Na sklo zaťukala obrovská, přenádherná sova. Rose na vteřinku přestala dýchat. Mohl to být dopis od něj? Nikdy v nic jiného nedoufala víc. Rozbušilo se jí srdce. Vstala a začala pochodovat po pokoji. Nakone přišla k sovičce, převzala dopis a sovu pohostila vodou a jídlem. Má si to přečíst? Je na to dost silná? Co jí asi píše? Dalších sto padesát šest otázek jí vířilo hlavou a dělalo nepořádek v jejím jinak logickém uvažování. Nakonec si sedla, zadržela dech, otevřela dopis a začetla se.

Drahá slečno,

vím, že bych měl počkat minimálně tři dny, abyste si moc nevěřila a abych nepůsobil vtíravě. Chtěl bych vypadat trpělivě a klidně, ale vzhledem k tomu, že jsem byl trpělivý padesát let, tak si snad můžu dovolit být teď potrhlý. No ne?

Lžu Vám. Ve skutečnosti jsem se zapřísáhl, že Vám už nenapíšu. Žádala jste tehdy jen jedno setkání a já Vám v tom vyhověl. Nežádala jste o to, aby Vám starý muž skládal poklony a snažil se Vás nenápadně okouzlit lichotkami.

Byl to skvělý večer. Po dlouhé době jsem si popovídal s někým chytrým a zároveň krásným. Já vím, lichotky jsou dost okaté. A pokud mi dáte šanci a setkáte se se mnou, budete je slýchat ještě častěji.

Co se zase někdy sejít? Neříkám, že mám čas pořád, ale pro tak milou slečnu bych si ho našel. Pochopím, kdyby ne. Možná jsem Vás odradil, to je dokonce pravděpodobné. Ale nikdy bych si neodpustil, kdybych to nezkusil.

Přeji krásný večer a jsem s pozdravem

Zlatoslav Lockhart

Pročetla si dopis asi sedmkrát. Odešla si pro víno, položila si skleničku vedle sebe. Napila se, promnula si prsty . Položila brk na pergamen a začala sepisovat odpověď. Několikrát začala, vždy to ovšem zaškrtala. Znovu se napila vína. Hlavní je se soustředit, opakovala si sama pro sebe. Hleděla na prázdnou stránku před sebou. Začala znovu psát, tentokrát nad tím Rose tolik nepřemýšlela. Psala, co ji zrovna napadlo. Za tři minuty to měla hotové. Hleděla na konečnou verzi, četla si ji stále dokola. Nakonec předala sově krátkou - avšak výstižnou odpověď.

Drahý pane,

měla bych reagovat až za pár hodin, ne-li dní, abych působila tajemně. Nechci, abyste si myslel, že jsem Vámi tak okouzlena. Jenže jsem tak nadšená, že musím napsat už teď.

Moc ráda se s Vámi uvidím. Myslím, že jsme hodně témat neprobrali. A navíc tentokrát zvu já Vás.

Napište mi, kdy máte čas, snad se na nějakém termínu domluvíme.

S pozdravem 

Rose

P.S. Již teď se těším na Vaši odpověď.

Trvalo to další dvě a půl hodiny, ale nakonec se sova vrátila zpět k Rose, která už skoro pospávala.

Milá Rose,

jsem potěšen, že jste odepsala tak brzy. Skutečně jsem se obával, že můj šarm dostatečně neoceníte a již nikdy se neuvidíme.

Mám čas tento čtvrtek, pokud by Vám to vyhovovalo, zamluvil bych lístky na film v kině – výběr nechávám na Vás. Doufám, že Vám mudlovský kinematograf nevadí. A pak bychom mohli jít do restaurace.

Samozřejmě se podřídím, zda-li máte lepší nápad.

S pozdravem

Zlatoslav

Nevěděla, co napsat. Chtěla mu totiž tolik říct, ale bála se. Poklepávala si nohou, když psala odpověď.

Drahý Zlatoslave,
ve čtvrtek mám čas od pěti hodin. S kinem souhlasím, ještě se během zítřka kouknu na to, co dávají a pošlu sovu, co by se mi líbilo. Restauraci bychom tentokrát mohli vynechat, v kině Vás pozvu na popcorn (nezapomeňte, že platím i lístky). Po kině bych vymyslela program, který pro Vás ovšem bude tajný.

Rose