"Tys chodil s Cassidy?" rozkřikla se Kate. Zaparkoval jsem před jejím domem, motor jsem nechal běžet a díval jsem se na ni. Netušil jsem, co jí na to říct. Byla to prostě pravda.
"Proč... Proč jsi mi o tom nikdy neřekl?" zeptala se šokovaně, ale už nekřičela.
"Nevím... Nechtěl jsem ti to říkat. Nechtěl jsem vytahovat moji temnou minulost. Už by ses na Cassidy nikdy nedívala tak jako dřív."
"Ne, už se na ni opravdu nebudu dívat tak jako dřív," Kate zavrtěla hlavou a povzdechla si. Zabořila se do křesla a promnula si obličej.
"Cassidy... Cassidy byla oblíbená," zafuněla užasle, jakoby to pořád nedokázala vstřebat.
"Jo," kývnul jsem a vypnul motor. Pak jsem vystoupil, Kate vystoupila taky. Přešla ke mně.
"To musí být hrozný dívat se na to, jak teď chodí s Lucy, co?" zašeptala a chytila mě za ruku. Vděčně jsem jí stiskl.
"Už jsem si zvykl, že pořád chodí s někým jiným. Ale upřímně bych s ní už být nechtěl. Je na mě moc... energická, hrozně snadno se naštve. Navíc patřím do jejího starého života. Divím se, že se semnou relativně v pohodě baví. Oba se chováme, jako kdyby se mezi náma nic nestalo. Jako kdyby Ellie umřela a místo ní tady byla prostě jen... Cassidy. Nová holka, chápeš? Je to divný." Pokrčíl jsem rameny a Kate se ke mě přivinula. Opatrně jsem si ji k sobě přitisknul a začal ji hladit po vlasech, položila si mi hlavu na hruď. Teplo jejího těla mě přes košili příjemně hřálo, ale přesto jsem ji musel pustit, její rodiče už nedočkavě stáli ve dveřích.
"Už... Už musím jít," šeptl jsem tiše a lehce ji políbil na čelo, naposled jsem ji pohladil po vlasech a usmál se na ni. Také odpověděla úsměvem a pak se otočila a šla ke dveřím. Netuším, proč tam její rodiče vždy stojí a pokaždý, když ji beru ráno do školy, se dívají. Proč si ji tak hlídají? Je to zbytečné. Nikdy bych jí neublížil.

Nastoupil jsem do auta a jel rovnou domů, před kterým, k mému překvapení, stála ještě některá auta účastníků pohřbu, konkrétně bílé Porsche strýce z tátovy strany a Lexus SUV Belliných rodičů. Ostatní už nejspíš odjeli, ale nevím, proč tu zůstávají oni. Zaparkoval jsem za otcovým SUV a vystoupil z auta. Dům se zdál být tichý, ale věděl jsem, že není. Otevřel jsem dveře a skoro okamžitě mě přivítala Bella a znovu mě objala.
"Jasone, ahoj," pískla a já jsem se mírně pousmál.
"Jak dlouho zůstáváte, Bells?" zajímal jsem se, zatímco jsem si sundaval boty a sako.
"Asi jenom na víkend, nevím, jak tvůj strýc a druhé sestřenice," viditelně se zašklebila. Bella, ačkoliv se s nimi střetává celkem často, hlavně na modelingových setech a foceních, nemá Summer a Hope příliš v lásce. A ani já ne. Jsou uhihňané a užvaněné a prostě otravné.
Jako na zavolanou se obě objevily v předsíni.
"Jasone, ahoj," zahihňala se Summer a Hope mi pokývala dlouhýma prstama. Kývnul jsem na pozdrav a prošel kolem nich, jakoby byly vzduch. Podle klapajících podpatků jsem poznal, že jde Bella za mnou. Sedl jsem si na pohovku vedle otce a poslouchal rozhovor o jakémsi politikovi. Strýc si ani nevšiml, že jsem přišel.

Později večer, kdy šla Bella spát a strýc se sestřenicemi se šli do města projít, si sedl otec naproti mně a zvědavě si mě prohlížel. V jedné ruce držel pivo a v druhé ovladač, ale televize byla vypnutá. Atmosféra byla napjatá a hodně dusná a já jsem chtěl utéct, strašně moc. Věděl jsem, co bude následovat. Je horší než Bella. V tomhle ho zajímá úplně všechno.

"Tak jak se jmenuje?"
"Catherine. Catherine Jeffersonová."
"Jak dlouho už spolu jste?"
"Asi měsíc."
"Velikost košíčků?"
"Tati!"
Otec se uchechtl a zavrtěl hlavou.
"Povídej."
"A plus," odpověděl jsem ponuře a prošpikoval ho pohledem.
"Už jste spolu spali?"
"Jo."
"A s ochranou?"
Zatajil jsem dech. Já na to úplně zapomněl. "Ne," vydechl jsem tiše a podíval se dolů. Otec nespokojeně mlaskl.
"Hlavně ji neudělej dítě, Jasone, to by nebylo dobrý."
"Jasně."
"Můžeš jít."
V té chvíli jsem byl nadšený, že mě konečně pustil. Jenže pak se to všechno posralo.

Díky za vaše ohlasy. Jinak omlouvám se že byl díl kratší, ale nemohla jsem nic víc vymyslet. Napovím: Už jde do tuhého... :)