,,Cože?! Jak je to možné?!" Vykřikl do telefonu.

,,Říkám že nevím! Ale důležité je že potřebujeme doktora!"

Tmavovlásek zoufale zatnul pěst a otočil se na vyděšeného Felixe.

Asi to dopadne špatně, ale lepší nápad nemám...

,,Felix to zvládne. Ať ho co nejrychleji přiveze zpět!"

Blodnacek překvapeně zavrtěl hlavou ,,A-ale vždyť skoro nic neumím! "

Jeongin zavrtěl hlavou ,,Klid, teď nemáme jinou možnost" řekl o něco klidněji.

,,Jste si tím jistí zlato? Opravdu to zvládne?"

,,Zvládne"

,,D-dobře. Budou tam za pár minut" odvětil a zavěsil.

Jeongin si schoval mobil do kapsy ,,Slyšel jsi, máme pár minut na přípravu"

Felix vyděšeně semkl rty ,,Ne, tohle nezvládnu! Ne bez pomoci!" Vyhrkl se slzami na krajíčku.

Vyšší se zvedl a chytil ho za ramena ,,Vím že se bojíš, ale v sázce je jeho život! Jsi jediný kdo aspoň trošku ví co dělat, proto to musíš udělat!" Vydechl, přestože byl sám z toho dost nervózní.

Menší sklopil pohled do země. Nejen že se jemu blízka osoba zranila a je v nebezpečí, ale ještě má být ten kdo ho zachrání. Věděl že jedna malá chyba a zabije ho.

Mám na to...?

Celou dobu takhle stál a snažil se uklidnit nepořádek ve své hlavě, když v tom se rozrazily dveře.

Byl To Changbin a Seungmin, kteří spolu nešli zraněného rudovláska. Byl úplně v bezvědomí.

Felix cítil jak ho při tom pohledu bodlo u srdce. Vidět ho takhle ho bolelo. Nedokázal pohnout ani prstem.

,,Rychle, ztratil hodně krve!" Vyhrkl Binnie a položili ho na lůžko.

Jeongin se otočil na blonďáčka, který tam stál jako v transu ,,Lixie! No tak, vzchop se!" Vykřikl a chytil ho za paže ,,Nikdo jiný než ty to nezvládne"

Menší se vyděšeně podíval na hnědé tričko obmotané kolem jeho pasu. Bylo celé od krve. Opravdu to bylo vážné.

Všechny pohledy se v tu chvíli upíraly na něh. Na jediné osobě, která něco takového mohla udělat.

Zhluboka se nadechl a utřel si slzy z očí ,,Dobře. Tohle zvládnu" řekl si spíš sám pro sebe a v rychlsoti posbíral všechno co véděl že bude potřebovat.

Nasadil si rukavice a postavil se k lůžku. Nejistě se kousl do rtu když si ho tak z blízka prohlédnul.

Ne, teď nesmíš panikařit... musíš ho zachránit!

Odstranil zakrvácené tričko a vyhrnul mu tílko k hrudníku. Popadl vatové tampónky, desinfekci a obě rány vyčistil.

,,Pořád to krvácí mmm" zamumlal zoufale a otočil se na nejmladšího z nich ,,potřebuju donést takovou zelenou krabičku. Měla by být ve třetí poličce zleva"

Jeongin přikývl a rychle začal prohledávat tu políčku.

Felix se poté otočil na ty dva ,,Jakou má krevní skupinu?"

,,Myslím že B"

,,Bude potřebovat krevní tranfuzi. Má někdo z vás skupinu 0 nebo B?"

Changbin nejistě zvedl ruku ,,Já mám 0"

Blonďáček přikývl ,,Budeš ochotný mu dát svou krev?"

,,Pokud je to nutné"

,,Dobře. Zašiju mu rány a potom ti odeberu krev"

°•°•°•°•°•

Felix si utřel pot z čela a unaveně se opřel o zeď ,,Hotovo..." oddechl si.

Hyunjin ležel v posteli zakrytý dekou. Jen jeho ruka koukala ven, protože měl v zápěstí kanylu, přes kterou mu kapela krevní transfuze.

Changbin seděl na druhé posteli bledý jako stěna a na předloktí si držel kus vaty. Ten odběr mu neudělal úplně dobře.

,,Výborná práce Lixie" usmál se Jeongin a povzbudivě mu položil ruku na rameno.

,,Skvěle jsi zvládl stresovou situaci. Zachránil jsi mu život" dodal Seungmin.

Blonďáček si promnul tváře a po zdi sjel na podlahu ,,Bojím se že jsem udělal něco špatně.."

Jeongin zavrtěl hlavou ,,Takhle nepřemýšlej. Za pár hodin se probudí a padne ti k nohám" uchechtl se a prohrábl mu jemné vlasy.

Druhý si povzdechl a opřel se hlavou o stěnu ,,Co Jisung, je v pořádku?" Zeptal se. V tu chvíli celá místnost ztichla.

Ti tři si vyměnili vyděšené pohledy. Jak mohli zapomenout na tak důležitou věc?!

,,N-našel jsem jenom jeho!" Vyhrkl Changbin.

Sakra...

°•°•°•°•°

Chan si vytočeně promnul kořen nosu a praštil do stolu ,,Kurva!" Vykřikl, zatímco všichni ostatní ho nervózně pozorovali.

Měli další urgentní meeting. Jediní kdo nebyli přítomni byli Hyunjin, Felix, Minho, Jungwoon a logicky Jisung.

,,Musíme něco udělat!" Ozval se Jake.

Niky přikývl ,,Ano, musíme ho najít!"

Nejstarší přikývl ,,Já vím... jak se to sakra mohlo stát?! Hyunjin leží v bezvědomí a Jisung se prostě ztratil. Jak je to možné?!"

Jako další si o slovo řekl Changbin ,,Když jsem nakupoval u ťamika něco k jídlu, viděl jsem, že v protější uličce někdo leží ve stínu. Byl to Hyunjin, ale nikdo jiný v okolí nebyl. Navíc jsem ani nevěděl že ti dva měli misi spolu"

Chan si jen povzdechl ,,Dobře, Pojďme něco dělat" Vydechl a podíval se na ostatní ,,Sunoo, ty se nabouráš do kamer v té budově a zkus najít něco užitečného. Innie zase projde záznamy, kdybys náhodou něco našel. Všichni ostatní půjdete prohledat tu budovu. Třeba je Jisung zraněný a uvíznul tam. Já pohlídám ty dva a taky zjistím kdy se Wonnie vrátí. Teď rychle do práce, naše veverka je ve velkém průšvihu!"

°•°•°•°•°•°•

Felix poskládat všechny čerstvé brownnies, které právě upekl, do krabičky a vydal se zpět na ošetřovnu.

Otevřel dveře a podíval se na obě lůžka.

V jednom ležel Hyunjin, stále v bezvědomí s tváří bledou jako stěna. Ve druhém byl Minho. Ležel schoulený do klubíčka, k hrudi si tiskul zakrvácené hnědé tričko a naprosto prázdnými očkama koukal do země.

,,Dáš si?" Zeptal se s úsměvem a zamával mu před očima plnou krabičkou.

Vyšší zvedl pohled, ale po chvíli jen zavrtěl hlavou.

Blonďáček si povzdechl a posadil se vedle něj ,,Neboj, určitě ho najdou" řekl konějšivě a začal ho jemně vískat ve vlasech.

Starší si k sobě více přitáhnul ten kus látky. Vůbec mu nevadilo, že to bylo špinavé od krve, protože z toho cítil ten sladký parfém, který Jisung používal.

Menší si unaveně promnul tváře ,,Aspoň se trošku najez, nic jsi nesnědl dneska" řekl prosebně, ale druhý opět jen zavrtěl hlavou.

Chtěl něco namítnout, ale zazvonil mu mobil.

Jungwon

,,Wonnie?"

,,Lixie! Co se stalo?! Volal mi Chan, že jsi musel vscehno udělat sám! Je všechno v pořádku?!" Ozvalo se.

,,Trošku se mi klepaly ruce, ale zašil jsem to. Taky jsem mu dal transfuzi, protože ztratil hodně krve"

,,Dobře, můžeš videohovor? Chtěl bych to zkontrolovat"

Felix neváhal a zapnul kameru. Trošku stydlivě mu zamával a přesunul se k druhému lůžku.

,,Čí krev to je?"

,,Changbin se nabídl"

,,Oh, myslel jsem že je bojí jehel"

,,Možná když viděl že to opravdu potřebuje, překonal se. I když hyl potom ještě půl hodiny mimo" zahihňal se, zatímco opatrně odkrývá jeho rudovlasého pacienta. Vyhrnul mu čisté oblečení, které mu dali a ukázal druhému přes kameru dvě zašité rány.

Jungwon si to pečlivě prohlédl ,,Teda Lixie, na to že jsi to dělal poprvé je to dost dobré"

,,F-fakt jo?"

,,Hm. Není to dokonalé, ale zachránil jsi mu život. Co jsi mu dal proti bolesti?"

,,Indomatacin"

,,Dobře. Má horečku?"

,,36.9°C"

,,To je fajn. Do tří dnů se vrátím, takže kdyby jsi něco potřeboval, dej mi vědět"

,,Díky, dávej na sebe pozor"

,,Vy taky, co Jisung? Pořád nic nenašli?"

Felix sklesle semkl rty a otočil se na svého bratra, který je sice neposlouchal, ale dobře věděl nad čím přemýšlel.

,,Nic. Ostatní dělají co můžou ale zatím nevím nic nového"

Z druhé strany se ozval tichý povzdechl ,,Dobře, doufám že - jo babi, už jdu!" Chvíli se odmlčel ,,Promiň už musím. Kdyby cokoli volej"

Než stihl menší cokoli říct, zaslechl jen tiché pípnutí. Položil mobil na stolek a znovu si ho prohlédl.

Hyunjin vypadal, jakoby spal. Měl klidnou tvář a tiše oddechoval.

Opatrně mu upravil neposedné pramínky za ucho, aby je neměl přes tvář a chvíli nechal svou dlaň na jeho tváři.

Prohlédl si rudou barvu, která mu z vlasů už trošku odrůstala. Už nebyla tak zářivá, jako když ho poznal.

Trošku se tomu pousmál a palcem přejel přes jeho popraskané rty. Najendou si vzpomenu na to, když se jejich rty spojily. Bylo to krátké, ale plnétolika emocí, které Felix nedokázal popsat.

Nad tou vzpomínkou si podvědomě olíznul rty a zčervenal až za ušima.

Koukej se rychle probudit... spát v tom bytě sám je moc depresivní...

Povzdechl si a podíval se zpět na bruneta. Chtěl na něj znovu promluvit v naději, že ho rozveselí, jenže on už usnul. Pobaveně se pousmál a unaveně se protáhl.

Všichni mají nějakou práci a já zase nic...

Natáhl se pro jednu ze svých odborných knížek a posadil se k pultu, aby mohl pokračovat ve svém učení.

Ani si nehlídal čas. Nevěděl kolik času uběhlo, ale když zvedl hlavu k oknu, byla už tma. To ho donutilo podívat se na čas.

22:22

Trošku se tomu uchechtl.

Andělské číslo, něco si přej...

Jen si povzdechl a položil hlavu na své ruce. Byl docela unavený, ale chtěl ještě chvíli studovat. Taky chtěl být u toho, až se Hyunjin probudí.

Bohužel pro něj si však jeho tělo říkalo o odpočinek. Ani si to neuvědomil a propadl hlubokému spánku.

°•°•°•°•°•

Felix otevřel oči a rozespale zamžikal před sebe. Spatřil jen bílý strop osetrovny. Překvapeně se vyhoupl do sedu a rozhlédl se.

Seděl na jedné z postelí zakrytý pod peřinou.

Vůbec si nepamatoval jak se sem dostal a už vůbec že tu usnul.

Spustil nohy podél postele a podíval se na rudovláska, který stále ležel ve stejné poloze.

Jen si povzdechl a prohrábl si pocuchané vlasy ze spánku. Přes okno do místnosti proudily ranní paprsky.

Nějakou chvíli seděl na místě, než si uvědomil, že tu přeci jen někdo chyběl. Minho.

Zajímalo ho kam se poděl. Nesnášel vstávání z celého srdce a to bylo teprve půl osmé ráno.

Najednou se ozvalo zaťukání na dveře a dovnitř nakoukl Chan.

,,Oh, už jsi vzhůru" Vydechl a zavřel za sebou dveře.

Blonďáček si rozespale promnul oči ,,Vypadá to tak..."

Tmavovlásek zkontroloval tělo ležící v lůžku a trošku sklesle semkl rty ,,Kéž by se i tenhle probudil" povzdechl si a začal se hrabat v igelitové tašce, kterou nesl v ruce. Nakonec vytáhl výborně vypadající koblihy s ovocem a podél mu to ,,Tady, byl jsem si pro snídani a Minho mě poprosil jestli bych ti něco nevzal"

Menší překvapeně zamrkal ,,D-děkuji... kde vlastně je?" Zeptal se.

,,V tělocvičně. Niky a Jake mu pomáhají s treninkem"

Po téhle odpovědi byl Felix ještě zmatenější ,,S tréninkem?!"

Chan přikývl ,,Dneska ráno za mnou přišel, že by chtěl pomoct s hledáním"

,,C-cože?!" Vyhrkl šokovaně.

Druhý jen mykl rameny ,,Zdá se že ti dva jsou si bližší než jsem myslel. Ne že by to byl problém že jo" povzdechl si a prohlédl si rudovláska, ležícího na druhé posteli. ,,Co ty a Hyunjin?"

Felix zmateně naklonil hlavu ,,Jak to myslíš?" Optal se.

,,Určitě víš jak to myslím. Vy dva jste si taky blízcí a nemá cenu to zapírat"

Menší mu však stále nerozuměl ,,Já opravdu nevím o čem mluvíš"

Chan si povzdechl. Tak nejak zapomněl na to, že Felix nezažil normální dospívání, takže asi nechápal co tím naznačoval. Možná dokonce nechápal ani princip vztahů.

,,Dobře, tak jinak" Vydechl pobaveně a posadil se vedle něj. ,,Jak se cítíš v jeho blízkosti? Cítíš něco jiného, co cítíš jen u něj?" Zeptal se. Ne že by si nějak potrpěl na drby, ale byl rozhodnutý přijít na to co mezi nimi fakt bylo.

Blonďáček se krátce zamyslel. Určitě cítil něco jiného. Nevěděl co to bylo ale bylo to silné. Chtěl mu být stále na blízku. Také miloval jeho výraz, když mu dal nějaké sušenky které upekl. Občas z něj nemohl spustit oči a následkem bylo, že mu začaly hořet tváře. To ani nepočítal ty motýlky, kteří mu pokaždé oxidovali v žaludku.

Tyhle věci mu nikdy nebyly blízké a Nechápal jak se jim postavit, proto nad tím nikdy nepřemýšlel.

,,Nevím... nikdy jsem nám tím takhle nepřemýšlel..."

Chan si ho rychlým pohledem projel od hlavy až k patě s výrazem, jakoby mu bylo naprosto jasné, nad čím teď přemýšlel. Rozhodl se na to jít ještě pomaleji.

,,Určitě znáš pojmy láska, vztah atd..."

Felix nejistě přikývl ,,Ve školce jsem dal pusu kamarádce a všichni říkali že je to láska. A Minho vždycky mluvil o tom že se mu někdo ve třídě líbil" zamumlal, přestože si sám nebyl jistý, jestli to s jeho otázkou souviselo.

,,No tak vidíš, s tím už se dá pracovat" povzdechl si a pustil se do takového krátkého vysvětlování.

Samozřejmě mu neříkal všechny detaily, ale aby se aspoň orientoval. Věděl že nějaký šílený vědec někde v laboratoři si s ním o tomhle asi nikdy nepovídal.

Chvíli to trvalo, ale menší všechno konečně pochopil.

,,Takže to co cítím v jeho blízkosti... je ta láska?" Zeptal se.

Chan mykl rameny ,,To musíš poznat sám Lix. Až si tím budeš jistý, bude dobré si o tom s ním promluvit. Třeba tvé city opětuje"

,,A když je opětuje, budeme jako ty a Innie?" Zeptal. Čímž staršího donutil se stydlivě poškrábat na zátylku.

,,D-dá se to tak říct"

Yo!

Nom. Neměla jsem v plánu tuhle kapitolu vydávat dnes, ale když jsem viděla vaše komentáře u minulé kapitoly, donutilo mě to ^^

Doufám že jste si ji užili a určitě zanechte hlas nebo komentář, budu moc ráda ^-^

Vaše anonymní holčena <33