Catherine

"Já-ech-ehm-můžu si k vám sednout?"

Hank Mason mi nerozhodně stál nad hlavou s tácem v rukou a chystal se usednout za náš outsiderský stůl. To je mi novinka. Co on tu chce? Dělá nějakého tajného agenta pro Včelí Královnu Emmu, nebo je to jen jeho nápad? Ať tak nebo tak, pořád mě překvapuje, že tu chce sedět.

Cassidy a Jason seděli na kraji stolu naproti sobě, já a Lucy taky naproti sobě vedle nich. Hank si nejspíš sedne vedle mě, je to nejblíž.

"Jo," promluvil nakonec Jason. "Pojď si sednout k nám."

Hank už-už pokládal tác vedle mě, ale já přesně do toho místa udeřila pěstí. Pár lidí se na mě ohlídlo, ale šum nepřestal.

"Vedle mě sedět nebudeš," procedila jsem skrz zuby, nevěnovala jsem mu ani ten pohled. Zato Jason ke mně jeden vyslal, káravý.

"No a co?" zeptala jsem se ho tiše, když Hank obcházel stůl a sedal si vedle Lucy.

"Měj trochu soucit. Emma se s ním rozešla," napomenul mě Jason šeptem.

"Nechci ho vedle sebe."

"Odkdy jsi vůči němu tak zlá? Myslel jsem, že se ti líbí."

"Od tý doby, co mě zvedl do vzduchu a vyhrožoval, že mi strčí hlavu do záchodu."

"To udělal?" zeptal se mě Jase naoko překvapeně.

"Tys u toho byl," připomněla jsem mu s pohledem nedělej si ze mě srandu. "To bylo tehdy, jak jsi nezasáhnul a nechal si svoji partu, aby mě šikanovali."

"Fajn, vzdávám se, vyhrálas." Jasonovu tvář zdobil takový úsměv, že si vysloužil pusu na líce.

"Někdy mě překvapuje, že těmi vašimi obviňovačkami nezničíte sami sebe," pronesla Lucy.

"To je hra," vysvětlila jsem.

"Jo," přisvědčil Jason. "Jmenuje se Co nejhoršího jsem ti udělal. Většinou vyhrává Kate." Zazubila jsem se.

"Jak se to hraje?" zajímala se Cassidy.

"Jeden člověk řekne něco co mu ten druhý udělal hrozného a ten druhý vrací úder dokud se jeden z nich nevzdá," shrnula jsem to.

"Myslím, že by to Cassidy s Jasonem hrát neměli. Byli by tu do zítra," poznamenala Lucy. Jediný kdo se zachechtal byl Hank. Lucy měla na tváři jen úšklebek. Vlastně to bylo logické.

Já jako studentka nováček vnímám tohle jako inside joke, kterého nejsem součástí. Lucy je agresor a Jason s Cassidy jsou napadeni. A právě probodávají Lucy pohledem.

"No," ujala jsem se slova. "Myslím, že když si zahrajou Lucy s Jasonem, nic se nestane."

"To tu budem taky dlouho," odfrkla si Lucy a napila se vody.

"Ale prosímtě," Jason se zašklebil. "Začni."

"Fajn," usmála se bojovně Lucy. "Co třeba tehdy, co jsi mi ve třetí třídě na základce pošlapal a roztrhl kostým na karneval." Lucy se s Jasonem znají už tak dlouho?

"To nic není. Ve čtvrtý třídě jsi mi roztrhala omluvenku."

"Jenom proto že ty mně žákovskou."

"Záležitost ročenka? Prvák?"

"Zasloužil sis to. Hm... Když jsi mi při laborce podkopl nohy a já spadla přímo do těch chemických sraček co si tam O'Galby míchal v tý kádince."

"Fajn a co v druháku, kdy jsi mi oholila obočí?"

"Jen proto že ty mě půlku hlavy!"

"Protože jsi neměla dost odvahy udělat to sama!"

"Když už mluvíme o odvaze..." Lucy zabodla vidličku do bramboru a nechala ji tam stát. "Co Christina?"

"Jo? Co Neil?"

"Au," prohlásila Lucy. "Ještě nekončím. Víš že jsem ti ji dohodila já."

"Ne. To byl Hank."

"Ne to jsem byla já."

"Tys mi nikdy nikoho nedohodila, Fletcherová."

"Zapomínáš na Cas-"

"Lucy." zarazil ji Jason. "Stačí, jo?"

"Mh," vydala ze sebe souhlasně, ale tvářila se vítězně.

Nenápadně jsem pohledem zabruslila k Jasonovu obočí, ale on si toho všiml a rozesmál se.

"Jo to obočí tam furt je."

"Vzpomínáš si, jak jsem tě přinutila udělat si tetování?" zasmála se Lucy. Neuvědomovala jsem si, že jsou ti dva tak dobří přátelé.

"Pamatuju. Ty ho máš taky." Jason se zatvářil kysele.

"Kde ho máš?" zajímala jsem se. "Nikdy jsem si ho nevšimla."

"To je ale chyba," poznamenal s širokým úsměvem. "Já si všiml i těch dvou mateřských znamínek, co máš na tváři."

"Tak kde?" naléhala jsem.

"Pod kotníkem, lehce zakrytelné i krátkou ponožkou."

"A co tam je?" zvedla jsem obočí.

Jason mlčel.

"Notak Jasone."

Nadechl se a usmál se. "Je tam miniaturní starbucksový kelímek."

"Cože?" vyprskla jsem smíchy.

"Jo, představ si že jo. To byla první věc co Lucy napadla."

"A co napadlo tebe?"

"První věc? Neser mě. Ale povolil jsem Lucy vytetovat si to v čínštině."

Nemohla jsem se přestat smát.

"No vážně," přisvědčila Lucy s úšklebkem. "Chceš to vidět?"

"Jo," kývla jsem.

Lucy se otočila zády a něco Hankovi rychle a tiše řekla. Hankovy ruce zabruslily k zipu za krkem od jejího těsnýho topu, maličko ho odepnul a odhrnul jí vlasy dopředu. Uviděla jsem tam řádku čtyř čínských znaků. Lucy si to pak už sama zapla a znovu se otočila.

"Počkej, to říkáš lidem, kteří se tě ptají co to znamená?"

"Jo," pokrčila rameny. "Prostě jim řeknu neser mě."

"To je dobrý," usmála jsem se. "Lepší, než Starbucksový kelímek."

"Hele, hele, hele," Jason mě objal kolem ramen a dal mi pusu na spánek.

"Co takhle kdybychom šli po škole na koupák? Cassidy? Lucy?" navrhl Jason. Obě kývly a usmály se na sebe.

"A co ty, Hanku?" otočila se Lucy na svého kamaráda. "Půjdeš s námi?"

"Asi ne," zamumlal zkroušeně, díval se do talíře. Od toho, jak se zasmál u toho inside joku neřekl ani slovo. Nedivila jsem se mu. 

"Fajn, půjdem jenom my čtyři."

"Fajn," usmála jsem se.

---

"Kam jdeš?" vyštěkl na mě otec, když jsem se s kloboukem na hlavě a plážovou taškou v ruce chystala sejít schody. Okamžitě jsem se zastavila.

"Na koupaliště," odpověděla jsem mu po pravdě.

Nedůvěřivě na mě hleděl. Tušila jsem, co mu vrtá hlavou.

"S Cassidy," dodala jsem a zvedla obočí. Mohl by mě pustit.

"Máš zaracha," promluvil pevně.

"Tati, nemůžeš mě tu držet!"

"Ale můžu!" křikl, ale bylo na něm vidět, že mu to nedělá moc dobře. Rád by mě pustil. No bohužel, pořád se s tím nesmířil.

"Zůstaneš doma, Catherine. Nikam nepůjdeš, dokud ti neřeknu, že smíš."

Probodla jsem ho pohledem a bez jediného slova jsem se vrátila zpátky do své ložnice. Odhodila jsem tašku do kouta a popadla mobil. Napsala jsem Jasonovi textovku:

Otec mizera. Nemůžu ven.

Jason mi za pár minut poslal odpověď: Myslel jsem si to. Ale pořád jsem doufal.

On se přes to přenese, odepsala jsem mu a lehla si na postel. Jason už nic nenapsal. Až dovečera, kdy se mi objevila na facebooku nová zpráva. Byla sice od Jasona, ale taky tam byla ještě od někoho jiného.

Jason Hawkins: Nešel jsem tam, neboj. Bez tebe by to nebylo ono. Ale připomnělo mi to, že bych měl jít na trénink.

Sasha Hodley: Takže ty sis urvala Jasona pro sebe? Nemyslím si, že se ti povede si ho udržet. Nemá rád holky, jako jsi ty.

Kdo je Sasha Hodley? Zřejmě to byla nějaká holka ze školy, to mi došlo, ale... No dobře, na to, jak mě našla, jsem se ptát nemusela, díky Jasonovi jsem známá po celé škole. Zavřela jsem Jasonovo okno chatu a nechala jsem si otevřené jen to od Sashy. Snažila jsem se být opatrná.

Catherine Jefferson: A jak to můžeš vědět?

Chvilku jsem čekala, ale Sasha se nakonec odhodlala odepsat.

Sasha Hodley: Chodila jsem s ním. Jako každá holka na škole, která je toho hodna. Elita. Jenže pak jsi tu ty a strháváš post všech těchto holek jen tím, že dýcháš. Takže ti radím, je to v tvém zájmu - drž se od Jasona dál a nech post jeho holky pro ty, co si ho zaslouží, jasný?

Civěla jsem na monitor. Nebyla jsem ničeho schopná... Opravdu... Opravdu mi právě nějaká holka vyhrožovala? Rozklikla jsem si její profil, abych věděla, s kým mám tu čest. Teda, spíš proto, abych se jí vyhla. Sasha byla dost pěkná blondýnka, která už svým výrazem naznačovala Pokud nejsi bohatý, pěkný a svalnatý, nemáš ani právo se na mě dívat. Bohužel v tento moment, Jason byl všechno z toho. A já se zařekla, že mu o tom neřeknu.

Na obrázku Sasha.