V minulém díle jste viděli: ,,Proč jsi mě zachránil?''

                                                      ,,Zůstaneš tu přes noc.''

                                                     ,,To myslíš vážně?''

                                                      ,,Děkuju.''

Probudí mě sluneční paprsky. Pomalu otevřu oči a prosím boha, aby to, co se včera stalo, byl jen sen. Opak byl však realitou. Když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že spím v posteli toho muže. Takže to nebyla žádná noční můra, nýbrž pravda. Sakra. 

Porozhlížela jsem se po místnosti. Ten muž byl u své skříni a přehraboval se v oblečení. Nejtrapnější na tom bylo že byl bez trička. Co mě ale uchvátilo bylo jeho tetování, které měl mezi lopatkami. Aniž bych si to uvědomila, jsem z něj nemohla spustit oči. 

,,Baví tě mě pozorovat?'' Cítila jsem jak rudnu. Trapas. Nachytal mě.

,,Jak si věděl, že jsem vzhůru?'' Odpověděla jsem mu na otázku otázkou. V tu chvíli se na mě otočil, stále bez trička.

,,Cítil jsem na sobě tvůj pohled.'' Odpověděl a přešel k posteli. Pomalu jsem se posadila a promnula si oči. 

,,Jak se cítíš?'' Zeptal se starostlivě, což mě celkem překvapilo. 

,,Líp, hlava už vůbec nebolí.'' Odpovím tiše a zívnu. Slyšela jsem jak se nad tím uchechtl. 

,,Jestli chceš, tak se ještě prospi.'' Zakroutím hlavou.

,,Ne, díky. Musím domů. Máma mě zabije, až zjistí že jsem pryč. Což mi připomíná, že si musím vymyslet nějakou lež, kde jsem celý večer byla.'' Zamyslím se. 

,,Proč jí normálně neřekneš pravdu?'' Zeptá se nechápavě. Protočím panenkami. 

,,Jasně pravdu. Víš mami, byla jsem se večer projít a v nějaké uličce mě chtěli znásilnit opilci. Zachránil mě neznámí chlap, co mimochodem vypadá, jako nájemný vrah. Vzal mě k sobě domů, aby mi ošetřil ránu na hlavě a přespala jsem u něj. Mimochodem, jak ses měla v práci?'' Když dopovím svůj monolog, zadívám se na něj. Vypadalo to, že bojuje s tím, aby se nerozesmál. Hodila jsem po něm nenávistný pohled. Mu je tahle situace vážně k smíchu?!

,,Dobře, tak jí řekni třeba řekni, že jsi přespala u kamarádky.'' Navrhne. 

,,Nemám přátelé.'' Odpovím a vstanu z postele. Teprve teď mi došlo, že jsem před ním jen v jeho tričku, které mi bylo asi do půlky stehen a kalhotkách. No a co? On je tady zase bez trička. Navíc se nemám za co stydět. 

Přešla jsem k židli, a vzala si z ní své oblečení. Už jsem se chystala si svléknout tričko, když mi došlo že je hned za mnou. 

,,Můžeš...''

,,Jo jasně.'' Řekne ihned a otočí se. Když jsem se oblékla do svého oblečení, přešla jsem k němu a podala mu jeho triko. Jen kývne a hodí ho na postel.

,,Mám tě odvést?''

,,Ne, nemusíš. Projdu se. Navíc si ještě něco potřebuju něco vyřídit.'' Odpovím a zamířím si to k velkým kovovým dveřím. Naštěstí byly otevřené, což bylo jen dobře. Nevím, jestli bych měla sílu na to je otevřít. 

,,Počkej!'' Řekl a mě to donutilo se zastavit. Stále otočená zády k němu jsem řekla: ,,Co?''

,,Jak se jmenuješ?'' Touhle otázkou mě zaskočil. 

,,Anna.'' Odpovím tiše, ale i tak se můj hlas rozléhal celou místností.

,,Já Derek.'' Derek, hezké jméno. Pomyslím si. Poté bez další slov odejdu. 

---------------------------------------

Procházela jsem městem. Hledala jsem veterinární kliniku. Po dlouhém hledání jsem ji našla. Bylo otevřeno. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. 

Po chvíli vešel do místnosti Deaton. Ihned jak mě spatřil, zůstal šokovaně stát. Usmála jsem se a obejmula ho. Stále byl šokovaný, ale obětí mi téměř okamžitě oplatil. Po chvíli se od něj odtáhnu a stále se nepřestávám usmívat. 

,,Anno.'' Vydechne. Já se tomu zasměju. 

,,Ahoj Alane.'' Pozdravím ho. 

,,Probrala jsi se.'' Řekl nadšeně. 

,,Jo.. víš, jsem tu jenom na skok. Musím se co nejdříve vrátit domů. Chtěla jsem se tě jen na něco zeptat a možná si i dojít pro radu.'' Požádám ho. Alana znám už od svých šesti let, když jsem mu do kliniky přinesla zraněného psa. Chodívala jsem si sem pro rady a taky se trochu přiučit ohledně zvířat. 

,,Jistě, co potřebuješ?'' Zeptal se vřele. 

,,Chtěla jsem zeptat jestli nevíš, kde by se dala sehnat nějaká práce.'' Chvíli přemýšlí a pak řekne: ,,Nedávno jsem jel zpravovat auto do jedné autodílny na kraji města a automechanik říkal že hledají výpomoc.''

V autech jsem se opravdu vyznala, dokonce jsem jednou zpravovala strýčkovi jeho auto. Ten pohled když nastartoval a vše bylo v pořádku byl k nezaplacení. Vždycky totiž tvrdil, že dívky jsem potřebné leda tak v kuchyni a já mu ten den ukázala opak. 

,,To z ní skvěle, děkuju Alane, ani nevíš jak moc jsi mi pomohl.'' Řeknu s nadšením. 

,,Rád pomůžu a pokud si vzpomínám, říkala si že žádáš i radu.'' 

,,Ano.'' Odpovím a sklopím pohled k zemi. 

,,Co se děje Anno. Vždy si všechno brala s nadhledem a nikdy si nebyla smutná. Vždy si všem dokázala zvednout náladu. Hlavně Scottovi.'' Přitom jsem se musela pousmát. 

,,To ano.. jenže... teď je to jiné. Je to jako bych do tohohle světa už nepatřila. Můj pokoj je jako nějaké cizí osoby. Z mého bratra se stává pomalu muž a... já... nevím. Cítím se tak nepotřebná a neschopná. Nesnáším ten pocit.'' Řeknu a hlavu si dám do dlaní. 

,,Anno poslouchej mě.'' Řekl Alan a já k němu vzhlédla. ,,jsi ta nejstatečnější žena, kterou znám. Si odvážná. Vždy víš jak vyřešit i tu nejtěžší situaci a každého nakazíš svým úsměvem. Vím jak si teď asi připadáš, ale neboj, to přejde, jen tomu musíš dát čas. Rány se zahojí jen to bude chvíli trvat, ale ujišťuju tě že budeš zase šťastná. Za nedlouho si najdeš práci, svůj vlastní domov a možná že i lásku.'' U posledního slova jsem sebou cukla. Já a láska?! Nikdy!

,,Alane, díky. A máš pravdu, chce to čas, ale co se týče té lásky tak tě musím zastavit. Já jsem pro kluky neviditelná a oni zase pro mě.'' 

,,To si povíme až ke mě jednou přijdeš a budeš se rozplývat nad tím, jak si se zamilovala.'' Nad tím už jen protočím očima a chystám se k odchodu.

,,Děkuju Alane, za všechno.'' Řeknu upřímně. On jen kývne a já poté vyjdu ze dveří. 

Cestou domů jsem přemýšlela nad Alanovými slovy. Blbost! Já a zamilovat se?! To tak!

Tak a je tu další kapitola. Snad se líbila. Další bude zase někdy za týden. Budu moc ráda za vaše názory. Těším se na vás u další kapitoly. Verectis.