,,Ano, vím."

Přišla až k němu:
,,Takže, ty si mě chceš vzít? Chate Noire? Jenže, máš dost nebezpečného koníčka."

Stála tak nehorázně blízko, že cítil její teplo.

,,Má dámo, ale ani vy, zrovna nejste příliš opatrná." Zašeptal zhubělým hlasem. ,,Jak to bude teď?"

Položila mu svou, horkou ruku na hrudník a lehce zatlačila. Neuvědomil si, že má za sebou postel, jednoduše na ní spadl. ,

,Marinette!"

Rozvázala si stužku, co jí držela vlasy:
,,Když už jsi našel, toho malého prevíta, který tě zradil pro kousek sýru, pojď noc je mladá, karty lákají,"
odstoupila od postele, ,,Tiky, karetní štěstí!"

V růžové záři, tam stála ona. Jeho dáma.

Zasmál se:
,,Plagu! Karetní štěstí!"

Zelený výbuch:
,,Má dámo? Smím vás doprovodit?"  Natáhl k tomu drobnému živlu dlaň.

,,Pojďme. Mám pifku na jisté lidi, co neumí prohrávat!"

Konec.

Tímto se omlouvám, za urychlený děj, příběh se mi ztratil, nechtěla jsem ho pozastavovat, nebo nechat být. Tak snad budou mít štěstí v kartách.

12. 5. 2017