Hank

Proležel jsem v posteli celý zbytek dne. S Emmou jsem nemluvil. Ona nemluvila se mnou. Já vím, že bych si měl dávat pozor na to, kam koukám, ale to přece ještě Emmu neopravňuje mě obviňovat z toho, že si začínám s cizíma holkama. Navíc s takovýma holkama, jako je Janet Nicholsová.

"Hanku, už toho mám dost!"
"O čem to mluvíš?"
"O tom, jak furt čumíš Janet na zadek!" zamračila se a pak se její oči rozšířily hrůzou z myšlenky, která ji nejspíš napadla. "Ty s ní něco máš?"
"Ne! Jak tě to napadlo?"
"Koukáš jí na ten zadek schválně, nebo jen tak?"
"Em, proč jsi najednou taková? Co se stalo? Nikdy ti nevadilo, když-" Její dlaň přistála na mé tváři tak rychle, že jsem ani nezaregistroval nějaký pohyb. Překvapeně jsem zamrkal a přiložil si ruku na tvář, kde se mi právě rýsovala rudá skvrna. Au.
"Uděláš to ještě jednou," zasyčela, "a roztrhám na kousky nejprve ji a pak tebe."

Z přemýšlení o událostech minulých dní mě vymanil zvonící mobil. Jason. Co chce?

"Ahoj," zamumlal jsem do telefonu.

"Čau. Nechtěl bys mi něco říct?" vyštěkl na mě. Zněl dost nabroušeně, jen jsem nechápal z čeho.

"N-ne, proč?"

"Třeba bys mi mohl vysvětlit, co dělala tvoje holka před mýma dveřma. Ou, počkat - já vím co tam dělala."

"A co?" nechápal jsem.

"Jsi vážně takový idiot, nebo se mi to jenom zdá?!"

"Jesse, prosímtě, uklidni se. Co se stalo? Co dělala Emma před tvým barákem? Co po tobě chtěla?"

"Gratulovala mi. K tomu, že jsem zbouchnul šprtku Jeffersonovou!"

Promnul jsem si obličej. Emmo, opravdu? Proč mi to děláš?

"To fakt řekla?"

"Jo!"

"Ehm... Ona bývá náladová..."

"To mě nezajímá! Jaks jí to mohl říct?!"

"Je to moje holka, Jasone! Ty taky Kate říkáš věci, které by mě ani nenapadly."

"Jenže tvoje holka není těhotná! A moje holka ti nezadala, abys jí zbouchnul a nepostávala ti před dveřma a nesmála se ti do ksichtu! Proč jsi jí to řikal? A když už, proč jsi jí neřekl, že končím a že už s tím nechci mít nic společnýho?!"

"Já jsem jí to řekl, Jesse! Ale ona to nejspíš nějak vypustila."

"To je fajn!"

Povzdechl jsem si a sedl si na kraj postele.

"Omlouvám se. Promiň. A omlouvám se i za ni."

Jason mlčel. Slyšel jsem jenom hlasité oddechování. Zřejmě byl fakt naštvanej - nedivil jsem se mu.

"Víš, že ji Emma na tom školním výletě zničí," připomněl mi po chvilce Jason. Už nekřičel, ale furt zněl dost naštvaně. Naštěstí pro mě se už očividně snažil krotit.

"Vím. Ona je taková." Pak jsem se nadechl. "Rozešli jsme se."

"Ona s tebou nebo ty s ní?"

"Ona se mnou. Já bych se s ní nerozešel."

"Já vím. Kvůli čemu?"

"Hádej."

"Kvůli tomu, že jsi koukal nějaký holce na prdel?"

"Myslí si, že jsem něco měl s Janet Nicholsovou."

"Co je to za blbost? Vždyť si s ní nikdy neprohodil ani slovo."

Mlčel jsem. Věděl jsem, že to není pravda, ale neodhodlal jsem se nic říct.

"Hanku?" oslovil mě Jason podezřívavě.

"Jo..."

"Hanku!"

"Ne, tak to nebylo!" Povzdechl jsem si. "Mluvil jsem s ní. Jenom. Mluvil. Zadek má sice moc pěknej, ale nikdy bych s ní nespal. Je divná. Víš o tom, že už od sedmi sbírá autíčka Hot Wheels a furt je má vystavěný na poličce?"

"Páni. A to jsi s ní mluvil aby ses jí zeptal na nejtrapnější tajemství v jejím životě?"

"Ne. Víš... Víš jak jsme se loni opili a pak jsem ukradl to auto?"

"To si moc nepamatuju, ale nějak obrysově vím, o čem mluvíš. No?"

"To auto bylo Janetiných rodičů. Pamatuješ si, jak jsme s ním najeli do sloupu? Já ne, ale vím, že tam nakonec skončilo. Nechtěl jsem, aby se to dozvěděla policie, ani mí rodiče - měl bych strašnej průser - tak jsem uzavřel dohodu s rodičema Janet. Musel jsem si ve firmě jejího táty odpracovat určitý počet hodin. Zadara, samozřejmě, abych splatil škodu na tom autě. U Janet jsem si domlouval informace."

"A jak jsi zjistil to o těch autíčkách?"

"Byl jsem u ní doma. A Emma mě viděla vycházet. Už rozumíš?"

"Jo. Jasně. A od tý doby ti nevěří?"

"Přesně. A teď se semnou dokonce rozešla. Myslím, že začnu o obědovce navštěvovat váš stůl."

"To bude fajn. Hele, nechceš zkusit si to u ní ještě udobřit?"

"Myslíš, že mi dá ještě šanci?"

"Mohla by. Pokud jí to vysvětlíš."

"Fajn, já za ní skočím. A Jasone?"

"No?"

"Fakt se za ni omlouvám."

"Jo, to je v pohodě. S tím se vyrovnám. Tak zatím."

"Jo. Čau."

---

Jel jsem rovnou k Emmě domů. Vystoupil jsem z auta, ani jsem ho nezamykal, jen jsem vyndal klíče. Okamžitě jsem běžel k jejím dveřím a zazvonil.

"Emmo, jdi otevřít!"

"Ježiš už du!"

Tlumené hlasy za dveřmi utichly a pak se otevřely dveře. Vyschlo mi v krku. Byla tam moje Emma, v proužkovaném tričku a kraťasech, černé rozcuchané vlasy jí splývaly po ramenou. Chtěla mi zabouchnout před nosem, ale zadržel jsem dveře rukou a protože jsem silnější, než ona, lehce jsem ji přetlačil. Vešel jsem dovnitř a dveře se zabouchly. Byl jsem v pasti, ale chtěl jsem jí to vysvětlit, takže jsem byl vlastně rád.

"Co tu děláš?!" sykla na mě. "Tys mi nerozuměl nebo co? Je konec Hanku, tak to pochop!" Strčila do mě, ale já stál pevně jako skála ani jsem se nezakymácel. Opřel jsem se zády o dveře.

"Chci ti to vysvětlit," zamumlal jsem.

"Fajn, chceš kafe?" štěkla na mě. Pokčil jsem rameny.

"Jo, asi jo."

"Tak pojď dál."

Procházel jsem tak známou chodbou až do moc známého obýváku. Emma zmizela v kuchyni, já jsem ale prošel a opřel se o klenbu.

"Chtěl jsem říct..." odkašlal jsem si, "že jsem s Janet nikdy nic neměl. Ten večer, když jsi mě viděla vycházet z jejího domu... Prostě jsem jejím rodičům něco dlužil, musel jsem to splatit, chápeš?"

"Celkem chabá výmluva," zamumlala, zřejmě tak, abych ji neslyšel. Ale slyšel.

"Em, ukradl jsem jejím rodičům auto a pak ho naboural. Určitě si to pamatuješ, bylo to loni v dubnu."

"Hm," byla jediná odpověď, která se mi dostala. Emma nalila vodu do hrnku úplně nedbale, jakoby jí nezáleželo na tom, jestli tu konvici, linku nebo hrnek zničí.

"Chceš cukr?" zeptala se mě prázdně, jako kdyby z ní někdo vysál všechnu energii. Zněla... Zničeně.

"Jo, děkuju," usmál jsem se a strčil si ruce do kapes. Emma vyndala skleněnou nádobu s bílým práškem a strochu ho tam nasypala. Pak mi hrnek donesla a s nic neříkajícím výrazem mě pobídla, abych si ho vzal. Jemně jsem si ho převzal a usmál se, napil jsem se-

"Vždyť je to slaný!" namítl jsem. Emma se konečně pousmála, ale slabě.

"Absurdní, že?"

"To jo."

"To jsme rádi, že to víme. Víš proč? Protože jediný, co může být absurdnější než tohle slaný kafe je tvoje chabá výmluva. Vypadni."

Civěl jsem tam na ni jako bez duše. Cožeto řekla?

"Vypadni!" zopakovala ostřeji. Pochopil jsem, že už zřejmě nic nezmůžu. Položil jsem hrnek na stůl a bez jediného slova odešel.

Děkuju moc za všechny voty i komentáře!
Jinak taková malinká drobnost, které jsem si všimla až teď - prostřední jméno Charli XCX alias Emmy je Emma :D Náhoda? Nemyslím si.