Jason

"Wau," vydechla Kate, když otec otevřel dveře a vešel do našeho apartmá. Asi před půl hodinou jsme přiletěli, první co jsem chtěl si uložit věci a lehnout si do postele, ale to muselo počkat. Otec chtěl, abychom si šli co nejdřív obhlídnout město, ve kterém jsme se ubytovali - nápis před vstupem hlásal Bormio - nebo už jít konečně na svah. Byla tu celkem zima, ale co jsem čekal, když jsem v Alpách.

Šel jsem do své části apartmá, které jsem si zabral hned po příchodu. V celém apartmá byly dvě manželské postele a jedna dětská, ale otec mi naznačil, že mu nevadí, když budem s Kate spát spolu v jedný posteli. Spíš jsem se obával, jestli to bude chtít ona, když je tu s námi otec, ale řekl jsem si, že to nechám spíš na večer.

I když tu dost topili, jakmile jsem otevřel okno, ovanul mě hodně silný studený vánek. Otočil jsem se k posteli, na které jsem měl položený svj černý kufr a otevřel jsem ho, okamžitě jsem si přes hlavu natáhl tmavě modrý svetr a znovu přistoupil k oknu. Lepší.

"Tvůj táta šel omkrnout něco na recepci, takže... Co tu děláš?" uslyšel jsem za zády její hlas, překvapilo mě, že jsem se ani nelekl. Pak následovaly tiché kroky směřující směrem ke mně a potom jsem ucítil její ruce, jak se mi omotávají kolem hrudi. Raději jsem se otočil, abych jí byl čelem, ale to se Kate ujala upravování límečku mé košile, který necelý civěl ze svetru.
"Tak," řekla spokojeně, když mi ho upravila do podoby, která byla podle ní nejspíš přijatelná.
"Obleč si něco, bude ti zima," poukázal jsem na to, že má na sobě jenom tričko.
"To je dobrý," zavrtěla hlavou a usmála se. "Krásný výhled."
"To jo," kývl jsem, ale až potom jsem se podíval z okna. Samozřejmě, viděl jsem ho už předtím, ale... Byl opravdu nádherný. Usmál jsem se na ni a ovinul jí ruce kolem pasu, ona mi zase položila své dlaně na hruď. Usmála se a pohlédla ven.
"To je," šeptla ještě.

---

"Jasone, já nevím," řekla Kate nejistě, dívala se dolů ze sjezdovky.

Stála nahoře na kopci, pár metrů od zastávky lanovky. Snowboardisté a lyžaři ji objížděli, ale ona tam jen tak stála a dívala se dolů. Sjel jsem maličko dolů pod ni, asi dva metry, ale pořád jsem ji sledoval.
"Je to jen modrá, Katie," přemlouval jsem ji.
"Ano, ale já na tomhle nikdy nestála. Mám obě nohy pevně sepnutý k sobě kusem dřeva," mumlala.
Natáhl jsem k ní obě ruce. "Kdybys spadla, chytnu tě, dobře?"
"Jasone, já fakt nevím."
"Hele, je to jednoduchý," řekl jsem. "Prostě přeneseš váhu dopředu, pak dozadu, a dopředu, a dozadu. Není to tak těžký, ukážu ti to." Následně jsem jí předvedl pár mírných vlnek a zastavil deset metrů pod ní. Čekal jsem, než se rozjede, jenže když to udělala, tak asi po šesti metrech spadla na zadek. Musel jsem se smát.

"Nesměj se!" křikla na mě, ale já jsem nemohl. Rozepnul jsem si vázání a došel i se snowboardem k ní.
"To bude dobrý," podal jsem jí ruku a ona se zvedla. Srčil jsem nohu před přední hranu jejího snowboardu, aby nesjela dolů.
"Jo, jasně. Nejde mi to," ohrnula ret.
"Nemůže ti to jít napoprvý. Sedni si, musím si zapnout snowboard." Udělala, co jsem jí řekl a já se zaryl přední hranou do sněhu, pak jsem si zapnul vázání.
"Fajn, já pojedu pozadu a budu se na tebe dívat, dobře?" ujišťoval jsem ji. Kývla a já se rozjel, pořád jsem ji sledoval očima. Zkusila to taky. Prvních pár zatáček jí šlo, jenže pak do ní vrazil nějakej snowboardista a oba spadli. Znovu jsem si sundal snowboard z nohou a mířil k nim.
"Nic se ti nestalo?" ujišťoval jsem se, ale Kate zavrtěla hlavou a odsunula se od toho druhého asi čtrnáctiletého kluka s modrou Horsefeathers bundou.
"Jsi normální, ty debile?!" rozkřiknul jsem se a sundal si brýle. "Chceš ji zabít?!"
Kluk otevřel pusu, aby něco řekl, ale místo toho zakňučel. Zvedl jednu ruku, jenže pak si ji přitiskl k hrudi a znovu zaskučel.
"Máš něco zlomenýho, nebo co?" zeptal jsem se ho už mírněji, ale pořád jsem se mračil. Kluk na mě nechápavě hleděl, jenže pak se nejspíš vzpamatoval a se západoevropským přízvukem pronesl: "Moje ruka bolí."
Povzdechl jsem si a řekl Kate: "Zůstaň tu s tím němcem, já dojdu pro horskou službu." Pokývala hlavou a rozepla si vázání. Nasadil jsem si brýle a svou obvyklou rychlostí jsem začal předbíhat všechny lyžaře i snowboardisty. Nesnáším modrou sjezdovku.

---

"Řekl mi, že se jmenuje Otto, je mu patnáct a bydlí v Hamburku," vyprávěla Kate otci právě ve chvíli, kdy nám číšnice přinesla jídlo.
"Seděla jsem tam sním, zatímco jel Jase pro horskou službu. Byl mi celkem sympatický."
"Ten kretén tě srazil," procedil jsem skrz zuby a nabodnul na vidličku trochu zeleniny. Vypadala tak neamericky, až jsem se bál, že to nebude dobrý. Naštěstí bylo.
"Nemohl za to," namítla Kate. "Je to začátečník."
"Ty taky a přece jsi nikoho nesrazila."
Kate jen zavrtěl hlavou a věnovala se jídlu. Původně jsem se jí chtěl zeptat, jak se může najíst jen ze salátu, ale raději jsem mlčel.
Z rohu, kde bylo pódium, se ozývala hlasitá, ale jemná hudba. Nejednou tam můj pohled zabruslil, stála na něm asi čtyřicetiletá dáma ve večerních šatech a k tomu jí dva páni v černých kvádrech hráli na piano a basu.
Zdálo se mi to celkem fajn, takové příjemné spestření, ale Katie tou paní byla zřejmě zaujatá trochu víc, protože nás po večeři poprosila, jestli by tu ještě chvíli nemohla zůstat. Ani jeden z nás proti tomu nic neměl, tak jsme se my dva odebrali na pokoj a nechali Catherine tam.
"Proč jsi tak hrozně chtěl, aby jela?" zeptal jsem se, když jsme oba vešli dovnitř a otec zavřel dveře.
"No... Připomíná mi Jacqueline," přiznal otec, když si sedal do křesla.
"Kdo je zase Jacqueline?" zeptal jsem se odměřeně.
"To jsem ti nikdy neřekl? Tvoje biologická matka přece," pokýval otec hlavou, v jedné ruce mobil.
"Řekl jsi mi, že moje biologická matka je nějaká kurva Crystal Green, která byla tak pošetilá, že si mě nechala," vypálil jsem to narovinu.
Otec zamrkal a chvíli na mě zmateně koukal. Já jsem čekal. Na odpověď.
"Jacqueline byla herečka, která v tý době měla hrát kurvu jménem Crystal Green, asi jsem ti to špatně řekl. Ale pošetilá byla, to ano, protože si tě nechala a o ten flek přišla. Zkoušel jsem jí to rozmluvit, ale nedala si říct."
V té větě bylo hodně toho, co mě upřímně ranilo, ale přece jsem byl schopný všechno tohle odsunout stranou a soustředit se jen na jedno jeho slovo.
"Byla?" vydechl jsem. Spatřil jsem, že i otce to slovo nenechávalo tak úplně klidným, že sebou při jeho zaznění trhl.
"Zemřela pár dnů po tvém narození. Proto jsem tě vychovával já."
Hleděl jsem na něj jak smyslů zbavený. Cože?!
"Tak-takže-"
"Ale nebyl jsem schopný tě dát pryč. Byl jsi jí tak podobný. Furt jsi. Furt v tobě vidím ten kousek Jacqueline... " Zničeně na mě pohlédl a já musel odvrátit hlavu k nějakému odrazu, třeba... Ano, třeba v tamté míse s ovocem. Hleděl jsem sám sobě do očí. Opravdu mu jí tak připomínám?
"Jak se jmenovala celým jménem?" zeptal jsem se tiše. Zdálo se mi, že se můj hlas přenáší celým pokojem, cestuje dál a dál, nesnášel jsem to.
"Jacqueline Devereaux," vydechl otec. Pak zavrtěl hlavou a zvedl se. "Jdu do sprchy."
"Já půjdu za chvilku za Kate," oznámil jsem mu, ale oči jsem z mobilu nespouštěl. Hledal jsem si ji. Našel jsem fotky nějaké mladé, jemné dvacetileté holky s hustými, kaštanovými vlasy s ofinou a světle zelenýma očima. To, že je mladá, mě děsilo ještě víc, protože byla na těch fotkách skoro stará, jako já. Nemohl jsem se divit, vždyť umřela před sedmnácti lety.
Každopádně byla moc hezká. Ano, je zvláštní to říct o svojí vlastní mámě, ale ona byla opravdu moc hezká. Nedivím se, že ji otec měl tak rád. Nikdy o ní moc nemluvil, ale... 

Raději jsem zamknul mobil a strčil si ho do kapsy. Musím jít zkontrolovat Kate, nechali jsme ji tam asi před hodinou a ona se pořád nevrátila. 

Když jsem sešel schody do restaurace, šmejdil jsem očima po celé její délce, hledal jsem Kate. Uviděl jsem jí, jak se opírá o sloup se založenýma rukama na prsou a něčemu se směje. S někým se směje. Naproti ní stál celkem vysoký týpek s černými nagelovanými vlasy, mohlo mu být tak dvacet dva. Vypadal, že do posilovny chodí celkem často, byl tak zhruba namakaný, jako já. I když jsem si byl vědom, že to, co dělám, je pitomost, se do mě zabodl osten žárlivosti. Okamžitě jsem ke Kate přišel, objal ji zezadu kolem břicha a dal jí pusu před ucho.
"Ahoj lásko," zašvitořil jsem. "Co tu děláš?"
"A-ahoj Jasone," pozdravila mě překvapeně, nečekala to ode mě, protože jsem podobnou věc nikdy neudělal. "Tohle je Francesco, před chvilkou jsme se seznámili. Jeho táta vlastní tenhle hotel. Francesco, tohle je Jason, můj přítel."
Pustil jsem Kate, ale levou rukou ji ochranitelsky objal kolem pasu a druhou jsem si s ním formálně potřásl. Moje oči však vyzařovaly asi takovou přátelskost, jaká se dá najít ve větě Jednou se jí dotkneš a já přísahám, že tě rozsekám na kousky a posypu tebou pizzu.
Ani Francesco se netvářil zrovna přátelsky, vůbec ne tak, jak se díval na Kate. Rozhodně pochopil, že se mi nelíbí, že se s ním Kate baví, ale byl natolik inteligentní, že to nevytahoval na povrch. Tohle zůstane jen mezi námi. Teda, takhle jsem to aspoň chtěl.
"Francesco mi vyprávěl, co je v okolí," usmívala se Catherine.
"Stačí Frank, Katie," mrkl na ni, za což jsem měl sto chutí ho zmlátit. Za prvé, nikdo, zřejmě ani ona, mu nedovolil říkat jí Katie. Za druhé, nikdo nebude tímto způsobem mrkat na moji přítelkyni. Vřel jsem, málem jsem vyskočil z kůže, a on to poznal, věděl jsem o tom z jeho úšklebku. Ale poznala to taky Kate, protože mi položila ruku na záda a jemně mě po nich konejšivě přejížděla.
"Na jak dlouho tu jste?" zajímal se Francesco, jakoby se nic nestalo.
"Já nevím, můžeme odejít klidně i dneska," pronesl jsem kousavě. "Vsadím se, že je v Bormiu spousta dalších hotelů."
Kate se na mě zamračila, ale Francescovi věnovala zářivý úsměv, který ale nebyl zrovna moc pravý. "Ještě se vrátíme," řekla mu a vymanila se mi ze sevření, směřovala ke dveřím. Následoval jsem ji.

"Co je to s tebou?" vyjekla na mě hned, jak jsme se dostali před hotel. Byla tu fakt opravdová zima, i tu foukal celkem silný vítr, ale bylo mi to jedno, na ten jsem zvyklý z domova.
"Jak to myslíš, co je to semnou?" zeptal jsem se jí otráveně.
"Proč jsi byl na něj tak jedovatý? Vypadal sympaticky a ty jsi byl na něj tak hnusný. Co se stalo, můžeš mi to vysvětlit?" štěkala po mně slova a naštvaně zatínala pěsti.
"Catherine, tys to neviděla? On je ten typ kluka, jako já, chápeš to? Jde mu to přímo bravurně. Tys neviděla ten jeho výraz, když jsem přišel?"
"Jak to myslíš, typ kluka jako ty?" nechápala. Přemýšlivě jsem si skousnul ret, chtěl jsem to říct nějak šetrněji, než když se to řekne na plnou čáru, protože tehdy to vyzní fakt hrozně. Stál jsem na místě a gestikuloval, pořád jsem vymýšlel nový a nový popis.
"Myslíš... Kurevník?" zeptala se mě nakonec Kate se zdviženým obočím.
"Katie!" okřikl jsem ji, ale pak jsem se pousmál. "Ano, kurevník."
"Ale on mě nebalil, jen jsme si... Povídali."
"Vidíš, jak jsi mu na to skočila?" triumfálně jsem se usmál a došel k ní se založenýma rukama na prsou.
"Ale... Ale..." koktala. Zřejmě jí to právě došlo. "Já bych tě nikdy..."
"Lidi jsou svině, Kate," přerušil jsem ji. "Někteří svádí, někteří žárlí a někteří, jako třeba ty, jsou jenom nevinné oběti. Pojď. Půjdeme dovnitř." Dal jsem jí znovu ruku kolem pasu a jemně ji vedl směrem ke vchodu.

Na obrázku je Jacqueline, jen pro představu :)

Moc děkuju za váš follow, vote, komentář! Neskutečně si jich vážím, ani nevíte jak!

Ale přesto bych byla ráda, kdybyste mi psali do komentářů, co si myslíte o této story, jestli je dobrá, nebo jestli byste ještě na ní něco upravili, ale taky se mně můžete ptát na otázky ohledně tohoto příběhu! Wattpad je dobrý v tom, že můžete komunikovat s autory, tak to vyzkoušejte :)

Děkuji vám opravdu moc!