V minulém díle jste viděly: ,,Slyšela jsem, že hledáte výpomoc.''

                                                         ,,Co-co ode mě chceš?''

                                                          Další noční můra.

                                                          ,,Draku, potřebuju tvou pomoc.''

Seděla jsem v kavárně a nervozně poklepávala prsty. Má deset minut zpoždění. Možná si to rozmyslel. Ani bych se nedivila. Pozná mě vůbec? Nebo já jeho?

Z mých myšlenek mě vyrušila číšnice, která mi přinesla mou objednávku. Cafe Latte. Miluju tohle pití. Jsem závislá na kávě. Každý den musím mít alespoň jednu nebo dvě kávy, jinak bych ráno ani nevstala z postele. 

,,Vždycky jsi milovala kávu, to se nezměnilo.'' Promluvil hlas vedle mě. Škubla jsem sebou. Je tady. Opravdu přišel. Pomalu jsem se otočila. Byl to opravdu on. Vedle mě stál v celé své kráse Drake Moore. Šokovaně jsem se na něj dívala. Vypadal úplně jinak, dospěleji. 

,,Ahoj.'' Pozdravila jsem ho po chvíli a čekala na jeho reakci. On pouze kývl a sedl si naproti mě. 

,,Nevěřila jsem, že se skutečně ukážeš.'' Promluvila jsem po chvíli do ticha. 

,,Zavoláš přiběhnu, jako vždycky.'' Na to jsem nic neřekla, jen sklopila pohled k zemi. 

,,Promiň.'' Řeknu tiše. 

,,Neomlouvej se, chtěl jsem přijít. Navíc jsem doufal, že mi pomůžeš.''

,,S čím?''

,,Ne, začneme tebou, co se děje Anno?''

,,Omlouvám se, ale nevolala bych ti, kdyby to nebylo naléhavé.''

,,Tak co se děje?'' Povzdechla jsem si. 

,,Od té doby, co jsem se probrala mívám často sny, jsou to spíš noční děsy.'' 

,,O čem ty sny jsou?'' Otázal se zvědavě. 

,,Utíkám lesem, když v tom se přede mnou zjeví postava muže, je to nějaký Derek, bratrův přítel.''

,,Co se děje pak?'' Řekl zamyšleně, jako by nad něčím přemýšlel.

,,Mění se.''

,,V co se mění?''

,,Já-já nevím jak to popsat. Jeho oči mají najednou jasně modrou barvu, na rukou se mu objeví drápy a taky měl něco divného s tváří, vypadal skoro jako.... zvíře.'' Když jsem to dořekla, podívala jsem se na něj. Dělal si zápisky do svého notesu. Když dopsal dalších pět řádků, vzhlédl ke mně a gestem mi pokynul abych pokračovala. 

,,Říká mi, abych utíkala. Já ho poslechnu a začnu utíkat jako o život, nakonec doběhnu až k shořelému domu uprostřed lesa....''

,,Počkej!'' Zastavil mě. 

,,Co?'' Nechápavě na něj pohlédnu. Oči se mu rozšíří, jako kdyby právě procitnul. 

,,Co víš?'' Zeptám se znovu.

,,Ten shořelý dům a ten muž, řekni mi, je to vysoký černovlasý muž s koženou bundou a jezdí v černém camaru?'' Ztuhnu.

,,Jo, jak to víš?'' Jak to mohl vědět? On ho zná?

,,Hale.'' Řekne zhnuseně. 

,,Cože?'' 

,,Jeho příjmení je Hale a ten dům o kterém si mluvila, býval jeho. Teď patří městu. Před několika lety v něm vypukl požár a celá jeho rodina zemřela.''

,,To vím, řekl mi to.'' Přikývla jsem. Na okamžik se mezi námi rozhostilo ticho. Drake si zapsal poslední slovo do notesu a poté se zvedl ze židle. Nechápavě jsem na něj pohlédla. 

,,Za pár dnů ti dám vědět, co jsem zjistil.'' Promluvil do ticha. Stále se však neotočil k odchodu. Jen mě upřeně pozoroval. 

,,Co?'' Řekla jsem, když mi to začalo být nepříjemné. 

,,Pojď se projít.'' Řekl najednou. Nebudu lhát, zaskočil mě. Od toho nedorozumění jsme spolu nikam nešli, ani jsme spolu nepromluvily. Ne že by jsme měli příležitost. 

Chtěla jsem odmítnout, protože doma na mě čekala máma s tím, abych jí pomohla připravit večeři. Prý přijdou Scottovi přátelé. Popravdě mě to tam moc nelákalo. Nejsem moc společenská, nikdy jsem nebyla. Vždy jsem komunikovala pouze s mámou, Scottem, nebo Stilesem. Navíc měl přijít Derek a od té doby co mě večer přepadávají ty noční můry se ho bojím víc a víc. 

,,Tak jo, půjdu.''

-------------------------------------------------------

Procházeli jsme se parkem a bavili se o všem možném co se za posledních jedenáct let událo. Zjistila jsem, že Drake teď pracuje jako hasič a každý čtvrtek vyučuje sebeobranu. Řekla jsem mu o práci v autodílně a taky o tom, že bych si potřebovala pronajmout byt. Překvapilo mě, když řekl, že bych mohla bydlet u něj. Tenhle návrh jsem však okamžitě zavrhla. Jsem ráda, že spolu po takové době normálně komunikujeme, nechci to hned zkazit. Navíc bych raději bydlela sama. Potřebuju svůj klid a mám ráda soukromí.  

Nevím kolik bylo hodin, když jsme dorazily k mému domu, ale slunce už pomalu zapadalo a na obloze se začaly objevovat červánky. Vypadalo to kouzelně. Milovala jsem západy slunce. 

Z mých myšlenek mě vyrušil Drakeův hlas. 

,,Už budu muset jít, ale..'' vytáhl z kapsy lísteček s načmáraným číslem. ,, zavolej mi kdyby něco. Budu na příjmu.'' Nejistě jsem si od něj lístek převzala a s tichým děkuju jsem se vydala domů. Nemohla jsem se však přestat usmívat. 

----------------------------------------------------------------------------

,,Tak už mi konečně řekni co se stalo.'' Ach jo. I když to na první pohled nevypadá i máma dokáže být občas velmi dotěrná.

Jsme v kuchyni, máma umývá nádobí, já utírám. 

Hned co jsem vešla do domu jsem se snažila zakrýt svůj natěšený výraz. Ale marně. Máma si toho samozřejmě hned všimla a od té doby mi nedá pokoj. 

Dobrá zpráva je, že Scott ani jeho přátelé zatím nedorazily. Prý museli něco vyřešit, nebo tak něco. 

V domě bylo ticho, ne že by si stěžovala. To však skončí, když uslyším domovní zvonek. Jsou tu. Nahlas jsem si povzdechla. Máma se na mě povzbudivě podívala a šla otevřít našim hostům. Já jsem radši co nejrychleji doutírala nádobí a chtěla jsem se co nejtišeji odplížit do pokoje. 

,,Anno.'' Jako vždy ale mé plány někdo překazil. 

Kruci! To opravdu nemůžu mít alespoň jednou kliku?!

,,Pojď za námi.'' Volal na mě Scott z obýváku. 

Asi ne.

Rychle jsem se chtěla vypařit. Potichu jsem odešla z kuchyně směrem k mému pokoji, ale někdo mě chytl za rameno. 

,,Anno.'' Promluvil na mě až moc známí hlas. 

Sakra! Někdo tam nahoře na mě musí mít pěkně zasednuto. 

Tak a po dlouhé době další kapitola. Moc se omlouvám, že jsem tak dlouho nevydala žádnou kapitolu. Upřímně nevím kdy vyjde další. Za zhruba dva měsíce mě čekají přijímací zkoušky, ale budu se snažit vydat další kapitolu co nejdřív. :-)

Verectis