Matčin pohřeb byl rychlý, ale rázný. Ptal jsem se Catherine, jestli nechce jít - spíš ze slušnosti a kvůli tomu, že mě do toho otec dokopal, než že bych jí tam chtěl schválně tahat - a ona, k mému překvapení, řekla ano. Objala mě, i když jsem to nepotřeboval, ale byl jsem rád, že se zajímá.

Vyzvedl jsem ji před jejím domem. Vyšla ven a i v těch černých smutečních šatech vypadala nádherně. Vyšel jsem z auta a objal jsem ji, oba jsme cítili, že pro ten moment se polibek nehodí. Její rodiče teď stáli ve dveřích a když jsem k nim vzhlédl, sborově tiše zahlásali: "Upřímnou soustrast." Kývl jsem na znamení, že jsem to pobral, a paní Jeffersonová se slabě a smutně pousmála.

Nastoupil jsem do auta a počkal, až to udělá taky Catherine. Lítostivě na mě pohlédla a já si povzdechl a sevřel volant pevněji.
"Nejsem smutnej, dobře? Nejsem," zabručel jsem a vyjel na rovnou cestu. Pro jednou jsem držel maximální povolenou rychlost.
"Měl bys být," podotkla tiše Kate.
"Ale nejsem." Pak jsem se odmlčel. "Nebyla to moje biologická matka."
"Ale tvoje biologická matka se na tebe vykašlala."
"Nevykašlala. Vzali jí mě."
"Tak dobře. Viděls ji někdy?"
"Na fotce."
"A viděla někdy v posledních deseti letech ona tebe?"
"No..."
"Jasei," oslovila mě měkkce a položila mi ruku na rameno. Bylo zvláštní, že mě to uklidňovalo.
"Snaž se alespoň před tvým tátou projevit trochu lítosti. Zaslouží si vědět, že ti je to aspoň trochu líto. Dobře?" Lehce jsem kývl hlavou a za celý zbytek jízdy jsme už ani já ani Kate nepromluvili ani slovo.

Když jsme vystoupili z auta - vystoupil jsem první a otevřel Kate dveře - hned mě přišla přivítat moje blonďatá sestřenice Bella. Klopýtala k nám na svých vysokých podpatcích a nejprve objala mě a popřála mi upřímnou soustrast a pak objala překvapenou Catherine. Když se odtáhla, pořád ji držela za ramena. Bella byla oproti Kate vyšší tak o dvacet centimetrů, z části taky proto, že měla hodně vysoké podpatky. Chvilku na ni se shora shlížela a pak z ní sundala dlaně.
"Ty jsi Christina? Ellie? Ne? Připomínáš mi Ellie."
Mírně jsem si odkašlal. "Ellie byla trochu vyšší. A blonďatá," podotkl jsem polohlasem a Bella chápavě kývla. Jenže se zdálo, že Kate nechápe vůbec nic.
"Takže se neznáme," zkonstatovala Bella a natáhla k ní ruku. "Jsem Isabella Riversová, ex-ex přítelkyně tady Jasona," ušklíbla se. Kate jí jemně sevřela ruku a pak ji pustila.
"Bells," zaúpěl jsem a ona potřásla hlavou, až se jí blonďaté vlny zatřásly.
"No dobře, dobře. Jsem jeho sestřenice. Možná mě znáš, jsem modelka."
"Bohužel ne," pípla Kate a já ji objal kolem ramen, jako bych ji tím mohl zachránit před Bellou. Zamířili jsme ke kapličce, ale Bells nás stejně doběhla a šla vedle nás. Samozřejmě nás bombardovala svými otázkami.
"A kde jste se poznali?"
"Ve škole."
A jak dlouho už spolu chodíte?"
"Měsíc a pár dní."
"Aha. Jste spolu roztomilí! A-"
"Bells," zarazil jsem ji, protože jsem už došli ke kapli. U ní stál můj otec, rodiče Belly, jejich druhé dítě Leroy, otcův bratr s manželkou a dvojčaty Summer a Hope.
Znervózňovala mě ta černá všude kolem. Nikdy jsem na žádném pohřbu nebyl a čekal jsem to, ale upřímně jsem z toho byl nervózní. Dokonce i dvouletý Leroy měl černou košili a černé kalhoty, dokonce i malé černé botičky. Moje tety a strýcové mi kývli na pozdrav a já kývl na pozdrav jim. Leroy, který nechápal, v jaké je situaci, se vesele zasmál a snažil se vytrhnout mé tetě z nářučí.

Otec podešel ke Kate a otřel si slzy papírovým kapesníkem. "Omlouvám se, že se setkáváme v tak ošemetné situaci," zareptal a podal jí ruku. "Hawkins."
"Jeffersonová. Catherine. Je mi líto vaší ztráty," špitla Kate a potřásla si rukou s mým otec. Pak ji okamžitě pustila. Otec pohlédl na mě a pak k rakvi, která byla zavřená. Otočil se a šel vítat další účastníky pohřbu. Pohladil jsem Kate po zádech a povzdechl si. Tiše mě objala a já sklonil hlavu do jejích vlasů. Tady jsem nikoho neviděl a nikdo neviděl můj výraz. Vnímal jsem jen tu její nádhernoou vůni.

Po obřadu, kdy jsem se odmítl dívat na svou mrtvou "matku" v rakvi a schovával si tvář v Kateiných vlasech, jsme se přesunuli do auta. Nemohl jsem řídit svoje Audi, protože otec řekl, že rodina pojede v jeho SUV. No, rodina a Kate. Takže jsem jel v autě sám se svým otcem a Katie. Otec řídil a my dva jsme seděli na zadních sedadlech. Měl jsem s Kate propletené prsty a neuvěřitelně mě to uklidňovalo, ten její dotek. Byl jsem nervózní z toho, co si o Kate otec myslí. Nikdy jsem žádnou holku otci nepředstavil.
Otec se naštěstí na nic neptal. Byl potichu, jakoby tam ani nebyl, ale já jsem věděl, že se na ni zeptá, až budeme doma.

Moje auto řídila Bella. Když vystoupila před budovou, kde se měl odehrávat kar, nadšeně běžela ke mně po štěrkové cestičce, takže to s těmi podpatky vypadalo celkem vtipně a rozhodně nepohodlně.
"To auto je úžasný," rozplývala se a znovu mě objala. Bella má tendenci pořád lidi objímat.
"Já vím," mírně jsem se pousmál a podíval se na dveře otcova SUV, ze kterých právě vystupovala Kate. Smutně jsem se na ni pousmál a přivinul ji k sobě. Bella se na nás usmála.

---

"Jasone?" oslovila mě Kate, když jsem ji vezl z pohřbu domů. Otočil jsem k ní na vteřinu hlavu a pak ji zase vrátil zpět.
"Můžu se tě na něco zeptat?"
"Jasně."
"Kdo je Ellie?" Rozesmál jsem se.
"Co je na tom vtipného?" zeptala se mě Kate nervózně.
"Čekal jsem, kdy se zeptáš. Hádám, že budeš taky chtít vědět, kdo je Christina." Kývla. Podle očekávání.
"Tak, Christina a Ellie jsou dvě holky, jediné dvě - když nepočítám tebe - se kterýma jsem to doopravdy myslel vážně. Narozdíl od tebe, Ellie s Christinou nikdy nepoznaly mé rodiče. A nebýt toho pohřbu, taky bys nejspíš mého otce ještě dlouhou dobu nepoznala. Ale to je vedlejší. Začnu Christinou. Malému Jasonovi bylo právě patnáct let, kdy přišel na střední školu. Byl naštvaný po hádce s otcem, který mu chtěl zaplatit soukromou, ale Jason nechtěl. Hned jak vešel do třídy, pozdě, kvůli hádce, všechna místa byla zabraná, kromě pár vedle opravdu divných lidí. Hank seděl tehdy s klukem jménem Mike Brestley, možná ho znáš, propadl a chodí o ročník níž. No, sedl jsem si vedle holky, která nevypadala až tak, no, jako šprt. Prozradím ti pointu - to byla Christina. Ona... zdála se celkem... prostě obyčejná. Ale přes to byla fascinující. Měla v sobě takový zvláštní.... elán. Nikdy předtím jesm neviděl nikoho takového. Měla tmavší olivovou pokožku, která zářila na slunci, černé vlasy vzadu kratší a vepředu delší, vypadalo to zajímavě. Nebudu to rozpitvávat do podrobností, spřátelili jsme se docela snadno. V pololetí jsme už byli nerozlučná dvojka, bylo to super. A pak mi někdo poradil, aby jsme to dali dohromady... No, a já to udělal."
Catherine chvilku mlčela, jakoby čekala, že budu pokračovat.
"No... A... Co se stalo dál?" pobídla mě.
"No... Christina se odstěhovala do NYC a od tý doby jsem ji neviděl. Ano, pořád si píšeme na facebooku, ale už jsme to dávno skončili. Našla si nového přítele a neustále mi vysvětluje, jak je New York skvělý, jako kdybych to nevěděl, když jsem tam žil."
"Tys žil v New Yorku?" zeptala se Kate užasle a já se pousmál.
"Pár let. Narodil jsem se tam, pak jsme se odstěhovali do Chicaga a pak sem."
"Aha... A Ellie?"
"Ellie... S Ellie je to složitější," poškrábal jsem se na bradě. "Neříká se to lehce, ani se v tom nebudu nějak zvlášť patlat, ale... Ellie byla prostě Ellie. Byla malinká, štíhlá, blonďatá. Ideál krásy. Vzor všech holek. Královna ročníku. Ale nebyla namyšlená. Byla dokonalá. V době, kdy jsem ji poznal, jsem chodil s jinou holkou, ta se jmenovala tuším Nancy... Nancy? Nadine? To není podstatné. Podstatné je, že jsem ji podvedl právě kvůli Ellie. Ale je to trochu víc zamotaný. Ellie podvedla se mnou svého kluka, ale právě já jsem dohodil tomu klukovi, Jasperovi, Ellie. A pak se Ellie rozešla s Jasperem kvůli mě. A pak mě podvedla. S Jasperem. A pak se se mnou rozešla a začala znova chodit s Jasperem. Chápeš?"
Katie vypadala trochu zmateně, ale kývla, takže jsem to bral tak, že to pochopila. Povzdechl jsem si a sevřel jsem volant pevněji.
"A nejhorší na tom je, že Ellie potkávám denně na chodbách, chodim s ní na předměty, sedávám na obědě, jakoby se mezi námi nic nestalo. Předtím, než ji přišla na tuhle podělanou školu, byla Ellie ideál krásy pro všechny. A pak se změnila a její místo vzala Emma." Znova jsem si povzdechl.
"Je až neuvěřitelný, za jak krátkou dobu mohla spadnout do propasti outsiderů. Nevěřil jsem tomu. Prostě ne. Nejhorší na tom je, že ty o ní tohle všechno nevíš a přitom ji znáš dost dobře."
"Já ji znám?" zeptala se tiše Kate. "Já neznám žádnou Ellie."
"Ellie je jenom přezdívka, kterou si dala, když byla ještě populární. Dneska si nechává říkat tak, jak se ve skutečnosti jmenuje."
"A jak se teda jmenuje?"
Znovu jsem si povzdechl. Nesnášel jsem vyslovovat to jméno. "Jmenuje se Cassidy Haleová."