Hyunjin nabil svou zbraň a otočil se na druhého. ,,Rozptyl ho, já ho zasáhnu," vydechl a Niki přikývl.

Rozhlédl se po podlaze a uviděl nějaký kus dřeva.

Vzal ho a rozběhl se proti němu. Věděl, že s tímhle moc dlouho nevydrží, ale věřil že to Hyunjin zvládne.

Ten kluk zavrčel a vystartoval. Stačila jedna rána a dřevo se rozpadlo na malé třísky.

Niki překvapeně zalapal po dechu, ale než stihl cokoli udělat, shodil ho k zemi.

Viděl jak se napřahoval svou rukou, ve které stále držel tyč, ale v tu chvíli se ozval výstsřel a on spadl na zem.

Jen si oddechl, když v tom se celou místností rozlehl vyděšený a hysterický křik. Překvapeně se rozhlédl, ale Hyunjin vypadal stejně zmateně.

,,Co to bylo?" vydechl Jisung, který nakoukl dovnitř.

Rudovlásek neváhal a vydal se do tmavého rohu místnosti, který tak chránil. Kvůli tmě nic neviděl, ale slyšel něčí hysterické vzlyky.

Nejistě se otočil na ostatní a poté natáhl ruku na tmy. Chytil něčí paži.

Silně trhnul k sobě a vytáhl na světlo nějakého blonďatého kluka. Oči měl plné strachu a teroru zatímco se celý třepal.

Chtěl se od než vzdálil, ale neměl na to sílu.

Hyunjin na něj jen překvapeně koukal. Přestože byl vyděšený k smrti, nemohl přehlednou tu krásu v jeho tváři.

V tu chvíli k němu však přiběhl Jisung, což ho vyděsilo ještě víc. Agresivně ho kousl do ruky, aby se uvolnil z jeho sevření a vyděšeně se nalepil zády na zeď, zatímco se stále držel za břicho.

,,Kdo to je?" vydechl menší zmateně.

Rudovlásek si ho prohlédl. Byl oblečený ve špinavém velkém tričku, dříve nejspíš bílém. Také si všiml velké červené skvrny na břiše.

Nejistě semkl rty a podíval se na jeho krk. Žádný nápis.

,,Jak to vypadá?! Jste v pořádku?!" ozvalo se najednou v jeho sluchátku.

Úplně to ignoroval a podíval se tomu klukovi přímo do jeho vyděšených očí. Nevypadal vůbec agresivně. Bál se ho mnohem víc než oni jeho.

,,Hej, kluku..." špitl klidně, ale ničeho nedocílil. Chtěl na něj znovu promluvit, ale on se z ničeho nic rozkašlal a z úst vyprskl čerstvou krev.

Byl zraněný, ale i tak na sebe nenechal sáhnout.

,,Sungie, pojď ho podrže," řekl a začal něco lovit po kapsách.

Chlapec sebou vyděšeně škubl, ale než stihl cokoli udělat, Jisung ho pevně chytil za paže. Kvůli tomu, jak se zoufale bránil s ním byl nucen praštit o stěnu.

Blonďák zakňučel, ale to už měl rudovlásek v ruce malý bílý prášek. Když to uviděl, začal sebou ještě více šít a začal hlasitě křičet.

,,Promiň, jsi zraněný a nespolupracuješ," povzdechl si a násilím mu prášek nacpal do úst.

Hned jak prášek spolkl, jeho tělo začalo postupně slábnout, až nakonec zavřel oči.

Oba si oddechli.

Niki mezitím pomohl modrovláskovi a držel ho kolem ramen. ,,Tak co teď? Proč jsi je vlastně nezabil?"

Hyunjin se otočil zpět na toho kluka a rychlým pohledem si ho prohlédl. Opatrně mu vyhrnul tričko a uviděl docela hlubokou ránu, která stále krvácela.

Kousek od toho konečně našel to co hledal.

,,N7, měl jsem pravdu..."

°•°•°•°•°•

Hyunjin si naposledy prohrábl vlasy, zaklepal na dveře a po vyzvání vešel.

Zavřel za sebou a rozhlédl se. Byla to místnost zařízená ve tmavém nábytku. Na zdi byly vystavené zbraně a doplňky byly všechny tmavě rudé barvy.

Za stolem seděl blonďatý muž, který něco zapisoval do papírů.

,,Konečně, už jsem na tebe čekal," vydechl a pokynul mu, aby se posadil na židli naproti němu přes jeho pracovní stůl.

,,Promiň, Niki mě zdržel," odpověděl omluvně a pohodlně se usadil.

Podepsal poslední papír a zvedl hlavu. ,,Chci abys mi všechno ve zkratce vysvětlil. Cíl jste úspěšně zabili, ale z nějakého důvodu tu máme zavřené dva kluky," zamumlal a netrpělivě přehodil nohu přes nohu.

Vyšší si odkašlal. ,,Zkráceně. Zaslechl jsem, jak mluvili o něčem co nesmíme najít. Řekl to zatímco mazal všechny soubory ze serveru. Pojmenoval to N4 a N7. První jsem myslel, že to bude nějaká zbraň, nebo soubor, ale vyvedli mě z omylu," vydechl a vytáhl mobil, aby našel fotky, které potřeboval, zatímco dál mluvil.

,,Když se Jay a Binnie ztratili, šli jsme za nimi. Mysleli jsme, že je napadl někdo ozbrojení ale byli to ti dva. Nebo spíš jeden z nich. Tvrdí, že vešli dovnitř té místnosti protože slyšeli hluk. Jeden z nich se před nimi objevil, ale oni si ho spletli s někým ozbrojeným a zaútočili na něj. Bodlí ho do břicha a on se svalil na zem. Poté se objevil ten druhý, agresivnější. Myslím si, že je jen bránil, proto útočil."

Zamyšleně přikývl. ,,Dobrá, ale to pořád nic nevysvětuje," zamumlal, ale to už mu Hyunjin ukázal svůj mobil.

,,Oba měli na sobě tetování. N4 a N7" řekl a ukázal mu fotky. ,,Channie, rozumíš tomu?"

,,Chceš říct že?"

,,Jop. N4 a N7 jsou tihle dva. N4 má brutální sílu a jeho rychlost je nepostřehnutelná. Oni museli být ten tajný projekt, o kterém jsme dostali informace. Testovali na lidech," řekl sám trošku znechuceně.

Chan zamyšleně semkl rty. ,,Rychlost a síla... co ten druhý?"

,,O tom nic nevíme. Jungwoon ho ošetřil, ale ani jeden se ještě neprobudil."

,,Dobrá. Tohle by nám mohlo zajistit výhodu proti AT. Pokud to byl jejich tajný projekt, je dobré, že ho máme. Každopádně to nemění nic na tom, že můžou být nebezpeční. Budete je hlídat a když bude nutné, klidně je uklidněte sedativy, nebo je znehybněte."

Hyunjin souhlasně přikývl. ,,Dobře. Ještě něco?" zeptal se a on přikývl.

,,Ať se Jeongin a Sunoo pohrabou v těch ukradených datech.. Musíme o nich najít informace. Už můžeš jít."

Rudovlásek se zvedl a odešel pryč. Měl namířeno za ostatními. Seběhl pár pater dolů a zastavil se před světlými dveřmi.

Otevřel je a hned se na něj upřelo několik párů očí.

Prohlédl si kdo všechno tu byl. Jisung, Niki, Jake, Sunghoon a další dva kluci.

Oba měli černé vlasy a opravdu roztomilou tvář. Oba byli roztomilí, i když každý vlastním způsobem. Ten vyšší seděl u stolu za velkým počítačem a ten druhý seděl na pohodlném gauči a na klíně měl laptop. Vedle něj seděl Sunghoon a koukal mu přes rameno.

,,Jak to šlo?" ozval se Jisung.

,,Všechno v pohodě. Sunoo," řekl a otočil se na menšího na gauči, ,,máte se zkusit nabourat do jejich dat a něco o těch dvou zjistit."

On jen přikývl. ,,Už jsme to zkoušeli, že jo Innie?" houkl po něm a Jeongin přikývl.

,,Stihli skoro všechno smazat."

Rudovlásek smířlivě svěsil ramena. ,,No co no, nic s tím neuděláme," povzdechl si. ,,Jak jsou na tom?"

Jeongin se otočil zpět k počítači a ukázal mu vizi kamery na obrazovce.

Uviděl pokoj s šedými stěnami bez jediného okna. Byly tam dvě lůžka a malý dřevěný stůl s židlí.

V každém z lůžek někdo ležel. V pravo byl ten malý blonďák. Ležel schoulený pod přikrývkou, jen jeho vlásky koukaly ven.

Brunet, takzvaný N4, ležel na boku bez deky. Dýchal normálně, ale tvář měl nepřirozeně zkřivenou, jakoby prožíval nějakou noční můru.

Hyunjin si zamyšleně protáhnul záda. ,,Ještě se neprobudili?"

Jeongin zavrtěl hlavou. ,,Heeseung je byl před chvili zkontrolovat a měl by se vrátit."

,,Ale stejně, už je to skoro den," ozval se Jisung nespokojeně ,,Čím jsi je nadopoval?"

,,Vzal jsem normální uspávací náboj. Na normálního člověka by to mělo působit jen pár hodin. Ten prášek byl trošku silnější, ale až tak moc..." odpověděl.

Sunoo si jen povzdechl a položil laptop na podlahu. ,,Půjdu zkontrolovat ty naše marody," vydechl a vyskočil na nohy, přičemž Sun se přidal.

,,Půjdu s tebou." řekl a oba opustili místnost.

Niki si unaveně promnul tváře. ,,Cítím se k.o. půjdu si udělat kafe," povzdechl si, ale Jisung ho zastavil.

,,Měl bys jít spát, dva dny jsi na to neměl čas."

,,Ne, to zvládnu."

,,Niki. Jdi. Si. Odpočinout," řekl vážně a povzbudivě ho poplácal po zádech.

Vyšší si jen povzdechl a unaveně se zvedl. ,,Taky byste si měli odpočinout," zamumlal a nechal je v místnosti samotné.

Hyunjin se unaveně opřel o stůl. ,,Všem by se nám hodil odpočinek, ale vyřešit tohle je důležitější."

,,Na druhou stranu, pořád spí. Můžete si jít lehnout," navrhl nejmladší z nich.

Brunet mykl rameny. ,,Možná máš pravdu..."

Rudovlásek naposledy kouknul na obrazovku a něco zaujalo jeho pozornost.

Brunet začal pomalu otevírat oči.

Překvapeně zatajil dech a trošku se sklonil k počítači. ,,Myslím, že náš odpočinek počká. Probouzí se," vydechl a ti dva zpozorněli.

N4 pomalu otevřel své tmavé oči a rychlým pohledem si prohlédl šedou stěnu, ke které byl otočený.

Několik vteřin jen klidně ležel, než s vyděšeným výrazem vystartoval do sedu. Zmateně se rozhlédl a všiml si té blonďaté hlavičky.

Bylo vidět jak vyděšeně zalapal po dechu a seskočil z postele. Bohužel pro něj byl stále ovlivněný těmi hypnotiky a upadl na zem.

Bolestně zasyčel, když dopadl na tu tvrdou podlahu a hlavou vzhlédl k druhému lůžku.

Rychle se vyškrábal na nohy a skočil po druhém chlapci.

,,On na něj útočí?!" vyhrkl Jeongin, ale menší ho zastavil.

,,Ne, podívej."

Ten brunet z něj strhnul přikrývku a prohlédl si ho. Všiml si čerstvého obvazu na jeho břiše. Vyděšeně zatajil dech a pevně si ho k sobě přitáhl. Opřel se o zeď a položil si ho k sobě na klín, zatímco něco tiše říkal.

Jeongin zkusil zvýšit hlasitost, ale i tak nic neslyšeli.

,,Opět se ho snaží chránit. Bylo by fajn zjistit jaký mezi sebou mají vztah," zamumlal Hyunjin a dál je pozoroval.

N7 mu ležel v klíně, vůbec se nehýbal, načež s ním druhý zkusil trošku zatřepat. Nic.

°•°•°•°•°•°

Blonďáček pomalu otevřel oči a zmateně zamžikal. Všechno měl rozmazané a jediné co viděl byla nějaká osoba, která se nad ním skláněla.

Vyděšeně sebou začal škubat, ale překvapilo ho že nebyl svázaný.

Křečovitě sevřel víčka a dal si ruce přes tvář, když v tom k němu dolehl něčí hlas.

,,Sh... klid..."

Ten hlas poznal.

Přestal sebou házet a nejistě otevřel oči. Trvalo než zaostřil, ale když uviděl tu jeho klidnou tvář, ulevilo se mu.

Chtěl se posadit, ale zastavila ho příšerná bolest v břiše. Bolestně zaskučel a zmateně si prohlédl ten obvaz.

Poté zvedl hlavu a znovu se podíval na bruneta před ním. ,,K-kde to jsme..." špitl opatrně.

Vyšší jen mykl rameny a opatrně ho obejmul, aby mu nezpůsobil další bolest. ,,Nevím... ale laboratoř to není."

°•°•°•°•°•

,,Jak dlouho už to je?" zeptal se Jisung unaveně, zatímco vískal ve vlasech černovláska, který mu tiše chrupkal s hlavou na klíně.

Hyunjin se podíval na mobil. ,,Dvě hodiny a ten malej pořád spí. Na druhou stranu se může Innie konečně vyspat," zamumlal a podíval se na jeho tvář, když spal. Vždy se usmíval, jen když spal ho úsměv opustil.

Menší se pohodlněji uvelebil v gauči. ,,Plánoval celou akci... jak dlouho myslíš, že nespal?"

,,Par dnů to bude... sakra na tohle jsou všichni moc mladí."

Brunet přikývl. ,,Nemá teď mít Niki osmnáctiny?" zeptal se.

Druhý se zamyslel a poté zavrtěl hlavou. ,,Vždyť mu před pár měsíci bylo sedmnáct," povzdechl si a podíval se na černovláska v jeho klíně. ,,On už tu byl když jsme přišli že?"

Jisung opět kývnul. ,,Tehdy mu bylo kolik... patnáct?"

,,Sakra, ti kluci neměli žádné dětství," povzdechl si, načež menší se pobaveně ušklíbl.

,,Jakobychom my měli..." zamumlal a těsně po tom se otevřely dveře, ve kterých stál Changbin.

,,Nevíte kde je Won?!" vydechl naléhavě a oni oba jen mykli rameny.

,,Proč, děje se něco?"

On přikývl. ,,Jde o to uspávadlo co schytal Seungmin. Začal se potit a má teplotu, máme podezření ze to byl jed!" vysvětlil.

Hyunjin překvapeně vykulil oči. ,,Jed?!"

,,Zkus mu zavolat," navrhl Jisung.

,,Zkoušel jsem, ale nebere to. Seung šel pro jídlo a už je na cestě, snad přijde brzy," zamumlal nervózně a rychle se rozběhl pryč.

Brunet nejistě semkl rty. ,,Měli bychom jít za nimi," řekl a nejistě se podíval na černovláska v jeho klíně.

Vyšší si povzdechl a přikývl. ,,Necháme ho tady, aby se prospal, tak mu neříkej kam jdem."

,,Innie, vstávej," špitl a opatrně s ním zatřásl.

On zmateně otevřel oči. ,,C-co se děje?" Vydechl a chtěl se posadit, ale Jisung ho zastavil a chytil za ramena.

,,Nic se neděje, jenom musíme na chvíli odejít. Lehni si a ještě se prospi," usmál se a trošku se posunul, aby mu mohl položit hlavu na gauč.

Jeongin mu nijak neodpověděl a znovu zavřel oči.

Menší se jen pousmál a sundal si mikinu, aby ho mohl přikrýt. ,,Tak pojďme," zamumlal tiše, aby ho neprobudil a oba rychle opustili pokoj.

Černovlásek se převalil na bok a unaveně pootevřel oči. Chtěl ještě spát, ale z jemu neznámého důvodu ho zžíral takový zvláštní pocit.

Sundal ze sebe červenou mikinu a jako zombie se přesunul ke svému stolu. Posadil se na židli a jako první zapnul kameru, aby zkontroloval ty dva.

Unaveně si promnul ospalé oči, když v tom si všimnul něčeho zásadního.

Neviděl nikoho. Na kameře nebyl ani jeden z nich. Byla to prostě prázdná místnost.

Překvapeně zatajil dech a jeho záda polil studený pot. Dveře měly být pod dvěma zámky. Navíc měly být z velmi tlustého materiálu, proto je tam umístili.

Že by byl N4 tak silný, že to zvládl prorazit?

Rychle se natáhl pro mobil, aby zavolal rudovláskovi. Bohužel rázem zjistil, že si nechal mobil na stole. Stejně jako Jisung.

,,Kurva," zaklel a vyběhl na chodbu. Seběhl pár pater dolů a zastavil se u velkých betonových dveří. Na dveřích byl jeden kovový zámek.

Byly neporušené. Nic nenaznačovalo tomu, že by se dostali ven.

Věděl, že to byl blbý nápad, ale rozhodl se to zkontrolovat.

Vytáhl z kapsy klíč a sundal ho. Poté vytáhl kartu, ale než ji přiložil k senzoru, vytáhl si z kapsy nůž a zhluboka se nadechl.

Přiložil kartu a dveře se pomalu otevřely.

Podíval se dovnitř a místnost opravdu vypadala prázdná.

Udělal jeden krok dovnitř a zmateně si prohrábl vlasy. ,,Kam se sakra -"