Pějme ódu
pro šlechetnou dámu.
Panenské děvče,
první kvítek, první růže,
celý svět náleží Ti,
jsa zrozena v radosti.

~~~~~

Usedli u stolu. Helga měla své krásné vlasy sepnuté sponou se čmelákem. Salazar by to nazval dětinskostí, ale musel přiznat, že vypadala Helga rozkošně. Podivným způsobem ho okouzlovala přesně tím, co dříve odsuzoval. Od čmeláčích spon, přes usměvavou tvář až po nehynoucí něhu.
,,Upekla jsem vám ořechové bochánky," řekla a gestem ukázala k hliněné nádobě s nadýchanými kopečky.
,,Drahá Helgo, jsme vám vděční, nicméně nyní bychom se měli věnovat plánům," řekl Salazar. Godric se však natáhl pro jeden bochánek a zakousl se do něj.
,,Vynikající. Roweno, ochutnejte. To lahodí mým chuťovým pohárkům!"
Rowena se ke Gordicovi přidala. Salazar protočil oči v sloup. ,,Dobrá, jak chcete. Já mám času dost," pravil mírně nazlobeně.
,,Odpusťte, Salazare milý," zašeptala Helga hlasem, kterým v něm chtěla vzbudit shovívavost. Koukl se na ní s přimhouřenýma očima a zamračil se, ale jeho srdce bylo obměkčeno tím lehounkým úsměvem, který jí tančil na rtech.
,,Doufám, že se brzy nasytíte a budeme moct začít," řekl nakonec. Godric Salazara vůbec neposlouchal, vesele se živil bochánky. Helga byla potěšena, že jim chutná.

,,Dobrá," pravil Godric po hodinové diskuzi. ,,Roweno, vy se ujmete všechnu kouzelnickou teorii a jasnovidectví. Helgo, vy vynikáte ve všech magických dovednostech spjatých s přírodou. Budete učit o čarodějném býlí a vaření lektvarů vám též svěřím. Drahý příteli, vy víc než kdokoliv jiný rozumíte černé magii a jak se její moci bránit," otočil se na Salazara. Ten souhlasně pokývl hlavou. ,,A já rozumím přeměňování."
,,Později bychom mohli najít další výjimečné kouzelníky a přemluvit je, aby učili," napadlo Rowenu. Ostatní samozřejmě souhlasili.
,,Nezbyly vám ještě nějaké bochánky?" otázal se nesměle Godrik.
,,Hned je přinesu," odvětila, vstala od stolu a odešla. Salazar pozoroval sponu se čmelákem.

Salazar seděl ve své komnatě a sepisoval všechny své nápady, když se ozvalo zaklepání.
,,Dále!" vyzval podiven tím, že ho někdo chce navštívit uprostřed noci. Dovnitř vešla Helga. Měla již noční úbor, vlasy měla spletené do copu, aby se jí během noci nezacuchaly.
,,Dobrý večer, drahý příteli," pozdravila. ,,Donesla jsem vám pár bochánků. Během porady jste je totiž neochutnal."
Salazar na ni chvíli mlčky hleděl, pak řekl: ,,Jste ke mně příliš přívětivá." Helga mu předala šest ořechových bochánků pečlivě naskládaných ve dvou řadách.
,,Ach, to si nemyslím. Naopak. Vděčím vám za život, měla bych vás na rukou nosit," odpověděla a posadila se na jeho lůžko. Ruce způsobně položila na svůj klín. Salazar si vzal jeden bochánek a už při prvním soustu musel uznat, že Helga připravila velice chutný pokrm.
,,Vynikající," řekl. Helga se zarděla. Sjel pohledem k jejím bosým nohám.
,,Bolí to?" zeptal se s pohledem přišpendleným na vybledlých popáleninách. Helga se zatvářila smutně.
,,Někdy, skoro vůbec, jen..." Zamyslela se. Možná i trochu zavzpomínala. Pak zahnala ten výjev bolesti. ,,Občas."
Salazar ze své brašny vytáhl nádobu s lektvarem. Poklekl před Helgu a opatrně chytil její pravou nohu. Helga vyděšeně ucukla, ale Salazar ji pevně držel. ,,Nebojte se. Neublížím vám," řekl. Věřila mu. Komu jinému mohla v tomto světě důvěřovat? Jen jemu. Polil její nohu lektvarem a začal ho jemně a důsledně vmasírovávat do její pokožky. Helga shlížela k muži, který by nikdy nepoklekl před králem, před Smrtí, ani před křesťanským Bohem... A před ní poklekl a léčil její rány. Její srdce bylo naplněno láskou k tomuto muži.