Hyunjin se zastavil před dveřmi ošetřovny a přiložil ucho ke dveřím. Neslyšel vůbec nic.

Tiše otevřel dveře a první co uviděl byl Jungwon, který se s injekční stříkačkou v ruce skláněl nad spicím brunetem.

,,Wonnie, co to děláš?" Zeptal se dost chladným, ale klidným tónem.

Menší sebou překvapeně škubnul a pomalu se na něj otočil, zatímco si injekci schoval za záda ,,H-hyun, myslel jsem že máte poradu, co tu děláš?" Vydechl s nejistým úsměvem.

Hyunjin za sebou zavřel dveře ,,Odpovídat na otázku otázkou je neslušné" odsekl a rychlým pohledem zkontroloval, jestli je Minho v pořádku.

Vypadalo to, že klidně spal. Proč tedy ta injekce.

,,Proč to máš v ruce?"

Jungwon odvrátil pohled a položil ji na stolek ,,Stěžoval si na bolest hlavy, ale než jsem mu stihnul dát prášek, usnul. Nechtěl jsem ho budit tak mě napadlo mu to podat takhle" odpověděl a otráveně naklonil hlavu ,,Co tu teda děláš?"

,,Chan s tebou chce mluvit a řekl mi, abych ho na chvíli pohlídal" řekl klidně.

Mladší si ho přejel pohledem od hlavy až k patě a poté přikývl ,,Dobrá, ale na nic mi tu prosím nesahej. Nechci tu zase uklízet rozsypané ampulky" řekl s o něco klidnější úsměvem a bez dalších námitek odešel.

Jen co se zavřely dveře, se Hyunjin přemístil k pracovnímu pultu. Zaujala ho malá lahvička. Určitě to byla ta látka, kterou měl ve stříkačce.

Na mobilu si vyhledal název a jen to potvrdilo jeho podezření. Bylo to uspávadlo. Dost silné.

Rozhlédl se a uviděl počítač. Docela ho to překvapilo, protože si byl jistý, že Jungwon žádný neměl. Byl zapnutý. Měl štěstí.

Neváhal ani chvíli a začal si prohlížet jeho otevřené maily.

Bingo.

Některé si přeposlala na svůj vlastní, když v tom se rozrazily dveře. Jay a Jungwon.

,,Já věděl že se nejdeš projít jen tak" ušklíbl se Jay a vytáhl z kapsy malý nůž, zatímco Won jen nejistě koukal na svůj počítač u kterého stál.

Hyunjin se narovnal a oba si je prohlédl ,,Takže měl opravdu pravdu. Nikdy by mě nenapadlo že to budete zrovna vy čtyři" zamumlal.

Jay překvapeně, ale taky dost vytočeně pozvedl obočí ,,Řekl ti to ten hacker?"

,,Řekl. Požádal jsem ho o to" odsekl a vytáhl svůj vlastní nůž ,,Proč?"

,,Je to prostě mise, takže ne že bychom s tím mohli něco udělat" odvětil Jungwon a popadl se stolu tu stříkačku.

,,Myslíš si, že vás nechám ho odvést?" Uchechtl se a přehodil si nůž do druhé ruky.

,,Kdybys to nechal být, tohle se vůbec nemuselo stát" povzdechl si a hned na něj zaútočil.

Hyunjin se několikrát vyhnul a poté mu vykopnul nůž z ruky, jenže v tom si všiml, že se Jungwon přiblížil se stříkačkou k brunetovi. Jay okamžitě využil situace, kdy soustředil na něco jiného a podkopnul mu nohy. Spadnul na podlahu přičemž se hlavou praštil o pult.

Jay mu dupnul na ruku, ve které měl nůž ,,Měl jsem tě rád, ale neměl jsi strkat nos do cizích věci" zamumlal, když v tom se rozrazily dveře a všichni se překvapeně otočili.

,,Nech ho být Jay!" Vyhrkl Changbin, zatímco na něj mířil svou zbraní.

Do mistnsoti vtrhl i Niki a dost zklamaným pohledem si je oba prohlédl. Nemusel nic říkat, ale jeho pocity byly všem jasné, protože to cítili stejně.

,,Jake a Heeseung už jsou vyřízení, nedělejte si to ještě těžší" zamumlal Chan. Nedělal to rád, ale neměl na výběr.

Jungwoon vytočeně semkl rty a dal ruce nad hlavu. Věděl že to tohle nemělo smysl. Jay naštvaně nakrčil nos, ale nakonec udělal to samé.

Niki a Bin je odvedli pryč a Chan si klekl k rdovláskovi ,,Není ti nic?" Zeptal se a dlaní projel jeho vlasy, aby se ujistil, že nekrvácel.

Vyšší přikývl a posadil se do sedu ,,Všichni jsme jim věřili, tak si to nedávej za vinu" řekl, když viděl jeho prázdný výraz. Znal ho dlouho a věděl, že se bude obviňovat z toho že je špatný vedoucí a proto se Felix a Jisung ztratili.

,,Já vím... ale kdybych to věděl, nic z tohohle se nemuselo stát. Možná by byli Jisung a Felix stále s námi" povzdechl si.

,,Aspoň víme, že tomu hackerovi můžeme věřit. Myslím že s jeho pomocí je oba dostaneme zpět" řekl s trošku povzbudivým úsměvem a přátelský ho poplacql po rameni.

,,Doufám" zamumlal Chan a podíval se, jak Minho stále klidně spal. ,,Jak je možné že se neprobudil?" Vydechl pobaveně.

,,Asi je hodně unavený. Bez těch dvou je to pro něj těžké a všichni to víme"

Chan přikývl a pomohl mu na nohy ,,Půjdeme za ostatními a ty si mezitím vyndej ten odposlech"

°•°•°•°•°

,,Já si myslím že by bylo moudré odsud zmizet. AT ví kde jsme a když tu nemají špehy, určitě sem přijdou. Minho ani my tu nejsme v bezpečí" řekl Chan a podíval se na ostatní, kteří seděli v jeho kanceláři.

Seungmin nejistě mykl rameny ,,Kam chceme jít?"

,,To je ta nejtěžší otázka" povzdechl si.

Jeongin, který jako vždy seděl Chanovi na klíně se u něj pohodlněji zavrtal ,,Peněz máme dost. Nebude těžké si pronajmout nějaký dům, nebo hotel" navrhl.

,,Hotel pro devět lidi bude složité a ani to nebude tak bezpečné" Ozval se Sunghoon, zatímco měl jednu ruku kolem menšího bruneta, který tam jen beze slov seděl v jeho objetí. Pořád byl zklamaný z toho, že lidi kterým nejvíce věřil je všechny takhle podvedli.

,,Můj kamarád pronajímá velký dům s několika ložnicemi, můžu ho kontaktovat" navrhl Seungmin.

Chan nejistě mykl rameny ,,Nevím jestli je to bezpečné. Nemám nic proti němu, ale jistota je jistota"

,,Co jiného ale chceme dělat?" Zeptal se Niki netrpělivě.

Všichni se snažili přijít na nějaké řešení, jen Minho tam v tichosti seděl. Neměl chuť se zapojovat. I když to bylo víc jak měsíc, nedokázal se smířit se zmizení svého bratra a někoho na kom mu tak moc záleželo. Nedokázal bez něj spát v tom pustém a prázdném bytě. Všechno viděl černobíle a nevěděl jak dostat z hlavy všechny ty myšlenky, které ho ničily zevnitř.

,,Minho"

Brunet překvapeně zvedl hlavu ,,Hm?"

,,Všechno v pohodě?"

On jen přikývl a radši dál poslouchal jejích konverzaci.

,,Tak co teda uděláme?" Povzdechl si Hyunjin.

Jeongin otevřel svůj laptop ,,Můžu zkusit najít nějaké ubytování aspoň na pár nocí než něco vymyslíme" řekl, když v tom mu obrazovka opět začala blikat. Hned věděl o co jde. ,,Hej, zase se námi chce spojit" vyhrkl a ostatní zvědavě přiběhli, aby mohli sledovat co píše.

<unknow>
Jsem potěšen, že z toho máte radost, ale já pro vás dobré zprávy nemám vážení. Máte tak deset minut na to se vypakovat, než vaší budovu vyhodí do povětří

,,Cože?!" Vydechl Chan a podíval se přímo do té jediné kamery. Která v místnosti byla ,,Jak to sakra víš?!"

,,Do povětří? Proč by to dělali, když je tu Minho pořád?" Nechápal Sunoo.

<unknow>
Na tom nesejde. Sbalte si jen potřebné věci a vypadněte odtamtud. Nepoužívejte zadní vchod, protože ten hlídají, ale když se nějak zamaskujete, úplně v pohodě vylezete hlavním vchodem.

Ostatní nevěděli co říct. Měli opustit svůj jediný domov a měli na to deset minut? To je šílenství.

,,Nemáme čas. Podle kamerového systému se opravdu několik divných lidi pohybuje kolem budovy" Vydechl Jeongin.

Chan si zoufale povzdechl. Očividně nikdy nebude mít klid. ,,Slyšeli jste. Za pět minut všichni u výtahu"

°•°•°•°•

Hyunjin si naházel do tašky ty nejpotřebnějši věci a rychle vyběhl ze svého pokoje. Zastavil se u stolu, na kterém ležela ta krabička se sušenkami. Neváhal a vzal je sebou. Vůbec mu nevadilo, že už nebyly k jídlu.

Vzal i nějaké jídlo, lékárničku a vyběhl pryč ze svého bytu.

Bylo divné nechávat za sebou svůj vlastní byt, odkud měl tolik vzpomínek. Noci, které strávil s Jisungem v objetí, kdy se navzájem uklidňovali, že se jejich život zlepší. Samozřejmě Felix a ta jeho pihatá tvářička, která se na něj vždycky usmívala.

Seběhl o jedno patro dolů a uviděl všechny už nachystané. Většina z nich měli jen sportovní tašku.

,,Když jsme konečně všichni, můžeme do toho. Rozdělíme se na tři skupinky, abychom nebyli tak nápadní. První půjde Changbin, Sunoo a Sun. Potom Hyunjin, Minho a Niki. Poslední půjdu já, Innie a Seungmin. Nezapomeňte roušky na tváře a kapuci" Zavelel Chan a ostatní přikývli.

První tři vzali své věci a nastoupili do výtahu. Uběhly tak necelé dvě minuty a výtah se vrátil zpět nahoru.

Hyunjin nastoupil jako poslední ze tří a stiskl tlačítko přízemí.

Nasadili si černé roušky na tvář a kapuce jejích mikin.

,,Doufám že se to stihne" zamumlal Niki dost nervózně.

,,Musíme doufat" povzdechl si rudovlásek a podíval se na bruneta vedle něj, který stále koukal do země. Opatrně mu položil ruku na rameno ,,Buď v klidu, dostaneme se odsud a začneme je oba znovu hledat. Mám takový příjemný pocit, že se tentokrát posuneme" řekl povzbudivě.

Minho nejistě přikývl a dal si kapucí víc do tváře.

Dveře se konečně otevřely a oni vyšli ven. Prošli vstupní halou kolem recepce a když konečně vyšli ven, uviděli na protější ulici stát ty tři.

Přeběhli velmi frekventovanou křižovatku a dál napjatě sledovali východ budovy. Stále nebyli všichni. Nervózně tam postávali, když v tom se ozval hlasitý výbuch a křik všude kolem.

Vyděšeně vzhledli vzhůru a uviděli téměř celou budovu v plamenech. Kolem se rozlétly kusy skla a betonu.

,,Chan!"

Yo ^^

Doufám že se vám líbí tento obrat v příběhu a budete číst dál ☆

Také můžu prozradit že v příští kapitole poznáte několik nových postav a jejich příběh ;))

Vaše anonymní holčena <3