Umírám ve svých myšlenkách,
co trápily mě v tmách.
Zvláštní, že slunce vychází
a ty myšlenky neodchází.

Poslouchám tóny, co jsi sdílela,
s citátem, co bodá do těla.
Chtěla bych ovládat tu moc,
hrát je na klavír celou noc.

Noční můrou mou se stává,
že já tě vážně měla ráda.
Spadla jsem do toho po hlavě,
boule tepá mi teď bolavě.

Nemám nárok něco vyčítat,
dalo se s tím počítat.
Navíc ty jsi nelhala,
já byla ta, co selhala.