Není to tak, že bych se na Vás vykašlala, pouze kašlu na Wattpad. A neříkejte, že je to to stejné, protože byste měli pravdu a to bych neunesla <3¨

Dnes Vás hodlám zahltit slovy o ostatní umělcích, které v životě potkáváme, a taky bych Vám chtěla doporučit sbírku komiksů od Sarah Andersen, vydaných pod názvem Dospělost je mýtus. Stripy, které se v této kapitole objeví, jsou její :) Tak jdem na to!

Nevím, jestli se občas dostanete do přímého kontaktu (ne přes internet) s opravdovými umělci, ale jestli ano, určitě znáte ten děsivý pocit, když zjistíte, že vy vlastně žádní umělci nejste. Nemáte tak originální nápady, nekreslíte tak skvěle, nenosíte tak zajímavé a odlišné oblečení, nejste tak jiní a už vůbec ne ani trošku vyjímeční. Prostě absolutně a ani maličko ne.

Zrovna předvčerejšky jsem jela do Brna do divadla Husa na provázku (znáte je někdo? :D) a po cestě vlakem jsem mluvila s jednou holkou, u které už od pohledu poznáte, že není jako ostatní. I z toho, co říkala a jak se vyjadřovala, šlo pochopit, že ví něco, čemu normální lidi nerozumí. Je prostě opravdová umělkyně a věřím, že až teď udělá maturitu, dostane se na DAMU (jo, není přímo kreslířka - divadlo je jí bližší, ale i tak kreslí vážně osobitě a hezky).

Pak jsem celé pondělí chodila po škole zamyšlená a prožívala si něco, co se dá nazvat... emocionální, umělecká a existenciální krize (viz obrázek - jak výstižné).

Jo a pak je tu ta záležitost, kdy se kamarádíte s někým, kdo taky kreslí a... Nemusím plýtvat slovy, když už to Sarah vysvětlila v komiksu za mě :D

To je tak všechno, hlavně pište dlouhé a smysluplné komentáře, protože ty jsou jediný důvod, proč jsem stále na wattu :D