,,Slečno, myslím, že vám upadla šála."

Podával vysoký štíhlý mladík drobné, černovlasé dívce, její kus oblečení.

Trochu se zarděla:
,,Děkuji, to od vás bylo milé," otočila se a odcházela do přednáškové síně.

,,Marinette Dupain-Cheng! Okamžitě, mi řekni s kým jsi to tam mluvila!"

Marinette se otočila na spolužačku:
,,Nevím. Podal mi jen šálu."

Blondýnka se chytila za srdce:
,,Jak to nemůžeš vědět! To byl Adrienek, sen mého života, on je foto-model!" oči jí žhnuly jak uhlíky.

,,Tak proč si s ním nepromluvíš, Chloé?" zeptala se jízlivě Marinette.

,,To nejde! Jen taková blbka a nemehlo, může jen tak mluvit s někým takovým. Na to musíš být patřičně oblečená a připravená, víš?" odkráčela úplně nahoru posluchárny.

Marinette jen zvedla obočí, sedla si a vyndal a si své poznámky, další pekelný den před ní, další sladká noc za ní.

***

,,Takže já končím pánové, nebylo by slušné, abych vás obrala i o poslední cent," zaševelila dáma v rudých, úzkých šatech, s rozparkem až do nebe.

,,To nemůžete! Beruško! Musíte nám dát šanci obrátit štěstěnu," zvedl se jeden z mužů.

,,Frajere, myslím, že by jsi nechtěl ozkoušet, jak škrábe kocur."

Domlouval mu hluboký hlas u ucha, když mu tiskl kalenou, ostrou ocel ke krku.

,,Dáma, řekla konec, tak je konec!"

***

Přála si, ať už je zase noc. Zas uvidí svého parťáka, její osobní ochránce, v černém a s maskou kocoura. Jak se k sobě hodili, ale přece se od sebe drželi dál. Nebylo jim souzeno, být spolu. City, by jim zkomplikovali jejich práci.

Původní vydání 7. 10. 2016
-Edit. 18-