Marinette se rozhlédla po všech stolech v herně. V žádném temném koutě nebyl. Nikde nesvítila, nadšená zelená, očka. Je tu, bez ochránce. Nemůže couvnout. Usmála se a usedla ke stolu.

,,Přihazuji," usmála se.

Adrien, stále jako Agreste vešel do místnosti s kulatými stoly, lustry zavěšenými nízko nad hrací plochou. Vše působilo luxusně a jak z filmu o mafii. Viděl jí hned. Oslnivě svítila, na rtech, její stálý, nic neříkající úsměv. Jak jí jen ochrání? Nebude jí moci pomoci tak, jak by bylo třeba.

Plagů!

Zaůpěl v duchu. Naposledy ho viděl, když šli kole pekařství, rodičů Marinette.

,,Tak beruško, ukažte karty!" Slyšel od stolu, ke kterému byl zády.

,,Full house, drahý."

Chlapisko jak hora zahřímalo:

,,To je nemožné! To nejde! Okamžitě, mi všechno vraťte!"

Cvakla pojistka palné zbraně. Beruška seděla a stále na rtech svůj malý úsměšek:
,,Chcete si zkontrolovat balíček? Protože, pokud mě chcete obvinit, měl by jste mít důkaz."

Adrien se postavil, sice nemá schopnosti Chata Noira, ale umí to s popularitou. Za roky trdlování, se také něčemu přiučil:
,,Pánové, chtěl jsem se zeptat, Kde seženu v tuto hodinu fotografa?"

Chlapi v špatně padnoucích oblecích se na něj vyjeveně podívali.

7. 11. 2016