Felix se nejistě rozhlédl po zalidněné mistnsoti. Byli tu doslova všichni. Jediný kdo chyběl byl jejich nadřízený, který byl už na cestě.

Nejistě seděl na velkém křesle, které sdílel se svým spolubydlícím a opíral se o něj. Věděl že to co se bude řešit nebude příjemné, ale byl vděčný že u toho mohl být.

,,Promiňte za zpoždění!" Vyhrkl Chan když se konečně objevil a namířil přímo ke svému stolu.

,,Co se stalo že jsme museli přijít všichni?" Zeptal se Sunghoon.

Chan si sundal svůj oblek, protože mu bylo velké teplo ,,Stálo se to, že se nám někdo naboural do sítě" odpověděl a ostatní si vyměnili překvapeně pohledy.

,,Někdo z AT?"

,,To nevím, ale zatím vám víc řekne Innie, já vám potom vysvětlím zbytek" řekl a všichni se otočili na tmavovláska, který seděl na židli svého přítele. Byl jediný kdo s emohl dotknout jeho měkkého křesla šéfa a on si to dost užíval.

Nejistě si odkašlal a vzal do rukou svůj tablet ,,Celé to bylo divné. Byl to nějaký zkušený hacker, který se nám dostal do sytému, i když jsem mu v tom bránil já i Sunoo. Nechal nám i zprávu, což většinou lidi nedělají. Rekl že to bylo nutné a jako poděkování nám dal nějaké zápisy. Nejspíš byly z té laboratoře kterou jsme před třemi měsíci zničili" zamumlal a ukázal jim spis s tou osobou, kterou Chan označil jako Yoongi a Felix jako Suga.

,,Tady si zase vezmu slovo já" řekl Chan a na chvíli se odmlčel, aby si mohli všichni obrázek prohlédnout ,,já a Minnie ho známe, ale i Felix ho poznal"

Všechny pohledy se přesunuly na blonďáčka, který jen nejistě sklopil pohled do země.

,,I já ho znám" Ozval se Minho, aby od toho chudáčka odtáhl pozornost na sebe ,,Byl to jeden z těch doktorů a vědců z laboratoře. Byl ale jiný... tajně nám pašoval jídlo, pití a prášky proti bolesti. Celkově byl docela hodný, ale ze dne na den zmizel a už se nikdy neukázal. Říkalo se mu Suga"

Chan zamyšleně přikývl ,,Nepamatujete si kdy jste ho viděli naposledy?"

,,P-promiň, neměli jsme t-tam pojem o čase... ale určitě to bude pár let" zakoktal blonďáček nejistě a trošku víc se k rudovláskovi přitulil.

Tem ho jednou rukou ochranářsky obejmul kolem ramen a dál poslouchal.

,,Suga říkáte..." zamumlal a povzdechl si ,,Asi vám všem řeknu celý příběh. Ti z vás co tu jsou nejdéle určitě budete vědět co jsou BTS že?"

Jeongin a Seungmin přikývli, ostatní naopak zmateně zavrteli hlavou.

,,To jsi tu tak dlouho Innie?" Podivil se Jay a on přikývl, ale slova se opět ujal Chan.

,,Pro vás ostatní, byli to dá se říct naší předchůdci. Byla to skupina sedmi úžasných lidi, kteří tuto budovu vedli přede mnou a dá se říct že mě tady vychovali i když v té době byli mladší než většina z vás" řekl a podíval se na chlapce, který seděl v jeho židli.

Ten jen přikývl zvedl tablet s několika fotkami, přičemž druhý pokračoval.

,,V rychlosti vám je představím. První je Kim Namjoon, který tu měl hlavní slovo. Také byl schopný hacker. Park Jimin byl medik a dá se říct že i dealer. Potom Jung Hoseok, Jeon Jungkook a Kim Seokjin byli nájemní vrazi a řešili tak nějak všechno co bylo potřeba. Další je Kim Taehyung, hacker a měl na starosti výzvědné akce" znovu se odmlčel, což byl signál že měl Jeongin ukázat další obrázek.

Všichni zabrejlili a uviděli fotku toho kluka, ktery byl i na tom spisu z laboratoře.

,,Tohle je Min Yoongi. Jeden z nejlepších nájemních vrahů které naše mafie má, ale také to byl medik"

,,Moc to nechápu Channie, jak mohl být členem SE a zároveň doktor, nebo student v laboratoři od AT?" Ozval se Sun.

,,Nevím detaily, ale pamatuju si že měl nějakou dlouhodobou misi. Téměř se sem nevracel, takže jsem pochopil že někde nejspíš dělal špionáž a vracet se sem bylo riskantní. Předpokládám že měl za úkol se tam vetřít a protože byl medik, byl na to ideální"

Jisung zmateně svěsil ramena ,,Já mám pořád několik otázek. Proč nám nebylo řečeno že existuje někdo kdo tam nějakou dobu byl? Hodně by nám to ulehčilo to vloupání..."

,,Co se vlastně stalo s BTS? Když říkáš že byli v podobném věku jako my, mělo by jim teď být... kolem dvecti peti az třiceti? Proč už tu nejsou?" Zeptal se zvědavě Sunoo a složil si ruce do klína.

Starší se povzdechl a posadil se na stůl ,,Odešli. Hned vám vysvětlím proč. V roce 2017, přesně 2. Dubna Yoongi zmizel. Tohle datum se shoduje s tím zapísem který nám poslal ten neznámý hacker. O den později zmizel další člen a to byl Tae. Po obou se slehla zem. Sám jsem pomáhal s hledáním, ale ani po půl roce se nenašlo nic. Dodnes jsem nepochopil důvod proč, ale po půl roce zbylí členové odešli. Dodnes si pamatuju co mi řekli když jsem je viděl naposledy. 'Tahle společnost není čistá a jde i přes mrtvoly, proto tu nemůžeme zůstat'. Nabízeli mi abych šel s nimi, protože jsem byl jako jejich mladší bratr, ale odmítl jsem"

,,Nechci rýpat, ale nevysvětlilo to vůbec nic" zamumlal Jake.

,,To sice ne, ale víc nevím"

,,Taky nechápu proč nám to poslali. Je mi líto to říct ale ten Yoongi a Tae už budou mrtví. Je to sedm let" odvětil Changbin.

Chan si znovu povzdech ,,To vím taky. Ale v tuhle chvíli víte všechno co vím já. Nevím proč nám to poslali"

Hyunjin se zamyslel ,,Co když ten kdo to poslal je jeden z BTS?" Navrhl a ostatní mlčeli.

,,Je to možné, ale i tak nevíme důvod. Jelikož Tae je nejpíš mrtvý, jediný kdo přichází v úvahu je Namjoon..." zamumlal a unaveně si promnul tváře ,,Myslím že jsme se stali součástí něčeho čeho jsme neměli..."

,,Můžu se spojit s Yeji, třeba o tom bude něco vědět" navrhl Jungwon.

Všichni začali debatovat, ale jediný Felix je vůbec neposlouchal. Začala ho bolet hlava a jeho ruce se třepaly čím dál tím víc každou vteřinu. Začalo to z ničeho nic, dost ho to vyděsilo a začal trošku panikařit. Nechtěl aby ho to chytlo teď, když bylo kolem tolik lidí.

Opřel si hlavu o dlaně a začal zhluboka dýchat. Po chvíli se však jeho dech změnil v hyperventilaci. Nekontrolovatelnou.

Hyunjin si toho všiml téměř okamžitě ,,Lixie, co se děje?!" Vyhrkl, čímž pritahnul i pozornost ostatních a chytil ho za ramena.

Blonďáček se snažil něco říct, ale nebyl schopný vadat ani hlásku. Začalo se mu mlžit před očima a přestal cítit svoje končetiny.

Sakra... teď ne...

Rudovlásek ho chytil za rozklepané dlaně a otočil se na nejstaršího ,,Vezmu ho do pokoje" řekl a vzal si ho do náruče.

Chan přikývl ,,Wonnie, bež s ním"

Jungwon vyskočil ze svého místa a okamžitě ho následoval.

Ani Minho neváhal a rozběhl se za nimi ve strachu o svého bratra.

,,Lix, vnímáš mě? Zkus zůstat vzhůru!" Vydechl nervózně a více si ho k sobě přitiskl.

Nebylo to poprvé, proto věděli co dělat. Taky věděli že to za chvíli přejde.

,,Vezmu z ošetřovny prášky a hned budu u vás" řekl menší a rozběhl se druhým směrem.

Ti dva běželi k jejich bytu co nejrychleji mohli. Minho mu vytáhl z kapsy klíče a odemkl.

Rudovlásek se rozběhl přímo do jeho pokoje a položil ho na polštář ,,Lixie, dýchej zhluboka se mnou. Nádech... a výdech..." znovu ho chytil za ruce a pozoroval ho, jak se s jeho pomocí snažil dostat svůj dech pod kontrolu.

,,Výborně, za chvíli přijde Won, tak pořád dychej zhluboka dobře?" Usmál se a menší nejistě přikývl.

Minho mezitím donesl sklenici vody a položil ji na stolek.

Po chvíli doběhl i Won s krabičkou léků v ruce ,,Bolí tě hlava Lixie?" Zeptal se, zatímco si nasypal tři prášky do dlaně, jenže Felix mu neodpověděl. ,,No tak, otevři oci, soustřeď se na mě!"

°•°•°•°•°•°

Hyunjin vypil celou sklenici vody a utahaně se protáhl. Položil ji na linku a vydal se zkontrolovat blonďáčka.

Otevřel dveře a podíval se na jeho malou postavu zabalenou v dece. Na očích a čele měl velký obklad a klidně spal.

Jen si povzdechl a posadil se vedle něj, přičemž ho jemně pohladil po tváři.

,,Zasloužil by sis všechno dobro na světě. Lixie..." zamumlal a začal si pohrávat s jeho blonďatými vlásky.

I přesto že neviděl část jeho tváře přes ten obklad, několik minut se na něj jen koukal. Byl hrozně roztomilý. Aniž by si to uvědomil, tak se mu na tváři objevil úsměv, když v tom mu začal zvonit mobil.

Rychle to zvedl, aby ho náhodou neprobudil a odešel do obýváku ,,Sungie?"

,,Yo, jak mu je?"

,,Pořád spí..."

,,Aspoň že se uklidnil. Minho má o něj velký strach, sotva jsem ho donutil něco sníst. Navíc zítra ráno máme misi, takže je tu musíme nechat o samotě..."

Hyunjin si povzdechl ,,Vůbec se mi to nelíbí, ale nemáme na výběr... každopádně jdu do sprchy a spát, takže se uvidíme ráno"

,,Dobrá, dobrá, hezký se vyspi" zahihňal se ten na druhé straně a zavěsil.

Unaveně si promnul tváře a šel do svého pokoje, aby si mohl vybrat čisté oblečení. Poté se odebral rovnou do koupelny a zalezl pod teplou vodu na kterou se těšil celý den.

Poté se usušil, převlékl se a namířil si to zpět do pokoje blonďáčka.

Když ho znovu uviděl, starostlivě semkl rty pevně k sobě. Opravdu ho bolelo vidět ho takhle. Roztomilý a veselý kluk jako on si tohle určitě nezasloužil.

Posadil se na kraj postele a zajel prsty do jeho jemných blonďatých vlásků. Měl velkou potřebu si ho k sobě přitáhnout jako malého medvídka. Chtěl ho políbit na čelo a spát po jeho boku. Říct mu že je všechno v pořádku a že si vede skvěle. Že se na něj může spolehnout. Tak rád by ho chytil aspoň za ruku.

Chvíli zaváhal, ale nakonec opatrně zajel rukou pod jeho přikrývku a na slepo nahmatal jeho křehkou dlaň. Opatrně ji chytil do své vlastní a podíval se na jeho tvář, která byla z části zakrytá studeným obkladem.

,,Nestihl jsem ti říct, že tu zítra nebudu až se probudíš... dávej na sebe prosím pozor a zůstaň v posteli. Odpoledne se vrátím a kdyby jsi chtěl, můžeme se jít projít ven..." zamumlal tiše a podíval se ven z okna na tu krásnou tmavou oblohu s nekonečné mnoho blikajícími tečkami. ,,Vím že tě to venku děsí, ale Minho a Jisung chodí ven pořád. Víš přece že bych nedovolil, aby se ti něco stalo" sám pro sebe se pousmál a otočil se zpět na tu spící Růženku ,,Samozřejmě tě nebudu nutit skřítku" uchechtl se, zatímco začal dělat palcem kroužkové pohyby na hřbetu jeho ruky ,,musím uznat že povídat si s tvým spícím já je docela terapeutické... nejsem tak nervózní a nebojím se, že bych řekl něco, co bych neměl" pobaveně si povzdechl a druhou rukou ho pohladil po tváři.

Nějakou chvíli jen pozoroval jeho hrudník, jak se pomalu zvedal nahoru a dolů a sled9val rytmus jeho klidného dechu.

Měl ve zvyku mu sem tam věnovat dětskou pusu na čelo, nebo na tvář, aby se mu lépe spalo, ale teď to bylo nemožné.

Nejistě si přejel jazykem po horních zubech a zhluboka se nadechl. Opatrně se k němu naklonil a ucítil na své tváři jeho tichý dech.

Nakonec sebral odvahu a jemně a láskyplně spojil jejich rty.

,,Krásně se vyspi, Lixie" usmál se a s těmito slovy odešel pryč. Dveře se zavřely a blonďáčkůj pokoj byl úplně tichý a celý ponořený do tmy.

Po chvíli se Felix pomalu posadil a obklad z čela mu spadl do klína.

Zvedl svou ruku a přiložil si prst, ke svým růžovým rtům.

On mě... políbil...?

Tváře měl zbarvené do sytě rudé barvy a v jeho unavených, ospalých očích převládalo překvapení.

Nedokázal popsat ten zvláštní pocit v jeho žaludku. Nebylo to poprvé co ho v jeho blízkosti cítil.

Nějakou chvíli jen zaraženě seděl na své posteli, než opatrně spustil nohy podél postele. Zvednul se a tiše docupital ke dveřím rudovláskova pokoje.

Opatrně otevřel dveře a nakoukl dovnitř.

Hyunjin už ležel ve své posteli a klidně oddechoval. Určitě už spal.

Zavřel za sebou dveře a došel k jeho posteli. Někdy byla výhoda moc se pohybovat bez světel.

Začal si ho zaujatě prohlížet. Vypadal jako přerostlé miminko. Nejradši by ho chytil za tváře a přitulil se k němu.

Chvíli se k tomu odhodlával a nakonec mu položil dlaň na čelo, jakoby se bál že mu někam uteče.

,,Nikdy mi nikdo neřekl tak krásná slova, Hyunjinnie" zašeptal si spíš sám pro sebe a prstem přejel po jeho klíční kosti, kterou odhaloval velký výstřih jeho volného bílého trička ,,mám sice strach a bojím se, ale slibuji, že spolu půjdeme ven... věřím že dokud budu s tebou, nic se mi nestane..." usmál se a položil obě ruce na jeho tváře.

Chtěl by mu obětovat ten polibek, ale bál se že by se probudil. Nejistě semkl rty a podíval se do jeho klidně tváře.

A co že se probudí. Já taky vím že mi dal pusu!

Odhodlaně se nadechl a pomalu se nad něj naklonil. Cítil jeho dech na své tváři když byl tak blízko.

Ne. Tohle nezvládnu!

Rychle se narovnal a poodstoupil několik kroků od postele.

Sakra, Lixie, zvládl jsi i horší věci!

Nervózně zavrtěl hlavou a vrátil se zpět. Nikdy nezažil takový vnitřní boj jako právě teď.

Zhluboka se nadechl a sednul si zpět na kraj jeho postele. Sklonil se k němu a opět zaváhal.

Spí, nic se nestane...

Zavřel oči a když sebral všechnu sílu, jemně ho políbil. Když se odtáhl, zaujtě se olíznul rty.

Jakmile si však uvědomil co právě udělal, vyskočil na nohy a zoufale se chytil za hlavu, zatím co začal pochodovat sem a tam.

Jak jsem to mohl udělat?! Proč jsem to udělal?! Ve škole vždycky říkali, že kluk má líbat jen holku!

Frustrovaně se kousl do rtu, ale v tom se do něj opřela taková bolest hlavy, jakoby ho někdo praštil palicí.

Bolestivě zaskučel a chytil se za hlavu, přičemž se sesunul na kolena vedle postele. Cítil takový hrozný tlak v hlavě. Jakoby mu měly oči vypadnout z důlků.

Chtěl se zvednout, ale jeho roztřepané končetiny mu nedovolily se ani pohnout.

Sakra, znovu ne!

Začal zhluboka dýchat, aby bolest polevila a on se mohl vrátit k sobě do pokoje, ale vůbec to nepomáhalo. Připadal si, jakoby mu někdo skákal po hlavě.

Po tváři mu stekla první slza a nedokázal udržet zoufalý stén. Začalo se mu i zatmívat před očima, když v tom ho někdo chytil za rameno a otočil ho čelem k posteli.

Byl to Hyunjin. Vypadal vyděšeně a starostlivě ho zkoumal pohledem ,,Lixie, je ti dobře?!" Vydechl.

Felix zavrtěl hlavou a pevně mezi prsty sevřel své vlasy. Jediné co v tu chvíli chtěl bylo, aby to skončilo.

Vyšší ho vzal do náruče a položil ho na svou postel. Nechal ho tam a rozběhl se do blonďáčkova pokoje. Po chvíli se vrátil s obkladem a malou krabičkou s prášky.

Dal si tři do dlaně a donutil ho otevřít pusu ,,No tak Lixie, spolkni je. Pomůže to" Vydechl a přesvědčil se, že oba spoknul. Poté ho chytil za jeho rozklepané ruce ,,Soustřeď se na mě lix, jenom na mě. Co říkáš na moje ruce, jsou teplé a příjemné, nemyslíš?" Zeptal se s úsměvem.

Felix se snažil nechat oči otevřené ,,J-jinnie... bolí t-to" zaskučel a pevně sevřel jeho dlaně.

,,Já vím, dychej zhluboka. Nádech... výdech... a znovu"

Chvíli to zabralo, ale celou situaci zvládli.

Blonďaček stále dýchal zhluboka a dlaň měl položenou na svém čele, protože bolest hlavy neustoupila kompletně.

Druhý si oddechl ,,Díky bohu... kdyby jsi byl u sebe, nejspíš bych si toho vůbec nevšiml" Vydechl a posadil se vedle něj.

,,Omlouvám se že jsem tě vzbudil..." špitl omluvně.

,,Nic se nestalo, tvoje zdraví je důležitější " řekl s úsměvem a chytil ho za jeho křehkou dlaň. Lhal. Pravda byla taková, že vůbec nespal, jen ho teď nechtěl znovu vykolejit ,,Nechceš vodu?" Zeptal se a menší zavrtěl hlavou.

,,Chce se mi spát..." odpověděl.

Hyunjin si pobaveně povzdechl ,,Dobře... půjdu spát vedle" zamumlal a chtěl se zvednout, jenže ucítil pevný, stisk své dlaně.

Překvapeně se otočil ,,Lix?"

Menší mlčel. Kdyby nebyla taková tma, viděl by i jeho růžové tvářičky.

Netrvalo mu až tak dlouho aby to pochopil. Jen se pousmál a obešel svou postel z druhé strany. Aby si mohl lehnout vedle něj.

Felix se převalil na druhý bok čelem k němu a opřel si bolavou hlavu o jeho hrudník.

Vyšší se trošku začervenal, ale neotálel a pevně ho obejmul jednou rukou kolem pasu a druhou ho začal vískat ve vlasech. Věděl že mu to pomáhalo zbavit se bolesti.

Po chvíli už mohl slyšet, že jeho dech zpomalil, což znamenalo že konečně usnul.

Jen se pousmál a vytiskl mu letmý polibek do vlasů.

Ptáte se jestli se probudil, když ho Felix políbil? Jestli slyšel jeho malý monolog?

Slyšel... a proto měl takovou radost