Nějakým zázrakem uběhl téměř měsíc. Minho se trošku víc rozpovídal a také se z něj vyklubal slušný kuchař. Jelikož nemohli opustil budovu, většinu času trávil u sebe a koukal ven.

Na druhou stranu, Felix byl radši v bytě a moc nevycházel ani ven. Často navštěvoval svého bratra, hlavně když byl Hyunjin pryč.

,,Hej kluci!" Houkl po nich Jisung, když otevřel dveře brunetova pokoje.

Oba překvapeně zvedli hlavu.

,,Hyun se asi trošku zdrží a já dostal chuť na sladké... neupečeme sušenky?" Navrhl s úsměvem.

Blondacek nadšeně přikývl a jeho bratr jen pobaveně přikývl.

°•°•°•°•°

,,Takže pořád nic nového?" Povzdechl si Chan a rudovlásek zavrtěl hlavou.

,,Vždycky když jsem se ho na to zkusil zeptat, vyhnul se odpovědi, ale..."

Menší překvapeně zvedl hlavu ,,Máš nějaké podezření?" Zeptal se.

Hyunjin přikývl ,,Pamatuješ jak nám před týdnem vypadl proud?" Odvětil a druhý nechápavě přikývl ,,snažil jsem se najít svůj mobil v té tmě, ale nic jsem neviděl. Najednou mě Felix chytil za ruku a podal mi můj mobil. Také jsem si všiml, že když jde v noci třeba pro vodu, nezapne ani jedno světlo. Zní to divně, ale myslím že nějakým způsobem vidí ve tmě"

,,Vidí ve tmě? To přece není možné..."

,,Není, ale nic jiného mě nenapadá. A máme k tomu víc důkazů než k tomu, že dokáže vyřadit kamery z provozu pouhým pohledem. Všechno je kolem těch jeho očí" odvětil, přestože sám moc nevěřil vlastním slovům.

,,A co ty jeho záchvaty?"

,,Od té doby žádný nebyl. Jen jednou, asi před týdnem si ztěžovat na bolest hlavy a oči. Celý den ležel v posteli s obkladem na očích"

Chan si něco rychle zapsal do počítače ,,Neříkal Minho že mu občas při těch záchvatech krvácí oči?"

Hyunjin zamyšleně pozvedl obočí ,,Myslím že říkal" odpověděl.

Menší si jen povzdechl ,,Díky bohu že jsme toho blázna zabili. Bůh ví co by vscehno ještě udělal" zamumlal a unaveně se protáhl ,,a všimli jste si ještě nějakých vzácností na jejich tělech?"

,,Jisung tvrdí, že má Minho velkou jizvu přes páteř. Felix má asi dvě na břiše a jednu na hlavě"

,,Dobře. Ať ho Won prohlédne a pak mi podá hlášení. Hlavně ty jeho oči. Vedení toho chce vědět co nejvíc, takže to zkuste urychlit"

Vyšší prikyvl a odešel. Vydal se do brunetova bytu a zazvonil na zvonek.

Netrvalo to dlouho a ven vykoukl Felix s úsměvem na tváři ,,Jinnie, pečeme sušenky, dáš si taky?"

Rusovlásek se jen pousmál nad tím jak byl nadšený a veselý ,,Dobře" odpověděl a prstem mu očistit nos od mouky.

V kuchyni byl jako vždy velký nepořádek.

Jisung zapnul troubu, jenže v tu chvíli ucítil něčí ruku na svém zadku. Překvapeně zvedl hlavu a už chtěl začít křičet, ale když si uvědomil, že to byl jen Minho, trošku se uklidnil.

Jen si povzdechl ,,Min, kolikrát ti mám říkat, že to je moje" řekl a vyčítavě pozvedl obočí.

Vyšší brunet nijak neodpověděl a jen se ušklíbl.

Druhý se slabě začervenal a sám dal jeho ruku pryč ,,Radši se soustřeď na ty sušenky, podívej. Je každá jinak velká!"

Hyunjin jen překvapeně zamrkal, ale rozhodl se to nechat být. Místo toho se soustředil na blonďáčka, který stál vedle něj.

Musel mu nějak opatrně říct, že musí na prohlídku, ale protože věděl, že neměl rád doktory a tyhle věci, nebude to jednoduché.

Opatrně mu položil ruku na rameno a otočil ho k sobě ,,Lixie, mám pro tebe prosbu"

Menší nechápavě naklonil hlavu ,,O co jde?"

,,No... jde o to, že potřebuju, aby ti Won udělal rychlou prohlídku" řekl
Hned uviděl strach v těch jeho krásných očích.

,,P-prohlídku?" Zakoktal vyděšeně, ale to už k nim mířil i Minho.

Postavil se před něj a naštvaně se zamračil ,,žádnou prohlídku nepotřebuje. Je zdravý" zasyčel, zatímco Felix nejistě zaryl nehty do jeho trička.

,,O čem to mluvíš?" Nechápal Jisung, ale to už ho vyšší chytil a odtáhl trošku bokem ,,Jinnie, sakra o co jde?"

Hyunjin se nahnul k jeho uchu ,,Chan mi to přikázal. Vedení chce vědět co přesně Felix dokáže a všechno ukazuje na jeho oči. Jungwon ho jen prohlédne. Vůbec nic mu nebude dělat" zašeptal a menší si jen povzdechl.

,,Ja to chápu, ale vysvětli to těm dvěma, kteří mají docela oprávněný strach z doktorů" zamumlal.

Rudovlásek si opět povzdechl ,,To zvládneme když mi pomůžeš" odvětil a vrátili se k těm dvěma.

Minho je oba projel zlým pohledem, zatímco blonďáček se za ním schovával a jen mu nakukoval přes rameno.

,,Lixie, opravdu se na tebe jen rychle podívá. Minho může jít klidně s námi, aby si byl jistý že se nic nestane" řekl klidně a trošku se na něj pousmál.

Felix nejistě semkl rty a podíval se do země.

,,Prosím Lixie"

Chlapec se zhluboka nadechl ,,Tak d-dobře..."

°•°•°•°•°•

Won si zapsal poslední údaj na papír a spokojeně se usmál ,,To bylo všechno Lix, nic t9onebylo ne?" Zahihňal se.

Felix, který s křečovitě sevřenýma rukama seděl na židli naproti němu, jen nejistě přikývl.

Hyunjim mu prohrábl vlasy ,,Vedl sis dobře" usmál se a teprve jeho klidný úsměv donutil i blonďáčka se usmát.

,,Nebylo třeba být tak naštvaný, ne?" Ušklíbl se Jisung a položil svému spolubydlícímu ruku na rameno.

Ten jen odvrátil pohled do podlahy ,,Hm..."

,,Takže, abych to shrnul... potřeboval bys slabé brýle na dálku, ale myslím, že pohodlnější pro tebe budou čočky, takže ti nějaké seženu a vysvětlím ti jak s nimi pracovat. Taky máš poškrábaná víčka z vnitřní strany... nikdy ti nepřišlo že by tě mrkání nějak pálilo?" Zeptal se a on se zamyšleně naklonil hlavu.

,,Vlastně skoro pořád. Už jsem si na to dost zvykl" odpověděl a druhý to hned zapsal do deníku s poznámkami.

Poté ho položil na stůl a vytáhl ze svého stolu malou lahvičku. Zkontroloval, jestli našel to co chtěl a otočil se zpět k němu ,,Tohle jsou obyčejná antibiotika" řekl a vložil mu ji do dlaně.

Felix se na to nejistě podíval. Vypadal z toho docela vyděšeně, proto se rozhodl jeho pochybnosti vyvrátit.

,,Je na tobě jestli je budeš brát. Stačí kapka do každého oka před spaním a to pálení zmízí. Ne musíš to dělat, ale slibuji, že to pomůže" řekl s úsměvem ,,a ty čočky ti seženu až půjdu do města"

Menší nejistě přikývl a schoval si je do kapsy od své mikiny.

,,Bězte beze mě, potřebuju s ním ještě něco vyřešit" řekl Hyunjin.

Brunet přikývl ,,Dobře" řekl a podíval se na ty dva asociály ,,Pojďme, doděláme ty sušenky" s těmi slovy oba přikývli a odešli.

Jen se zavřely dveře a rudovlásek se hned začal vyptávat na všechny detaily.

Menší si povzdechl ,,Pomalu prosím, na všechno ti odpovím" odvětil a unaveně se protáhl ,,zaprvé, měl jsi pravdu. Nejspíš vidí ve tmě. Ne úplně, ale mnohem lépe než my"

Rudovlásek překvapeně zatajil dech ,,Opravdu? Jak je to vůbec možné?"

,,Ze stejného důvodu, proč to dokážou kočky. Jejich zornice se zvětší a pochytají více světla. On umí to samé. Zároveň je velmi citlivý na světlo"

Druhý zamyšleně přikývl ,,Jak to dokázali...?" Vydechl zmateně.

Won mykl rameny ,,Těžko říct. Můj první nápad byl, jestli neprovedli transplantaci nějaké zvířecí časti oka, ale po tak velké operaci jsem nenašel žádnou stopu. Na druhou stranu má celou bulvu tak poškozenou... museli to dělat hrozně dlouho a vůbec nebrali ohled na jeho zdraví"

,,Co tím chceš říct?"

,,Že má štěstí že vůbec vidí" odpověděl jednoduše a rudovlásek šokovaně zatajil dech.

,,T-to myslíš vážně?" Zeptal se druhý přikývl ,,A co to s těmi kamerami? Našel si vysvětlení?"

Menší se na chvíli odmlčel a opřel se o svůj stůl ,,Ano i ne"

,,Sakra, Wonnie, Přestaň chodit kolem horké kaše!"

Tmavovlásek si povzdechl ,,Vypadá to, že má v očích něco navíc. Nevím co to je, ale je to nějaká malá věcička, kterou mu tam voperovali. Mohl by to být původce těch jeho záchvatů, protože je to velmi blízko nervům v oku"

,,Věcičku v oku? Znovu se ptám, Myslíš to vážné?!" Vyhrkl překvapeně, zatímco menší jen zakoulil očima.

,,Vypadám jako někdo kdo by vtipkoval?" Sykl, jenže když si všiml toho jeho pobaveného pohledu, rychle si odkašlal ,,D-dobře, někdy si z vás srandu dělám, ale teď to myslím upřímně vážně!" Odsekl naštvaně a hodil po něm nějakou krabičku s léky.

Hyunjin ji na poslední chvíli chytil ,,Hej, klid" Zasmál se a položil ji vedle sebe na stůl ,,Myslíš že je to ta věc o které mluvil Sunoo? To vlnění co ruší signál kamer?"

,,Jop. Všechno sepíšu a Chan bude mít do večera zprávu na stole. Tak běž konečně pryč, potřebuju na to klid!" Okrikl ho a rychle ho vyhnal ven, přičemž za ním zavřel dveře.

Pobaveně si povzdechl a vydal se zpět k těm třem.

Znovu zazvonil na ten zvonek a tentokrát mu přišel otevřít Jisung ,,Právě včas, sušenky jsou v troubě a za chvíli budou" zazubil se a pustil ho dovnitř.

Rozhlédl se a uviděl, jak Minho stál u okna a zamyšleně koukal dolů.

V tu chvíli dostal nápad. Viděl na něm, že mu moc nevěřil a rozhodně ho neměl tak rád jako tu maleou veverku, proto se rozhodl to napravit.

Šel k jemu a zaklepal mu na rameno.

Brunet sebou nejdřív překvapeně cukl a poté se otočil ,,Hm?"

,,Víš, když teď nedostávám mise a ty máš tolik volného času. Napadlo mě, jestli bys se mnou nechtěl trénovat?" Zeptal se.

Menší překvapeně nakrčil nos ,,Trénovat?"

Druhý přikývl ,,Jsi silný, takže to pro mě bude skvělý trénink. Taky tě můžu naučit nějaké techniky"

,,Techniky?" Ozval se Jisung překvapeně ,,Doufám že mi z něj neuděláš nájemného vraha"

Minho jen nejistě semkl rty sklopil hlavu. Z ničeho nic se cítil... zvláštně.

Podíval se na své ruce a vyděšeně zalapal po dechu. Byly od krve. Dech se mu zastavil a začal rychle couvat, jenže v tu chvíli ho někdo chytil za ruku. I přes tu krev.

,,Minho, no tak, uklidni se!" Vydechl Jisung a druhou ruku mu položil na tvář ,,Nic se nestalo, co se děje?"

Brunet vyděšeně zalapal a podíval se na své ruce. Byly zase čisté a ten zvláštní pocit zmizel jako mávnutím proutku.

Podíval se do jeho tmavých oči a hned se cítil lépe.

Jisung si oddechl ,,Ty jsi mě vyděsil... pojď si sednout, dám ti trošku vody" řekl a posadil ho k jídelnímu stolu.

Hyunjin tam jen zamyšleně stál. Vůbec nechápal co se právě stalo a proč začal takhle vyšilovat.

V tu chvíli k němu přišel Felix opatrně mu zaklepal na rameno ,,Ty za to nemůžeš..." zašeptal s úsměvem a šel za svým bratrem, aby ho mohl zezadu obejmout kolem ramen.

Atmosféra se nakonec uvolnila a za deset minut už všichni seděli u stolu a pojídali ty výborně sušenky, které sami udělali.

Felix vypadal spokojeně, Jisung jakbysmet. Druhý brunet nevypadal naštvaně, jen ty dva s klidným úsměvem pozoroval. Jakoby byl jejich máma, která sleduje své syny jak zvládli nějaký těžký úkol.

,,Hyun, tobě nechutnají?" Vytrhnul ho blonďáček z myšlenek.

Vyšší zavrtěl hlavou ,,Ne jsou skvělé, jen moc nemusím sladké" odpověděl s úsměvem a zvedl se od stolu ,,Asi půjdu k sobě, v noci jsem nemohl spát, takže jsem unavený" zamumlal a vydal se ke dveřím.

Ti tři ho zmateně sledovali, ale ani nemukli.