Felix otevřel oči a rozespale se protáhl. Nechtělo se mu vstávat, ale ranní sluneční paprsky mu překazily plány. Jen se rozespale povaloval v posteli, než ho vzpomínky z minulé noci udeřily jako rána do hlavy.

Rozhlédl se a uvědomil si, že Hyunjin už vedle něj neležel.

Najednou se ozvalo tříštění skla o podlahu. Okamžitě vyskočil z postele a ve spěchu vyrazil ke dveřím.

Vykoukl z pokoje a uviděl rudovláska, jak stál v kuchyni a koukal na rozbitou sklenici u jeho nohou.

,,Jinnie, jsi v pořádku?" Vydechl a šel k němu.

Hyunjin překvapeně zvedl hlavu ,,Um, nic se nestalo, jen mi vypadla z rukou. Hned to uklidím" zamumlal a šel do koupelny pro smeták.

Menší ho při tom celou dobu pozoroval. Vypadal unaveně, ani se neobtěžoval účesat si vlasy. Musel uznat že vypadal roztomile.

Zatímco začal uklízet to sklo, Felix vytáhl lopatku a pomohl mu to všechno uklidit.

,,Díky Lix" Vydechl unaveně a promnul si ospalé oči ,,dáš si něco na snídani?"

,,Asi si vytáhnu jen jogurt a nakrájím si ovoce. Chceš taky?" Zeptal se a začal vytahovat nějaké ovoce z lednice. Moc toho nebylo, ale s jahodami a borůvkami si vystačil.

Hyunjin zavrtěl hlavou ,,Nemám hlad, ani chuť k jídlu... myslíš že bys mi mohl udělat čaj?" Zamumlal a unaveně si sednul ke stolu.

Menší starostlivě přikývl ,,Jasně... jsi si jistý že jsi v pořádku?"

,,Jo, to jen ty prášky..." odpověděl a položil hlavu na stůl. Nesnesitelně ho bolela hlava a žaludek měl jako na vodě. Nesnášel vedlejší účinky těch prášků.

Felix postavil vodu a rychle si nakrájel to ovoce. Naházel ho do misky spolu s jogurtem a poté zalil ten čaj. Pochopil že mu je špatně, proto mu udělal černý bez cukru.

Postavil to před něj a posadil se naproti němu.

Chvíli bylo ticho, než Hyunjin konečně promluvil.

,,Um... chtěl jsem se ti omluvit- za ten včerejšek..." řekl a provinile sklopil pohled do země ,,muselo ti to byt všechno nepříjemné"

Narážel tím hlavně na to, že ho donutil spát vedle něj a celý večer se k němu nějakým způsobem lísal jako kočka.

Felix překvapeně zamrkal, ale poté se posumál ,,To nic... navíc to nebylo tak hrozné" řekl téměř neslysně.

Vyšší podivně zvedl hlavu, ale také se jen usmál. Nic mu na to neřekl a opatrně usrkl horkého čaje.

,,Mohl by sis učesat vlasy" popíchl ho po chvíli.

Rudovlásek zakoulil očima ,,Nechce se mi... jsem na to moc unavený"

Druhý si povzdechl ,,Jako malé dítě" zahihňal se, zatímco do sebe cpal svůj jogurt ,,Můžu ti s tím pomoct jestli chceš"

,,Ne to je v pohodě, už jsem tě v noci otravoval dost. Pořádně se najez"

,,Ale no tak. Nemůžu tě nechat tady chodit jakobys prošel větrným tunelem. Navíc určitě přijde Jisung aby tě zkontroloval" odsekl s úsměvem a šel do koupelny pro jeho hřeben, přičemž vyšší si jen pobaveně povzdechl.

Věděl že to dělal hlavně ve svém zájmu, protože miloval hrát si s jeho vlasy.

Po chvíli přiběhl zpět a stoupnul si za něj ,,Bolí tě hlava?" Zeptal se a on přikývl. Tiše se zahihňal a odložil hřeben ,,Ty můj chudáčku" s těmito slovy mu začal jemně masírovat hlavu. Jemu samotnému to vždy pomohlo. Občas měl migrény a Minho ho takto vždycky uklidňoval.

Hyunjin spokojeně zavřel oči. Opravdu to bylo uklidňující. Bolest to trošku zlepšilo, ale spíš to bylo způsobeno tím že se díky jeho malým prstíkům uvolnil.

,,Jak často a dlouho se s tímhle potýkáš?" Zeptal se po chvíli, aby přerušil to ticho.

,,Asi od třinácti... a přijdeš to neočekávaně párkrát do roka"

Blonďáček chvíli mlčel ,,Měl jsi mi to říct... abych věděl co dělat"

,,Nechtěl jsem tě tím zatěžovat" povzdechl si a pohodlněji se opřel o opěradlo židle.

,,Řekneš osobě, která se ti nastěhovala do bytu a obírá tě jak o čas, tak o peníze" zahihňal se.

Vyšší se pobaveně pousmál ,,Tak to přece není. Tvoje přítomnost je..." začal, Ale zarazil se. Věděl co chtěl říct, ale nebyl si jistý, zda to může říct.

Naopak Felix na chvíli zatajil dech. Chtěl vědět co odpoví.

Hyunjin si nejistě olízl rty ,,M-mám rád tvou přítomnost" řekl po chvíli, zatímco se mu na tváři tvořil nenápadný rumělec.

Druhý se také trošku začervenal ,,Díky... taky jsem s tebou rád" řekl se stydlivým úsměvem a vzal ze stolu hřeben. Jemně jím začal projíždět jeho hebké rudé vlasy, aby mu to bylo příjemné a nezpůsobil mu bolest.

Nejednou někdo zabouchal na dveře ,,Lixie! Otevři! Chci vědět jestli je všechno v pořádku!"

Hned věděl že je to Jisung. Pobaveně si povzdechl a šel mu otevřít.

Malý brunet vběhl dovnitř s jeho spolubydlícím za zády ,,Jinnie, jak ti je?" Vydechl starostlivě a položil mu ruku na rameno, zatímco Felix s úsměvem přivítal svého bratra objetím.

,,Trošku vybitě, ale jinak v pohodě" odpověděl. Ten hluk mu opět zhoršil bolest hlavy a dál by cokoli, kdyby zase mohl cítit ty jemné doteky jeho prstů.

Menší mu prohrábl vlasy ,,Měl by sis jít ještě lehnout. Chan už ví co se stalo a vzkazuje ti, aby jsi dneska hlavně odpočíval. Felix klidně může být u mě"

,,Asi máš pravdu, půjdu se ještě prospat. Ať se Felix rozhodně sám, věřím mu že neudělá žádnou hloupost když bude sám"

Po jeho slovech se všichni podívali na překvapeně ho blonďáčka. Došlo mu že očekávali rychlou odpověď.

,,Z-zůstanu tady. Možná si najdu nějakou knížku a budu si číst" řekl. Rád by strávil den se svým bratrem, ale nechtěl ho tu nechávat samotného. Věděl jaké to je být sám se špatnými myšlenkami a ničím jiným.

Jisung si povzdechl ,,Dobře. Kdybys něco potřeboval, stačí zavolat, jo?

°•°•°•°•°•

Felix odložil tu nudnou knihu a nespokojeně semkl rty. Prošel celou knihovničku a nemohl najít nic co by ho zajímalo. Ani Jisung nic neměl.

Seskočil ze své postele a vydal se zkontrolovat rudovláska, který byl u sebe v pokoji.

Tiše otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Hyunjin ležel pod přikrývkou a klidně oddechoval, jakoby ho nic netrápilo.

Usmál se, když v tom si všiml skicáku na jeho stole. Hned zaujal jeho pozornost.

Věděl že rád kreslil a občas si jeho výtvory potají prohlížel. Chtěl se podívat, jestli tam nepřibylo něco nového.

Otevřel skicák a zaujatě si ho prohlížel. Všiml si že rád kreslil květiny. Tvořily osmdesát procent jeho kreseb. Občas se objevila nějaká kresba krajiny, nebo rychlá skica nějaké postavy.

Když však došel téměř nakonec, uviděl svůj vlastní portrét. Překvapeně zatajil dech. Bylo to úžasné. Kdyby to nemělo textury tužky, řekl by, že to bylo fotka. Bylo to propracované do každého detailu.

Nevěděl proč, ale z nějakého důvodu ho to potěšilo.

,,Co se mi tam hrabeš ve věcech" Ozval se pobavený, ale dost rozespalý rudovlásek.

Menší se překvapeně otočil ,,Jen obdivuju jak jsi talentovaný" zahihňal se a položil skicák zpět na stůl ,,Jak ti je?"

,,Líp... ale pořád se mi nechce z postele"

,,Jen odpočívej" Zasmál se ,,Chceš donést něco k jídlu? Jsou tři odpoledne a ty jsi měl jen černý čaj"

Hyunjin zavrtěl hlavou ,,Opravdu nemám chuť, ale díky že se tak staráš" řekl s ospalým úsměvem a převalil se na bok.

Felix se jen posumál ,,Pořád se staráš ty o mě, tak ti to jednou můžu oplatit ne?"

°•°•°•°•°•°

Minho s povzdechem odložil svůj mobil a podíval se z okna. Venku bylo krásně. Tak moc by chtěl jít ven, ale věděl že nemohl. Připadal si jako pták ve zlaté kleci.

Měl se tu dobře, ale chyběla mu volnost. Chtěl se projít po čerstvém vzduchu, jako když byl malý.

Jak se vše po těch letech změnilo...

Jen tak seděl na podlaze u okna a díval se dolů, než mu někdo položil ruce na rameno a opřel se o něj.

Překvapeně zvedl hlavu. Byl to Jisung.

,,Co tu děláš?" Zazubil se a sednul si vedle něj.

Minho mykl rameny ,,Nic, jen koukám ven" zamumlal a pokračoval v tom, jakoby tam vůbec nebyl.

Menší si ho chvíli prohlížel. Nebylo to poprvé co ho našel jak jen koukal ven. Věděl že chtěl jít ven, ale Chan se pořád bál je pustit ven.

Z několika důvodů.

Nakonec si povzdechl a postavil se ,,Na chvíli půjdu pryč. Kdyby něco, zavolej mi" řekl a šel ven.

Byt nezamykal a vydal se do jeho kanceláře.

Zaklepal na dveře a po vyzvání vešel ,,Ahoj Channie, neruším?"

Překvapeně zvedl hlavu ,,Ne, co potřebuješ?"

,,Měl bych prosbu..." zamumlal a nejistě se poškrábal na zátylku.

,,Prosbu?"

Jisung přikývl ,,Vím že jsi proti tomu, ale... nemohl bych já a Minho jít na krátkou procházku?" Řekl a prosebně naklonil hlavu.

Chan nejistě nakrčil nos ,,Nevím Sungie..."

,,Prosím!" Vyhrkl a zoufale spráskl ruce ,,Ti kluci nebyli několik let venku, určitě jim to prospěje!"

,,Ja vím, ale je to nebezpečné. Oba se pořád bojí lidi které neznají, vždyť Felix mě a Jakea obchází obloukém. Minho pořád některým z nás nevěří a dokáže být agresivní. Pamatuješ jak ses ty a Seungmin hádal o tom jestli patří ananas na pizzu? Přišel Minho a složil ho k zemi"

,,To se nepočítá... myslel, že mi chce ublížit, protože měl Minnie v ruce nůž když krájel tu pizzu" zamumlal nejistě.

Chan si opět povzdechl ,,Dejme tomu, ale to není ten hlavní důvod. AT už vědí že je máme u sebe a hledají je. Pokud by vás našli, ohrozí to je, nás a celé tohle oddělení" řekl vážně a prohrábl si vlasy ,,Opravdu ti to nemůžu povolit, ne teď a není to tak že bych nechtěl"

Brunet zoufale semkl rty, ale nehodlal se vzdát.

,,Prosím, Channie! Jsou tu už téměř tři měsíce! Slibuji, že z něj nespustím oči. Vzal bych ho jen do parku co je přes ulici! Prosím!"

Vyšší si zoufale promnul kořen nosu ,,Sungie..."

°•°•°•°•°•°

,,Min!" Vykřikl Jisung, když vběhl do jeho pokoje.

Minho překvapeně zvedl hlavu ,,Děje se něco?"

Menší se jen zahihňal a skočil na postel vedle něj ,,Stálo mě to dost úsilí, ale věřím že ti to udělá radost!" Řekl nadšeně.

,,O co jde?" Zeptal se Minho s jemným úsměvem na tváři. Líbilo se mu když se tahle hihňal. Měl chuť ho stípnout do těch růžových tvářiček.

,,Konečně tě můžu vzít ven!" Vyhrkl nadšeně jako malé dítě.

Starší překvapeně pozvedl obočí ,,Opravdu?!" Vydechl a podíval se ven z okna.

Jisung přikývl ,,Kousek odsud je park a je tam opravdu krásně, určitě se ti tam bude líbit!"

°•°•°•°•°•

Vystoupili z výtahu a kousek před sebou uviděli automatické dveře, které vedly ven.

Minho nejistě zatajil dech a pevně sevřel obě pěsti. Byl nervózní. Nebyl venku tak dlouho.

Jisung se jen usmál a chytil ho za ruku ,,Tak pojďme. Ale pamatuj, nesmíš se ode mě vzdálit" řekl vážně a druhý přikývl.

Ruku v ruce se vydali ven. Dveře se před nimi otevřely a Lee se zluboka nadechl čerstvého vzduchu.

Rozhlédl se kolem, ale při tom pohledu nejistě stiskl jeho dlaň. Stali na rušné ulici, kde procházela spousta lidí. Nemluvě o tom hluku. Nebylo to tak, že by to nečekal, jen na to nebyl zvyklý. Pozoroval tuhle ulici každý a věděl jak je tu vždy rušno, ale pocítit to na vlastní kůži ho trošku vyděsilo.

Menší si toho všiml téměř okamžitě, protože takovou reakci čekal. ,,Minho, koukni na mě" řekl a brunet se na něj otočil. ,,Projdeme tuhle ulici rychle do toho parku kde už bude klid. Kdyby cokoli, vzpomeň si že jsem tu s tebou a nikam neuteču. Kdyby bylo nejhůř, řekni mi, nebo zavřít oči a já tě povedu. Věříš mi ne?" Zahihňal se.

Minho nejistě přikývl a následoval ho. Celou dobu koukal do země, ale v davu do něj stále někdo narážel. Zhluboka se nadechl a pevně se brunetka držel, jakoby mu šlo o život.

Naštěstí to za chvíli prošli a objevili se v krásném parku. Všude rostly barevné květiny a nebylo tu ani tolik lidí.

Jisung se rozhlédl a ukázal před ně ,,Koukej, tamhle je stánek, nedáme si něco?" Zeptal se.

Vyšší mykl rameny ,,Nechci tě pořád ždímat o peníze..."

,,Ale prosím tě, já mám peněz dost. Chan platí dobře" zahihňal se a bez dalšího slova ho vzal k tomu stánku.

Byl to takový pojízdný vozík s různými věcmi. Vafle, palačinky, ledová kava, limonády, dokonce i zmrzlina. Bylo těžké si vybrat.

,,Ja si dám něco sládkého, Hm... vafle s nutelou, to je ono!" Uchcehtl se otočil se na druhého ,,Co ty Minho?"

On nejistě mykl rameny ,,Nevím, je toho hodně..." zamumlal a dál přemýšlel.

Jisung si pobaveně povzdechl ,,Jsi hodně nerozhodný... dej si třeba... palačinky s ovocem! To by ti mohlo chutnat!" Navrhl a brunet přikývl. Nebyl zvyklý za sebe rozhodovat, proto neprotestoval.

Objednali si co chtěli a sedli si do trávy mezi stromy. Povídali si a užívali si své jídlo, než si vyšší všiml, že Jisung velmi znejistěl. Jem tak že vteřiny na vteřinu.

,,Děje se něco?" Zeptal se starostlivě.

Menší jen rozpačitě zavrtěl hlavou ,,N-nic, nic..." Vydechl a zabodl pohled do země.

Moc mu to nevěřil. Vlastně vůbec. Rozhlédl se a spatřil vysokého tmavovlasého kluka, který šel jejich směrem a usmíval se.

,,Jestlipak to není Han Jisung? Copak tu děláš zlato" Zasmál se, když se zastavil přímo u nich.

Minho znechuceně nakrčil nos nad jeho tónem a tím oslovením. Nevěděl kdo to byl, ale už teď se mu nelíbil.

Brunet rozpačitě odvrátil pohled ,,O-oh, Wooyoung, dlouho jsme se neviděli" Ucedil s nuceným úsměvem.

On se jen uchcehtl a posadil se vedle něj. Velmi blízko.

,,Byl jsem si zaběhat a když jsem tě viděl, chtěl jsem přijít za tebou, protože jsi mi dlouho neodpovídal na zprávy" řekl a nestydatě položil svou velkou dlaň na jeho stehno.

Jisung se zhluboka nadechl, aby setřásl ten nepříjemný pocit ,,N-no víš, měl jsem m-moc práce..." odpověděl a nejistě si začal pojídat rty, protože cítil, že začal zájíždět rukou na vnitřní stranu jeho stehna.

Minho měl mezitím takový typický výraz 'nevadí že jsem tady?'. Vůbec se mu nelíbil jak na něj sahal a už vůbec ne, když viděl, že mu to vadí. Takhle rozhozeného ho snad ještě neviděl.

Woo se na vyššího bruneta podíval a dost arogantní pohledem si ho prohlédl ,,Kdo tu je s tebou?" Zeptal se a silně jeho stehno zmáčknul, až menší nadskočil.

,,M-můj nový spolubydlící" odvětil a rychle chytil jeho ruku, aby nepokračoval výš.

On jen pohrdavě pozvedl obočí a pustil ho.

Jisung doufal, že už dá klid, jenže v tu chvíli ucítil jeho oslizlou dlaň na svém pase. Pokusil se od něj trošku odsunout, ale držel ho pevně. Začínal lehce panikařit. Potily se mu dlaně a také cítil, že se mu ruce začínaly třepat.

To byla konečná. Minho naštvaně zatnul pěst ,,Dej z něj ty svoje pracky pryč..." zasyčel.

Wooyoung pohrdavě pozvedl obočí ,,Stojíš na tenkém ledě kluku, nevíš s kým to mluvíš" řekl a jedním prstem sklouznul pod jeho tričko. Aby se dotkl té jeho jemné kůže.

Jisung vyděšeně zatajil dech a citil, že se mu do očí tlačily první slzy, když v tom ho Lee chytil za ruku a přitáhl si ho k sobě. Díky jeho síle ho neudržel a menší se ocitl v jeho pevném sevření.

Opravdu si oddechl, když byl z jeho dosahu. Mezi prsty sevřel jeho tričko a z boku se k němu přitiskl.

,,Co si myslíš že..." Zavrčel a chtěl se po něm rozbéhnout, jenže než stihnul svou větu dokončit, skončil přikleknutý na zemi s obličejem v trávě.

,,Drž se od něj dal, nebo příště nebudu takhle milý" ucedil přes zatnuté zuby a vrátil se zpět k rozklepanému chlapci, který stál par kroků za ním a nejistě je oba pozoroval.

Trošku se pousmál a chtěl ho chytil za ruku, ale Wooyoung ho drapl za límec a dal mu přímou do nosu.

Jisung vyděšeně vykřikl ,,Ne, nech toho!"

Minho byl docela překvapený, ale rychle se vzpamatoval. Chytil jeho ruku a zhroutil mu ji za zády, jakoby to bylo to nejlepší na světě.

Bolestivě zasyčel a spadl zpět do trávy ,,T-ty jeden pytle sr-"

,,Dej odchod, nebo neodejdeš po svých" sykl a utřel si do dlaně krev, která mu začala téct z nosu.

Tentokrát neotálel a rychle zmizel, načež se Minho vítězné ušklíbl.

,,Minho, není ti nic?!" Vydechl starostlivě a chytil jeho tvář do dlaní.

On přikývl ,,Nic to není. Nemohl jsem koukat jak tě obtěžoval..." zamumlal pořád trošku vytočeně a utřel mu pár slz z tváří.

Sung si povzdevhl a přiložil mu k nosu kapesník, který si vytáhl z kapsy ,,Nechtěl jsem, aby sis ublížil, omlouvám se..." řekl, zatímco mu stekla další slza po tváři.

Minho na něm viděl, že byl stále rozrušený, proto neváhal a opatrně ho obejmul ,,Shh... ten slizoun už utekl, nemusíš se bát"

Menší ho téměř okamžitě obejmul nazpět a schoval tvář do jeho ramene. Bylo to víc uklidňující než čekal a než si dokázal připustit. Chvíli tak zůstal než se odtáhl a utřel si uslzené oči ,,Jsem v pohodě. Chceš se jít ještě někam projít?" Zeptal se stále trošku rozklepaným hlasem.

Brunet zavrtěl hlavou a chytil ho za ruku. Už neměl v plánu nechat někoho, aby se k němu přiblížil. T9 už nemohl dopustit.

,,Měli bychom jít zpět"

Ohayo minna-san!

◇ Nom. Jsem trošku víc aktivnější, protože už pracuji na novém příběhu, který chci začít vydávat hned po tomhle. Proto jsou kapitoly tak často ^^

☆ Doufám že se vám poslední kapitoly líbí a určitě zanechte hlas nebo komentář <3

◇ Také si ráda poslechnu vaše spekulace jak si myslíte že se bude příběh vyvíjet dál

Btw, měla bych si založit instagram? 🧚‍♀️

Vaše anonymní holčina <3