Jisung si se zoufalým povzdechem přitáhl nohy k tělu, aby udržel co nejvíce tepla. Neměl ponětí kolik času uplynulo. Mohly to být hodiny i dny, co tu býl zavřený. V téhle tmavé plesnivé místnosti s jediným oknem a slabou blikající žárovkou.

Byla mu zima a měl úplně vyschlé hrdlo. Hlad ho naštěstí netrápil.

Přestože se snažil stále udržovat v nějakém klidu, jeho vnitřní já se třáslo jako malé dítě. Nevěděl kde je. Proč tu je. Kdo ho tu drží. Co se s ním stane.

Většinu času tu byl sám, jen občas se zjevil někdo, kdo mu přinesl suchý kousek chleba, nebo rezavou vodu.

Začínala mu chybět civilizace. Také jeden konkrétní člověk. Minho.

Přemýšlel jak se asi má. Co dělá. Zároveň se bál že na něj třeba vůbec nemyslí. Možná je mu jeho zmizení úplně jedno.

Nad tím pomyšlení mu po tváři steklo pár slz. Věděl že Minho moc nerozuměl všem emocím a neuměl je vyjadřovat. Co když necítil to samé? Co když ho viděl jen jako zábavu a vedla ho touha poznat něco nového.

Po chvíli nad tím však zavrtěl hlavou a opřel si čelo o kolena.

Takhle teď nesmím přemýšlet. Jinak se z toho zblázním!

Místo toho vyskočil na nohy a podíval se k tomu oknu. Pořád se snažil mít nějakou naději na útěk. Třeba to zvládne.

Postavil se na malý výstupek na zdi, aby se k tomu oknu dostal blíž. Byla tam jen tlustá mříž. Žádné sklo, proto tu byla taková zima.

Skz viděl les. Tmavý a docela strašidelný. Nemělo ani cenu křičet.

Chytil ten kus kovu a zkusil s tím zalomcovat. Nic. Sotva s tím pohnul.

Zoufale si povzdevhl a chtěl seskočit dolů, když v tom si něčeho všiml. Nějakého vyrytého nápisu na stěně vedle okna. Bylo to zaprášené a téměř nečitelné.

Opatrně přes to přejel prsty, aby to trošku očistil. I když to bylo naškrábané, dalo se to přečíst.

Opravdu se odsud nedostanu? Nikdo mě nehledá...? Možná už i on zapomněl...

Přečetl si ten krátký text několikrát, jakoby doufal, že mu to řekne něco víc. Zamyšleně nakrčil nos. Někdo tu byl před ním. Před nějakou dobou.

Seskočil zpět na zem a rozhlédl se po té tmavé místnosti. Možná tu těch vzkazů bylo víc.

Důkladně si prohlížel každý kousek těch plesnivých zdí, než našel další. Byly to dva iniciály.

Y + H. To celé v srdíčku.

Také mu to nic moc neřeklo, proto hledal dál. Našel nějaké vzory, které spolu vůbec nesouvisely. Smrtky, srdíčka, trojúhelníky, noty a spoustu dalších.

Nic užitečného...

Jen si povzdechl a posadil se na zem, když v tom si všiml dalšího textu. Vypadal že byl delší. Rychle to očistit od prachu a zaujatě začal číst.

Kolik je to asi měsíců... chybí mi tvé objetí a tvá vlídná slova. Doufám že jste všichni v pořádku. Každý jeden z vás.
Omlouvám se že jsem mlčel... bylo to pro vaše dobro. Moc mi všichni chybíte, hlavně ty, Hoseokie. Nevím jestli vás někdy uvidím. Nevím jestli nebudu za chvíli mrtvý... i když se smrti nebojím zdaleka tak, jako o vás.

Nevěřte jim a vydejte se svou cestou...

Omlouvám se hlavně tobě, Tae...

Váš Yoongi...

To jméno. Měl pocit, jakoby se mu hned rozsvítilo. Zároveň měl však ještě víc otázek.

Zhluboka se nadechl a začal si všechno skládat dohromady.

Yoongi, který zmizel, stejně jako ten Tae. Pokud bral v potaz, že to opravdu psal on, uvědomil si hned několik věcí.

Nejspíš ho nezabili, protože ho tu podle těchto řádků drželi několik měsíců. Věděl něco o čem nemohl mluvit. Možná dokonce věděl co se stalo tomu druhému.

Řetězec jeho myšlenek však přerušil zvuk řetězu, který přišel vždy, když ho šel někdo zkontrolovat.

Posunul se před ten text a nejistě semkl rty. Nevěděl co přijde. Mohli mu přinést jídlo, ale také ho mohli přijít zabít.

Po chvíli se dveře otevřely a dovnitř vešel nějaký muž. Byl celý v černém. Ale do tváře mu neviděl, kvůli kapuci kterou měl přes tvář.

,,Kdyby jsi dal na mě, mohl sis tohle všechno ušetřit"

V tu chvíli mu ztuhla krev v žilách. Ten hlas. Hned ho poznal.

Vyděšeně zatajil dech a nalepil se zády na stěnu ,,W-wooyoung..."

Zaslechl jen tiché uchechtnuti a on si sundal kapucí. Opět se před ním zjevil ten obličej, který se mu tak hnusil.

Vyšší se k němu začal přibližovat ,,Byl jsem překvapený že vzali zrovna tebe, ale co už" uchechtl se a hrubě ho popadl za bradu ,,Teď už tě ten uprchlík nezachrání že? Jak že to bylo... oh, N4, to je ono" Zasmál se, načež Jisung na něj jen zmateně koukal.

,,J-jak o něm..."

,,Vím spoustu věcí Sungie. Ale musím uznat že bych nečekal, že někdo jako ty bude členem tak otravné organizace. Jako je SE" povzdechl si.

Brunet vyděšeně semkl rty ,,T-ty jsi v AT..."

Druhý pobaveně přikývl ,,Je to tak. Jste opravdu hloupí... myslet si že ty dva nenajdeme a ještě se s nimi promenádovat po ulicích. Je jen otázka času než je dostaneme zpět" zašklebil se a popadl ho za vlasy. Vůbec nebral ohled na jeho bolestné steny.

Donutil ho zvednout hlavu a trošku se sklonil ,,Ale beru to jako příležitost. Konečně nás nikdo nevyruší..."

Jisung cítil, jak se celé jeho tělo začalo třást.

Ne, teď ne...

Než však stihl cokoli říct, přišpendlil ho ke stěně a chytil ho za pas. Jednou rukou zajel pod jeho špinavé tričko a nestydatě olíznul jeho bledý krk.

Pokusil se ho nějak odstrčit, ale nebyl moc úspěšný.

Bylo mu z něj špatně a nedokázal kvůli tomu ani pořádně myslet. Najednou si však uvědomil, že v jeho kapse něco nahmatal.

,,Hej, máš ještě práci" Ozval se něčí znuděný hlas u dveří a Wooyoung se od něj konečně odtáhl.

Jen otráveně zakoulil očima a chytil ho za bradu ,,Později se vrátím"

°•°•°•°•°•°•

,,Lixie, já ten hnusný sirup nechci..." zakňučel Hyunjin zoufale.

Blonďáček vytočeně pozvedl obočí ,,Jsi jak malé dítě! Víš co říkal Wonnie! Pomůže ti to!"

Rudovlásek poraženecky svěsil ramena a s nechutí si dal lžíci divné zakalené tekutiny do úst.

,,No vidíš že to jde" uchechtl se a schoval lahvičku zpět od skříňky.

Na vedlejším lůžku seděl Jeongin se svým laptopem a mobilem v ruce ,,Mám pocit že z jeho mobilu nic nezjistím" povzdechl si.

Byl to Jisungův telefon. Už uběhl téměř týden od jeho zmizení a tohle bylo jediné co se v té budově našlo.

,,Děláš co můžeš. Vy všichni. Měl by sis trošku odpočinout. Plus ti odmítám dávat další prášky na nabuzení" zamumlal Felix.

Tmavovlásek si jen povzdechl ,,Chci ho najít. Prohlédl jsem už všechno! Nechápu že ani jedna kamera nezachytila co se stalo" Vydechl zoufale a unaveně se protáhl.

Blonďáček chtěl něco říct, jenže v tu chvíli mu zazvonil telefon. Byl to Niky. Překvapeně zvedl hovor ,,Ano?"

,,Nom. Nerad to říkám, ale Minho to trošku přehnal s treninkem a sotva stojí. Nemohl bys mu přijít domluvit, aby si šel konečně odpočinout?"

,,Cože? Kdy naposledy spal?"

,,Nejsem si jistý. Ale mám pocit že už to budou dva dny..."

Felix si zoufale promnul tváře ,,Už jsem na cestě" zamumlal a položil to.

,,Co se děje?" Zeotal se Hyunjin.

,,Min to zase přehnal. Za chvíli se vrátím" povzdechl si a nechal je tam samotné.

Jeongin položil laptop vedle sebe a unaveně si promnul tváře ,,Je to blázinec co se Jisung ztratil..."

Rudovlasek nejistě přikývl ,,Všichni něco děláte a já se cítím špatně že tu celé dny jen ležím... bůh ví co si teď prožívá..."

,,Proto ho musíme najít. Ale ty musíš odpočívat než se uzdravíš a-" řekl, jenže v tom mobil v jeho klíně začal vibrovat. Překvapeně se podíval a uviděl neznámé číslo.

,,Někdo volá na jeho mobil! Mám to zvednout?!"

,, Zvedni to!" Vyhrkl Hyunjin téměř okamžitě.

Jeogin přikývl a nejistě si mobil přiložil k uchu ,,Ano?"

,,S kým mluvím?! To jsem já Jisung!"

Chlapec překvapeně zalapl po dechu ,,Sungie! Kde jsi?! Odkud voláš?! Jsi v pořádku?!"

Rudovlásek se hned posadil vedle něj ,,Dej to nahlas!"

Druhý přikývl a oba pečlivě poslouchali.

,,Jo, jsem v pořádku, ale je toho hodně co vám potřebuju říct a je jen otázka času, než si všimne, že mám jeho mobil! Nevím kde jsem, vidím z okna jen les. Wooyung je člen AT a je to jeho mobil. Také jsem tu něco objevil! Pošlu ti fotky. Myslím si, že tu před dávnou dobou byl i Yoongi. Ten o kterém mluvil Chan tehdy! Jsou tu nějaké vzkazy a obrázky vyryte na zdech!"

Oba si všimli nové zprávy. Byl to obrázek té nejdelší zprávy. Kterou Jisung objevil.

,,Chápu, ale důležitější je tě najít! Opravdu nevíš kde bys mohl být?" Vydechl Hyunjin.

,,Nevím, můžete zkusit najít polohu tohohle mobilu"

,,Už na tom dělám" Ozval se Jeongin, který už měl opět na klíně svůj laptop.

Rudovlásek si nervózně prohrábl vlasy ,,Neboj Sungie, my tě najdeme. Slibujeme!"

Než však dostali jakoukoli odpověď, uslyšeli jen nějakou tupou ránu a poté pípání. Hovor se ukončil.

,,Ne, ne, ne! Co se to stalo?!" Vykřikl Hyunjin zoufale a vyskočil na nohy, aby rozchodil ten stres, který v něm právě přebýval.

Jeongin několik dalších vteřin klepal do klávesnice jako splašený, byť se mu nezamotaly prsty.

,,Mám to! Mám tu adresu!" Zajásal a vyskočil na nohy ,,jdu najít ostatní. Ty tu zůstaň!"

°•°•°•°•°•°•

,,Dobře. Takže slyšeli jste! Máme málo času, takže musíme doufat že to mezitím celé nevyčistí! Changbin, Jake a Jay nachystají zbraně. Jungwon už chystá lékárničku. Ostatní se připraví a za tři minuty sraz u aut. Minho, Sunghoon a Niky tu zůstanou, stejně jako Sunoo a Jeongin, kteří se připojí na kamery. Teď pohyb!" Zavelel Chan a všichni se rozbehli pryč, následovat jeho rozkazy.

Jediný kdo se však ani nehnul byl Minho.

Chan hned věděl proč vypadal tak nespokojeně. Jen si povzdechl a začal vytahovat nějaké věci ze svého stolu ,,Minho, vím co chceš říct, ale-"

,,Prosím. Nemůžu tu jen tak sedět! Chci vám pomoct. Chci jemu pomoct!" Vydechl prosebně a pevně setnul obě pěsti.

Už co se dozvěděl že se s nimi spojil byl rozhodnutý ho přivést zpět. Chtěl ho mít konečně u sebe. Potřeboval se ujistit že je v pořádku.

,,Před hodinou jsi sebou sekl, i tvoje zdraví je důležité Minho. Prostě si odpočiň, víš co říkal Wonnie a Lix"

Vyšší nespokojeně zavrtěl hlavou ,,Prosím" zamumlal už docela zoufale.

Chan nejistě semkl rty. Co měl dělat, když s ním nechtěl spolupracovat. Měl ho nechat jít? Nebo mu to prostě přikázat?

Nakonec si jen povzdechl ,,Nemáme na to čas... Dobrá, ale když uvidím že jsi unavený a řeknu ti, ať se vrátíš do auta, vrátíš se"

,,Rozumím!"

°•°•°•°•°•°•

,,Au!" Vyhrkl Felix a upustil jehlu, kterou držel v ruce.

Hyunjin se překvapeně otočil ze svého lůžka ,,Co se stalo?" Zeptal se starostlivě.

,,Píchnul jsem se" povzdechl si a všechno schoval zpět do krabiček. Zranil se, protože byl hrozně nervózní. Našli jeho lokaci a věděl že to zvládnou, ale stále ho zžíral takový divný pocit. A to ani nepočítal ten fakt, že Minho šel s nimi i když byl unavený a měl by odpočívat.

Rudovlásek se posadil na kraj a natáhl se, aby ho mohl chytit za ruku ,,Oba jsme nervózní, pojď si radši sednout" navrhl a menší poslušně přikývl. Posadil se vedle něj a opřel se o jeho rameno ,,Co když se něco pokazí?"

Druhý mykl rameny ,,Můžeme jen doufat že ho přivedou zpět. Ale kluci hlídají kamery, takže když bude nějaký překvapivý útok, stihnou je varovat" řekl aby ho trošku povzbudil a jednou rukou ho obejmul kolem ramen.

Aby byl upřímný, sám byl trošku skeptický. Nejvíce mu vrtalo hlavou co se asi stalo když se hovor přerušil. Mohli ho už zabít. Mohli ho nějak zranit a nechat ho tam vykrvácet. V horším případě už se ho snaží převést.

Zhluboka se nadechl, aby všechny nepříjemné myšlenky smetl ze stolu a radši se soustředil na blonďáčka vedle něj.

Teplo jeho těla mu dodáválo takovou jistotu, jakoby se mělo všechno podařit, dokud byli spolu.

,,Lix?"

,,Hm?"

,,Kdy se budu moct vrátit do našeho bytu?"

Felix pobaveně pozvedl obočí ,,Copak tobě se nelíbí vůně dezinfekce?" Uchechtl se.

Vyšší nespokojeně zavrtěl hlavou ,,Chybí mi moje postel" zakňučel dramaticky.

,,Nedivím se" zahihňal se a pohodlněji se k němu přitulil ,,Když to Wonnie povolí, možná už dneska"

°•°•°•°•°•°•

,,Tady je to čisté"

,,U nás taky"

Jeongin si utahaně povzdechl a přiblížil se k malému mikrofonu, který měl na stole ,,Podle kamer je to všechno opuštěné, ale nezapomeňte že nevidím všude, takže buďte opatrní"

,,Innie, u hlavního vchodu je nějaký pohyb" Ozval se Sunoo, který seděl na gauči se svým laptopem, přičemž mu Niki koukal přes rameno.

,,Vidime je, jsou jen tři. Tyhle zvládneme"

Černovlásek si promnul tváře ,,Potřebuju kafe..." zamumlal.

,,Já taky, ale teď na to není cas" odvětil Sunoo a dál ťukal do klávesnice.

Niki je jen mlčky sledoval a pomáhal jim pozorovat všechny kamery. Chtěl se ujistit, že se ostatním nic nestane.

Jeongin docela znuděný koukal na obrazovku. Základní problém byl, že v té budově bylo jen pár kamer a zdaleka nezabíraly všechno. Byl z toho nervózní a citil se špatně, že jim nedokázal více pomoct.

Najednou si však všiml, že celá obrazovka začala blikat. Zmateně se narovnal a pokusil se zadat nějaké příkazy, jenže se nic nestalo. Jakoby ztratil kontrolu nad svým počítačem.

,,Sunoo, mám nějaký problém" Vydechl. Jenže v tom se před ním zjevila šedá plocha. Nic víc.

,,Kurva..."

Sunoo a Niki překvapeně zvedli hlavu, ale když si toho všimli, zmateně zalapali po dechu.

,,Co se to stalo?!"

Druhý jim neodpověděl a nejistě naklonil hlavu. Hned si vzpomněl na ten incident před tím. Když se jim někdo naboural do sítě a poté jim nechal soubor s těmi informacemi ohledně zmizeleho člena bts.

,,Je to stejné jako tehdy! Ten záhadný hacker co se přeze mě dostal! Co má kurva v plánu?!" Vyhrkl a začal znovu klepat do klávesnice, jakoby doufal, že to nějak zvládne otočit.

V tu chvíli se před ním opět objevil černý text. Všichni tři si to přečetli. Zpráva bylo jasná.

<Je to jen past! N7. Lee Felix je v nebezpečí!>

,,C-co to znamená..." zakoktal menší docela vyděšeně.

Jeogin nechápavě semkl rty ,,Jak by mohl být v nebezpečí... on a Hyunjin jsou spolu na ošetřovně..."

,,Možná se nás jen někdo snaží zmást" nahodil Niki.

Jen co to však dořekl, tak se ozvalo několik hlasitých výstřelů. Všichni sebou překvapeně škubli a zmateně se na sebe podívali, než si uvědomili co se děje.

,,Kurva. Sunoo, hned dej vědět ostatním. Niky. Pojď se mnou" vyhrkl téměř okamžitě a vytáhl ze svého stolu menší střelnou zbraň.

Vyšší přikývl a společně se rozběhli tmavou chodbou dál. Vyběhli na schodiště a hned se střetli s dvěma muži.

Byli celí v černém, masky zakryvaly jejich tváře a v rukou měli zbraně.

Hned si jich všimli a začali po nich střílet.

Oba se schovali za roh a Niky vytáhl zr své kapsy nůž ,,Víc nemám" zamumlal.

,,Já to zvládnu. Aspoň mám konečně změnu od toho sezení u počítače" uchechtl se a rychle přebyl.

Vykoukl zpoza rohu a začal proti nim střílet. Jestli to bylo nebezpečné? To si pište.

Naštěstí pro něj jeho pohyby byly dostatečně rychle na to, aby je zmátl a nenechal se trefit.

Vyskočil na zábradlí od kterého se odrazil a přesně střelil jednoho z nich do hrudi.

Než to tělo vůbec stihlo spadnout na zem, kousek od jeho hlavy proletěl nůž, který se rychle otáčel a trefil toho druhého přímo do hlavy.

Jeongin neváhal a pro jistotu každému věnoval ještě dvě rány.

Druhý seběhl schody k němu ,,Jak se sem sakra dostali?"

,,Nevím, ale -" jeho slova přerušila další střelba. ,,teď na to očividně není čas"

Vyběhli ze schodiště, ale když jim kolem hlavy prolétla další kulka, zalezli zpět.

Jeongin otráveně nakrčil nos ,,Tohle je opravdu otrava..." zasyčel a nenápadně vykoukl ven.

Byli tam čtyři muži. Nejspíš. Namířil a začal po nich střílet. Netrvalo to dlouho a všichni byli dole.

Neváhali ani jedinou vteřinu a rozběhli se dál, aby se konečně dostali na ošetřovnu. Za těmi mrtvými těli asi ani neohlédli.

Věděli že už byli kousek, když v tom se Niky, co šel ve předu, s někým srazil.

Byl to Hyunjin. Držel se za břicho, z nosu mu tekla krev a jeho oči byly plné slz. Překvapeně k nim zvedl pohled, jenže v tu chvíli se mu podlomila kolena a on začal padat k zemi.

Niky ho chytil za ramena položil ke stěně ,,Co se stalo?! Kdo ti to uďelal?!" Vyhrkl.

Rudovlasek si utřel krev z nosu ,,T-to není podstatné! Musíme za nimi!" Vykřikl a pokusil se postavit, protože ho bolel každý pohyb.

Jeongin ho zastavil a posadil zpět na zem. V tomhle stavu ho nemohl nechat takhle poletovat.

,,Kde je Felix?!" Zeptal se naléhavě.

Hyunjin pevně semkl rty a nekolik dalších slz opustily jeho slzné kanálky.

,,Vzali mi ho..."

Yoo

Mám tu menší drámu, tak snad vás příběh stále baví :D

Uvidíme se příště ^^

Vaše anonymní holčena <33