Tak, tohle je první příběh, co jsem kdy napsala.

Nemyslím to tak, že bych v životě nenapsala jiný to ne.

Ale tohle je první příběh, co jsem kdy dokončila. Je to pro mě velmi důležitý moment.

Problem jsem začala psát do malého A5 červeného sešitu. Nikdy jsem si nemyslela, že to někomu ukážu. Přišlo mi to trapné. Jenže pak jsem si řekla - a proč by mi to mělo přijít trapné, když to můžou číst lidé, které neznám osobně? A tak jsem začala psát na Wattpad a z toho červeného sešitu se stal jen sešit na nápady. Víte, že jsem měla konec v tom sešitu napsaný ještě předtím, než jsem dokončila patnáctou kapitolu?

S Catherine a Jasonem se loučím nerada. Byli tu se mnou po dlouhou, dlouhou dobu. Psala jsem to půl roku, možná i dýl. Utvořila jsem si k nim určitý vztah. A dokonce jsem si i povymýšlela okolnosti, co se s nimi stane po tom, co dokončím Problem, jestli se někdy potkají a případně proč ne (podle epilogu poznáte, že už zřejmě ne :D), detaily o Jasonovu "útěku" do Los Angeles, co se stalo s Cassidy a Lucy, a všechno ostatní. Ano, i takovéto situace nastanou, když člověk nemá co dělat.

Hlavně jsem vám chtěla všem moc poděkovat. Všechny voty, komentáře i reads mě tlačili dál a přinášely mi zodpovědnost dál psát a psát a psát a nakonec Problem dopsat až do konce. A za to jsem ráda. Jsem ráda, že jsem konečně něco dokončila.

Jak to bude dál? Nevím. Mám rozdělanou story jménem "Heartbreaker", ale upřímně, moc se mi do ní nechce - začátky jsou vždycky těžký. Možná si teď dám malou pauzu. Nechci se do ničeho nutit, protože to pak odfláknu a věřím, že ani vám by se to nelíbilo. Ale jako tajemství můžu říct, že jsem si rozdělala další, jinou story, kterou ještě dlouho nepublikuju (protože nevím, jestli se vám bude líbit). Budu si ji psát nejprve pro sebe a až pak to možná publikuju. Ne, nic, nic jsem neřekla, soustředte se na to co je publikované a ne na to, co není! :)

Ještě jednou moc moc moc děkuju. Bez vás bych tento příběh nejspíš nedokončila :)

-Icia Linz