"Hanku! Hanku, chlape, pojď mi otevřít!"

Bušil jsem na dveře domu Masonů dobrou minutu, než se můj nejlepší kámoš uráčil přijít otevřít dveře. Když to konečně udělal, spatřil jsem ho ve volném šedém tričku a boxerkách (to jsem fakt nepotřeboval vidět) a s rozcuchanými vlasy. Podle jeho rozespalého výrazu jsem ho nejspíš probudil (ani jsem se nedivil, kdo by nespal v sobotu v osm hodin ráno kromě budoucích hysterických osmnáctiletých otců), ale momentálně mi to bylo úplně jedno.

"Hm, co?" Hank rozespale zamžoural ale to už jsem nedočkavě a bez pozvání vpadl dovnitř.

"Máš tu Emmu?" chtěl jsem vedět a naléhavě jsem se pohupoval na špičkách.

"Co? Ne, ne, vždyť jsem ti říkal, že se mnou nemluví. Ne, jsem doma sám, matka má noční a denní za sebou a sestra by se měla vrátit až později. Proč?" Hank se poškrábal na zátylku a rozespale si promnul obličej, zatímco zavíral vchodové dveře.

"To je fajn, to je moc fajn," mumlal jsem a zajel jsem si rukama do vlasů, chytil jsem se za hlavu a otočil se kolem vlastní osy. "Já totiž potřebuju no pomoct no. Mám strašlivej průser a nevim jak-" pak jsem se zastavil a zůstal na něj hledět. No jsem to ale kus debila. Hank mi nepomůže, ten mi akorát pogratuluje - bože jsem to ale kus debila. To snad ani neni možný.

"Hele," promluvil Hank a poplácal mě po zádech. "Dám ti panáka. A ty mi hezky v klidu řekneš co si posral, jo?"

Měl jsem v sobě už tři panáky whiskey a kopal jsem do sebe čtvrtýho, ale pořád jsem Hankovi neřekl, co se stalo. Ten seděl naproti mě rozvalený v křesle, mírně předkloněný, lokty opřené o kolena, v rukou poloprázdnou lahev Jacka a ustaraně si mě prohlížel.

"Hele, přemýšlel jsem," začal po chvíli, když mi naléval dalšího prcka. "Ten tvůj úkol... byla to blbost. Bylo to moc. Já sice - nic proti - Catherine moc rád nemám, ale... Uznávám, bylo to moc. Měli bychom to zrušit. Nemusíš to dělat."

"Pozdě," podotknul jsem hořce když jsem se skřivenou tváří polykal obsah té skleničky. Hank na mě zůstal jenom civět. Jeho výraz nebyl překvapený, ani pohoršený. Bylo to jakoby zamrzl na místě, vůbec se nepohnul. Ani nenarovnal tu mírně nakloněnou lahev v ruce, jen na mě asi minutu mlčky zíral s mírně pootevřenou pusou. Když se pak rozhodl pohnout, řekl mi jenom: "No to si děláš prdel."

Zavrtěl jsem hlavou a oběma rukama si znervačeně prohrábl vlasy. Hank položil Jacka na stůl, zvedl se a odešel do kuchyně. Za chvilku přišel se svým prckem, sedl si do křesla, nalil si a exnul to. Celou tu dobu jsem ho bez výrazu pozoroval.

Když se pak otřásl a položil panáka na stůl, povzdechl si a pohlédl na mě.

"No, Jesse," řekl pak rozhodným hlasem a zavrtěl hlavou. "Myslím že jsi těžce v prdeli."

"Řekni mi něco co nevím," zabručel jsem a sám jsem si nalil štamprli.

"Chce jít na potrat?" zeptal se Hank a natahoval po Jackovi ruku. Předal jsem mu ho.

"Právěže ne," odvětil jsem a vypil si svou skleničku. "Chce si to nechat."

"A to to chce mít s tebou? Jako vychovávat nebo?" Hank do sebe kopnul svého a opřel se do opěradla křesla. Na Hankovi je v tomhle ohledu nejlepší to, že on bere věci tak jak jsou, nehysterčí a nezveličuje, místo toho ty problémy fakt řeší a staví člověka pak před hotovou věc. Podle mě je to nejlepší člověk na řešení takovýchto problémů.

"Chce si to prostě nechat," pokrčil jsem rameny a povzdechl si. Hank položil lahev Jacka na stůl a pak mě tiše sledoval.

"Hele, prachy máš," řekl nakonec. "Tak jí na to dítě něco dávej... Co tvůj otec? Už jsi mu to řekl?"

"Jo," kývl jsem. "Nadšený z toho zrovna nebyl, ale pochopil, že jsem to nechtěl." Hank souhlasně pokýval hlavou.

"A její rodiče?" zeptal se na tu dlouho očekávanou a nejtěžší otázku. Tentokrát jsem hlavou zavrtěl.

Hank těžce vydechl. "To bude to nejtěžší. Budou na tebe nasraní, víš o tom."

"Vím," vzal jsem ze stolu Jacka a bez toho, abych se vůbec obtěžoval si nalít, jsem si prostě přihnul a vrátil lahev na stůl. Pak jsem si sevřel kořen nosu mezi palcem ukazováčkem a zavřel oči. Přesto jsem na sobě cítil Hankův ustaraný pohled.

"Jak se to stalo?" zeptal se tiše Hank.

"Neříkej mi že jsi na tohle nedával v biologii pozor," poznamenal jsem hořce se zavřenýma očima.

"Ne, myslím, tys neměl šprcku?"

"Hanku prosímtě," protočil jsem panenky. "Samozřejme že jsem ji měl. Za a) to bylo v mym pokoji, takže jo, měl jsem je poblíž, a za b) ji nosím furt v kapse. Ale..."

"Ale co?"

"Prostě jsem na to zapomněl."

"Jak můžeš doprdele zapomenout na kondom? Doteď jsi na něj nikdy nezapomněl."

"Prostě se to stalo," zamumlal jsem ponuře. Nechtěl jsem se o tom bavit, nechtěl jsem si připomínat, že je to moje vina, protože byla.

"Fajn, nebudeme rozebírat proč a jak se to stalo. Prostě-" Hank se najednou zarazil a já uslyšel třísknutí dveří neznámý, pisklavý hlas z chodby: "Hankie! Jsem doma!"

Otevřel jsem oči zmateně pohlédl na svého parťáka, ale ten jen strnule a překvapeně zíral před sebe. Pak se najednou zvedl, popadl lahev, zamířil do chodby, ale zatavil se na prahu, dal si ruku s lahví za záda a začal pomalu couvat.

Do pokoje vešla menší, asi dvacetiletá holka s po stranách vyholenou hlavou a ty vlasy, které jí ve vlnách trčely do strany, měla obarvené na tyrkysově zelenou. Obličej měla kulatý, ale jinak stejný jako Hank - musela to být jeho sestra - tuším, že se jmenuje Madison, nebo tak nějak.

"A-ahoj Maddy," pozdravil ji Hank, pořád couval, jak se jeho sestra přibližovala, až narazil do skříně a i Madison zastavila.

"Hankie," oslovila ho podezřívavě. "Co to máš za zády?"

"Nic," pípl Hank. Madison nespokojeně mlaskla a natáhla před sebe ruku. Volné černé tričko s Nirvanou se zavlnilo a odhalilo trochu její bílé kůže. Madison nebyla nejhubenější, ale taky nejtlustší - jen maličko při sobě.

Hank sklopil hlavu a dal jí do ruky skoro prázdnou lahev whiskey. Madison si povzdechla a otevřela ji.

"Ty jsi Jason Hawkins, že?" obrátila se na mě a já se zvedl a potřásl jí rukou.

"Madison Masonová, starší sestra Hanka. Ale to už asi víš, co?" Kývnul jsem, ale nic jsem neřekl. Věděl jsem že mi alkohol začal působit, tak jsem zaťal zuby mlčel. Nerad bych řekl něco hnusnýho.

"O čem jste se bavili kluci?" zeptala se nás Madison a Hank se na mě tázavě podíval. Přikývl jsem - stejně by jí to jednou řekl.

"Tady Jason," kývl bradou směrem ke mě, "je budoucí omylemtáta."

Madison na mě uznale pokývala hlavou. "Gratuluju," řekla a jedním lokem vyprázdnila celou lahev. Hank si úlevně oddechl - poznal jsem, že zákaz pití mají oba.

"To je to nejhorší, co se ti může s přítelkyní stát," podotkla Madison a položila prázdného Jacka zpět na konferenční stolík. "Ještě horší než ten problém co má můj bratr s tou Emmou. Už ti o tom řekl?"
"Jo," odvážil jsem se promluvit. "Asi dvacetkráát."
"Nápodobně," ušklíbla se Madison. "Mě přišla jako kráva už na začátku."
"Maddy!" napomenul ji Hank zamračeně a ona se zahihňala.
"Mám pro vás překvapení, ale je v autě. Budete si muset počkat." řekla Madison a než jsem se jí stačil zeptat, co to je, zmizela v chodbě.

Když se vrátila, držela v rukou popruh růžovo-zeleného Vans batohu. Opatrně ho položila na gauč a začala se v něm přehrabovat, zády k nám. Zvědavě jsme se na sebe s Hankem podívali, netušili jsme, co si Madison přinesla. Když se ale otočila, držela v rukou něco, co mě přinutilo usmát se; poloviční lahev vodky.

"S Jakem a Kristinou jsme to nestihli dopít," vysvětlila, ale já jsem nic nepochopil.
"Kdo jsou Jake a Kristina?" zeptal jsem se tiše Hanka, když Madison zmizela v kuchyni, protože si šla pro vlastního panáka. Ale než mi Hank stihl odpovědět, uslyšel jsem její pisklavý hlas: "Kristina je moje přítelkyně a Jake je můj nejlepší kamarád." Páni. Ta holka slyší fakt všechno.

"Tak na... Na... Na co si připijem?" zeptal se Hank zmateně, když jsme všichni tři seděli v obýváku (já a Madison na gauči, Hank v křesle) a měli jsme pozvednuté své skleničky. Madison protočila panenky a já jsem poznamenal: "No já momentálně nepřipíjím, spíš... Spíš zapíjím." Hankova sestra mě poplácala po zádech a soucitně vydechla: "Tak na naše přítelkyně." Ťuknul jsem si a skoro okamžitě jsem to do sebe kopnul.