V uších smutná písnička,
ze vzpomínky básnička.
Za víčky ten obraz,
- tvůj pouhý odraz.

Hloupě se můj rozum vzteká,
když slaná kapka tiše stéká.
Ponořím se do té chvíle,
vzdálená jsem od ní míle.

Nad hlavami světýlka,
tam nastala ta vteřinka.
Po tobě já se ohlédla...
Bože.
...do očí ti pohlédla.

Tys na mě koukal? Koukáš.
Pochybuji, že však doufáš.
Já doufám až moc,
mlčky volám o pomoc.

Byla to náhoda? Těžko soudit,
v té vzpomínce smím jen bloudit.
Nevím, co tvé oči viděly.
Proč hned dělám závěry?

Zbytečně se potom týrám,
tím, co pouze v mysli svírám.
Srdce mi snad promine:
Jenže vždycky spatřím, co ty ne.