《15》

Hyunjin zavřel dveře a unaveně se protáhl. Jeho trénink se prodloužil, takže se vrátil o něco později. Předpokládal, že Felix už spal, protože byla všude tma.

Podíval se do lednice, ale moc tam toho nebylo. Prázdno jako vždy. Jen si povzdechl a nalil si aspoň sklenici vody.

Tiše došel k jeho pokoji a nakoukl dovnitř. Felix spal na své posteli, v takové polámané poloze obklopený knihami.

,,Vzal jsi to opravdu vážně..." zamumlal pobaveně a položil sklenku na noční stolek. Poté vzal jednu knihu po druhé a uklidnil je do jedné prázdné police. Podíval se na titulek jedné knihy. ,,Základy chirurgie a první pomoci... že ho to opravdu tak baví" povzdechl si a podíval se na menšího.

Musel být opravdu unavený. Celé dny ležel s hlavou zabořenou v knížkách. Už to trvalo dva měsíce tohle jeho šprtání. Měl by ho vytáhnout i dělat něco fyzicky.

Na druhou stranu občas žárlil na ty knihy. Trávili s nimi víc času než s ním.

Opatrně ho vzal a položil ho do pohodlnější polohy, aby se mu lépe spalo. Poté ho přikryl a zavřel za sebou dveře.

Zamířil rovnou do sprchy, aby si mohl dát aspoň sprchu. Sundal ze sebe propocené oblečení a pustil na sebe teplou vody, aby dal konečně odpočinek svým svalům.

Po pár minutách vylezl ven a pořádně si usušil tělo a mokré vlasy. Oblékl si tepláky když v tom zaslechl hlasitou ránu. Chvíli na to další.

Překvapeně zvedl hlavu. Bylo to z Felixova pokoje. Odhodil ručník na podlahu a rozběhl se vedle.

Rozsvítil světlo a uviděl, jak dřepěl na podlaze vedle své postele se zavřenýma očima a schovanou hlavou v rukou. Vyděšeně sebou škublal a narážel při tom hlavou do nočního stolku.

,,Lix!" Vyhrkl dřepl a si vedle něj.

Blonďáček si zacpal uši a začal hystericky křičet, jakoby mu trhali končetiny.

Chytil ho za ruce ,,Lixie, vstávej! Rychle, prober se!" Vyhrkl a chytil ho za zápěstí. Ale menší ho vůbec nevnímal, jen dál křičel.

Hyunjin zoufale semkl rty ,,Lix!" Zakřičel a on konečně otevřel oči. Měl je úplně zarudlé a plné slz.

Zmateně se podíval na rudovláska před ním, jenže nedokázal potlačit všechny ty vzlyky, které ho dusily a cpaly se ven. Bohužel prohrál pár vteřin na to, protože propukl v nekontrolovatelný pláč.

Vyšší si oddechl a přitáhl si k sobě do pevného objetí ,,Shhh, už je dobře, nic se neděje Lixie" zašeptal konějšivě.

Blonďáček zabořil tvář do jeho ramene ,,J-jinnie... j-já..."

,,Shhh, nemusíš nic vysvětlovat" usmál se, zatímco ho jemně vískal ve vlasech.

Chvíli zůstali v této poloze a když mu přišlo že se uklidnil, trošku se odtáhl ,,V pohodě, Lixie? Nechceš si jít zase lehnout?" Zeptal se a znovu ho pohladil po vlasech. Cítil že tam bude mít modřinu z toho jak se praštil při pádu.

Felix neodpověděl, jen se k němu více přitulil. Líbilo se mu to teplo co sálalo z jeho těla, proto nechtěl odejít.

Hyunjin si pobaveně povzdechl a i s ním v náručí se zvedl. Položil ho do zpět do postele, ale menší ho nechtěl pustit.

Hned věděl co to znamenalo.

Opatrně zalezl pod deku vedle něj a nechal ho, aby vklouzl do jeho objetí. Netrvalo to dlouho a oba se opět poddali spánku.

°•°•°•°•

,,Hej, fakt si jste jistí co děláte?!" Vykřikl Heeseung docela hystericky zatímco se svíjel v bolestech. Celou nohu měl od krve a hodně se potil. Měl v sobě nějaké prášky prpti bolesti, ale nepomáhaly.

,,Nemel a nech nás se soustředit!" Odsekl Won, který dohlížel na blondáčka, který se mu kleštěmi hrabal v noze.

Vyšší se zoufale snažil, ale nepomáhalo to ,,Nejsem si jistý že chci být pokusný králík"

,,Kdyby jsi nebyl idiot a zkontroloval si zbraň, netrefil bys sám sebe. Plus co kdyby to schytal někdo jiný?! Tohle je tvůj trest a Lix aspoň získá praxi" odsekl a dál se soustředil na to, co blomdacek prováděl.

Felix je vůbec nevnímal. Jen se soustředil na to co hledal. Po chvíli ucítil, že narazil do něčeho tvrdého a vytáhl to. Nebohý pacient zakřičel nesnesitelnou bolestí, ale kulka byla venku.

Druhý si oddechl ,,Díky bohu, zašij ránu a já mu najdu co za prášek?"

,,Analgetika. Buď morfin nebo kodein" odpověděl a začal hledat potřebné věci.

Won spokojeně, ale také překvapeně přikývl ,,Přesně tak. Výborně"

,,Je fajn že to víte, ale já tu umírám jestli jste si nevšimli!"

Společně se postarali o jeho ránu a nechali ho odpočívat. Místo toho se rozhodli že půjdou za ostatními.

,,Lix?" Zeptal se když byli ještě na chodbě.

Menší tázavě naklonil hlavu ,,Ano?"

,,Nedával jsem ti žádnou knihu kde jsou analgetika. Jak jsi to věděl?"

Felix nejistě semkl rty a podíval se do podlahy. Najednou cítil že se mu začínal zhoršovat dech a také ho začaly jemně pálit oči.

Ať chtěl nebo ne, začaly se mu hned vybavovat vzpomínky na jednu konkrétní osobu.

,,Naučil mě to doktor Suga" odpověděl jednoduše.

,,Kdo že?"

Menší se zhluboka nadechl ,,Byl to doktor, který mi pomáhal v tom pekle. Ne jenom mě, ale i ostatním. Moc toho o něm nevím"

,,Proč jsi hned neřekl že si pamatuješ nějaká jména? Mohlo by to všechno ulehčit!" Vydechl nadšeně.

,,Ulehčit...?" Zamumlal, ale to už stali u dveří do kterých měli namířeno.

,,Jak mu je?" Zeptal se Niki, hned když vešli dovnitř. Opět ta místnost bez oken s obyčejným gaučem a moderním počítačovým vybavením.

Won pobaveně mykl rameny ,,Ten idiot leží v posteli. Takhle si prostřelit vlastní nohu..."

,,Já vytáhl tu kulku" zatetelil se Felix a posadil se vedle rudovláska na gauč.

Ten ho jednou rukou obejmul ,,No vidíš, a ty ses bál že ti to nepůjde" nemohl popřít fakt, že se cítil, jako pyšný rodič.

,,Nerad ruším vaše tlachání, ale já mám práci" houkl po nich Jeongin, který seděl za svým počítačem a jako vždy dělal něco čemu ostatní vůbec nerozuměli

,,Promiň, promiň, našel jsi aspoň něco?"

Menší zavrtěl hlavou ,,Zatím nic moc, ale Chan chce odpovědi, proto bych ocenil abyste byli potichu" odsekl a dál se soustředil na svou práci se kterou mu Sunoo pomáhal.

,,Já asi půjdu ještě trénovat, uvidíme se později" řekl Niki a odešel si po svých.

,,Jak se má Minho? Už ho to přešlo?" Zeptal se Lix tiše, aby ty dva neobtěžoval.

,,Jisung říkal že už usnul a je v pohodě"

,,Zase měl noční můru?" Zamumal Jungwon zaujatě.

Oba přikývli ,,Měl by si najít nějakou aktivitu, jen by mu to prospělo" povzdechl si Hyunjin a unaveně se opřel o jeho blonďatou hlavu ,,Co se z tebe stál zdravotník v zácviku, vypadáš lépe a nemáš záchvaty tak částo"

,,Já myslím že Jisung je pro něj dostatečné rozptýlení" ucedil Won pobaveně, jenže jeho vtipnou poznámku přerušil Sunoo.

,,Innie, co se to děje?" Vydechl zmateně.

,,Kurva, nékdo se nám snaží dostat do sítě!" Vykřikl a začal ještě rychleji jezdit prsty po klávesnici, s tím že druhý se hned přidal.

,,Cože?!" Vyhrkl Jungwon opřel se o stůl ,,zastavte to nějak!"

,,Myslíš že se nesnažím?!" Zavrčel s očima přilepenýma na obrazovce ,,Radši to běž rychle ohlásit, Chan to musí vědět!"

On přikývla a rozběhl s ee ven.

Po chvíli dali oba ruce z klávesnic. ,,Sakra..." Vydechl Jeongin zoufale, když se na jeho obrazovce objevila šedá plocha.

Hyunjin zmateně zamžikal ,,Dostál se přes vás? Jak je to možné?"

Sunoo se odmlčel když v tom si všiml že se před nimi objevil černý text ,,Koukejte!" Řekl a ukázal na obrazovku.

,,To je nějaká zpráva..." zamumlal Jeongin zamyšleně a začal číst nahlas ,,Omlouvám se za to pozdvižení, ale bylo to nutné. Mé poděkování máte v počítači?" Přečetl zmateně.

,,Co to jako znamená?" Nechápal Felix.

Mladší nejistě smekl rty a začal opět něco datlovat do klávesnice ,,Ověříme si to... opravdu, je tu nějaký soubor navíc" řekl překvapeně.

,,Co v něm je?"

Zhluboka se nadechl a soubor otevřel. Jako první na něj vyskočil delší text. Vypadalo to jako část deníku. Ani jeden z nich neváhal a všichni začali číst.

17. Prosince, 2010
Plán se dává do pohybu. Většinu subjektů už mám tady, chybí poslední várka. Jsou rozdělení ve čtyřech mistnsotí a už teď se zbavuje nepotřebných kousků. Než začneme s pokusíly, musíme se ujistit že máme jen ty správné. Šéf chce co nejlepší výsledky a já mu je dám. Vytvořím to co nikdo přede mnou...

Když Felix dočetl první odstavec, nervózně polknul a mezi prsty chytil svou mikinu. Číst tohle v něm vyvolávalo zvláštní pocity, které měly zůstat zakopaný velmi dlouho a hluboko. I tak pokračoval ve čtení.

1. Června, 2011
Všechno jde podle plánu. Zbylo nám kolem třiceti subjektů a začínáme první testy. Ta sestra co tu dělala neplechu je dole. První jsou na řadě experimenty s implantací zvířecích orgánů a moc se na to těším.

Hyunjin naštvaně semkl pěsti. Jak může někdo napsat takové odpornosti. Přitáhl si blonďáčka k sobě a pevně ho obejmul, protože viděl jak se tvářil. Bál se. Muselo to v něm spustit nějaké špatné vzpomínky.

7. Září 2015
Mám tu čest mít po boku velmi schopného studenta. Je trošku nesmělý, ale jde vidět že dává pozor na každý detail aby si vše zapamatoval. Když si s ním dám práci, bude se mi v budoucnu hodit.

2. Dubna 2016
Asi jsem se zmýlil, nevadí...

,,Co ty dva poslední odstavce... k čemu nám jsou" zamumlal Sunoo nechápavě.

Rudovlásek mykl rameny ,,Všechno tohle je divné"

,,Ještě to není všechno" Ozval se Jeongin, když našel další složku.

Byl tam oskenovaný nějaký papír. Byla tam fotka kluka, který mohl být podobně starý jako jejich Niki. Černé vlasy, jeho oči velmi připomínaly kočičí a malý roztomilý nos. Byl krásný a roztomilý, přestože se tvářil trošku nevrle.

Jako jediný seděl tak blízko počítače, aby zvládl přečíst to nečitelné písmo ,,Jméno je rozmazané, věk: osmnáct let, titul: student. Pak jsou tu nějaká doporučení, ale to nepřečtu, musím to potom přiblížit" Vydechl.

Felix šokovaně polkl při pohledu na ten obrázek ,,Wonnie, to jehle je ten doktor o kterém jsme mluvili po cestě..." řekl opatrně.

Druhý překvapeně zatajil dech ,,Tam ten?"

,,Jaký doktor?" Nechápal Hyunjin.

,,Jmenuje se S-" nestihl však svou větu dokončit, protože se rozrazily dveře a ukázali se noví účastníci. Chan a Seungmin.

Starší se hned zeptal co se děje, ale zastavil se pohledem na fotce na obrazovce. Seungmin udělal to samé.

,,Yoongi?" Řekli oba sborově, načež se na sebe překvapeně podívali.

Ostatní se na ně zmateně ptočili ,,Vy víte kdo to je?"

Chan jen s povzdechem přikývl ,,Asi mě čeká velké vysvětlování..."

Ohayo minna-san!

Ano, vidíte správně... BTS joined this chat a vám tu zanechávám malý teaser do dalších kapitol ^^

Máte se určitě na co těšit a budu těšit příště

Vaše anonymní holčena <33

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top