,,Marinette, máš návštěvu. Někdo ze školy. Nějakej blonďatej dlouhán!"

Marinette vyběhla:
,,Už jdu táto, nebo líp, pošli ho nahoru."

Adrien vydupal do věže, za spolužačkou:
,,Promiň, že tě ruším. Dneska jsem u vaší pekárny ztratil, kocoura. Náhodou, nenašli jste nějakýho?" v duchu se fackoval, za tak debilní otázku. Možná to bylo tím, že Marinette, byla oblečená, neoblečená a nějak neřešila, že její nohy jsou dlouhé a štíhlé, pleť dokonalá a on, sakra, pubertě odrostl nedávno. Polknul na sucho: ,,Asi ne,  co. No já zas..." Zarazil se, když mu Marinette z pod postele podala škatuly, co podezřele páchla.

,,Jsem ráda, že jsi tam i tak byl. Co jsem zaslechla o tvé femme fatale?"

Adrien třeštil oči, na naprosto přežraného Plaga, na dně krabice camembéru.

,,Kdy?"

Usmála se na něj a modré oči jí jiskřily:
,,Měli jsme sýrový den, a on," ukázala do krabice, ,,sdílí mou vášeň."

Adrien přikývl:
,,A ty víš?"

Znovu úsměv.