Prosím tě, dej mi nějaké znamení,
tohle je vážně k zbláznění.
Je to snad jen má představa?
Či chybí nám oběma odvaha?

Já sakra vůbec netuším...
Bojím se, že to něco naruším.
Když zkusím udělat krok,
neztratím po boku tvůj bok?

Do zdi praštila bych pěstí,
nedosáhnu na své štěstí.
Tolik tvé přátelství znamená,
ztráta srazí mě na kolena.

Vím to, jsem si jista,
nedovolím, abych o něj přišla.
Proto risk, ziskem být nemůže,
nikdo nepřinese mi růže.

Jen kdyby dolehlo procitnutí,
k přemýšlení vše mě nutí.
Rozřešení stejně nenajdu,
sebe v kruhu uzavřu.

Bloudím v něm už věky,
zuby cením vzteky.
Občas zatnu je i bolestí,
ach, jak hloupé je mé neštěstí.