký brunet, stejně vysoký jako Minho s podobnými rysy ve tváři. To že to není on zjistili až po výbuchu a teď si myslí že jste všichni mrtví"

,,Co se s nimi teda stalo?" Zeptal se Hyunjin netrpělivě.

,,Myslím si, že Jisung a Yoongi jsou někde u AT. Felix... Felix je na hlavní budově SE, kde na něm ta skupina bláznivých doktorek dělá další pokusy"

°•°•°•°•°•°

Hyunjin seděl na posteli a v rukou držel tu světlou krabičku. Občas s ní zatřásl, aby se ujistil, že tam ty sušenky stále jsou.

Věděl že by je měl vyhodit, ale nedokázal to. Byla to poslední věc, která mu po něm zbyla.

Cítil se naprosto příšerně už od rána, kdy proběhl jejich rozhovor s tajemným hackerem.

Porušil svůj slib. Slíbil mu, že ho ochrání a nikdy s ním nikdo nebude zacházet jako s testovacím subjektem. Nemohl se jen tak smířit s tím, že jeho milovaný Lixie zase trpěl. Jak to jen mohl dopustit...

Přestože věděl, že Namjoon, Chan, Jin a Changbin od rána vymýšleli plán, zatímco Taehyung a Sunoo spolu zjišťovali další informace, nedokázal ze sebe setřást pocit zbytečnosti.

Aniž by si to uvědomil, po jeho tváři začaly stékat slzy jedna po druhé. Jeho ruce se začaly třepat a měl nepříjemný pocit v krku, jakoby se mu svírala dýchací trubice.

Položil si dlaň na hrudník a vystartoval k oknu, aby ho mohl otevřít a doufal, že mu ten čerstvý večerní vzduch pomůže.

Po chvíli se mu udělalo lépe, ale třesot jeho rukou stále neustoupil. Utřel si slzy do rukávu a podíval se na bruneta, který nerušeně spal v jejich sdílené posteli.

,,Omlouvám se Minho... nechránik jsem ani jednoho z nich" zašeptal a podíval se na krabičku v jeho rukou.

Najednou se otevřely dveře a dovnitř nakoukl Hoseok. Hned si všiml, že jeden z nich spal, proto se snažil být tiše ,,Promiň, jen si potřebuju vzít čisté spací tričko" zašeptal a došel ke skříni, aby si vytáhl nějaké oblečení.

Hyunjin jen přikývl a tiše ho pozoroval, zatímco se snažil zamaskovat všechny stopy po jeho slzách.

Brunet si ho prohlédl a hned mu bylo jasné co ho trápilo. Zavřel skříň a povzbudivě se na něj usmál ,,Ten Felix ti byl blízký, že ano?"

Vyšší nejistě přikývl ,,Slíbil jsem mu, že ho budu chránit a nic se mu nestane, ale selhal jsem... zase je z něj laboratorní krysa. Musí se hrozně trápit, zatímco já tu sedím a koukám ven..." Vydechl a utřel si další slzy.

Hoseok se podíval na krabičku v jeho rukou ,,Co v ní je?"

,,Sušenky. Lixie je upekl těsně předtím než ho unesli" řekl s jemným úsměvem na rtech při vzpomínce, jak vesele se tvářil, když je vytahoval z trouby.

,,Chápu" usmál se a podíval se ven na tmavou oblohu ,,Nechtěl by ses jít projít? Venku je krásně a nám oboum by se hodil někdo kdo nám rozumí"

Yo ^^

Nová kapitola zde, snad se líbila <3

V poslední době pozoruju velmi pozitivní ohlasy na tento a mé ostatní příběhy, proto vám chci moc poděkovat! Jsem ráda že se vám můj styl psaní líbí!

Vaše anonymní holčena <3