"Crrr "Bylo práve 3:24 a pro většinu lidí včetně Sharon Carter to byla ještě půlnoc

Vláda jí poskytla byt hodně podobný tomu,
který měla, když pracovala pro S.H.I.E.L.D.
"Crrr" Znovu se ozvalo zvonění a chvíli na to
i klepání na dveře a tak se rozhodla
se jít podívat, jaký kazıspánek jí to budí.
Došla ke dveřím a skrz kukátko nahlédla
na chodbu. Bucky. Před dveřmi
stál muž, teď známi pod jménem While Wolf.
První co ji napadlo když ho uviděla bylo, že
ji odhalil a prišli na to, že to ona je
Power Broker, jenže při
tomhle 'povolání' pokud se tomu tak vůbec dalo říkat, si musela zachovat vždy klidnou hlavu a tak se znova nadechla a otevřela dveře.

"Ahoj Buc..." Když otevřela dveře už dobře věděla co je důvod jeho návštěvy, a to velká krvavá rána na jeho stehně a menší na hrudníku. Bucky se sotva držel na nohou a tak k němu hned přispěchala a podepřela ho pod ramenem.

"Sakra co se stalo" Řekla vyděšeně když ho podpírala a snažila se dovést k ní do bytu.
Bucky jí ale neodpověděl, taky ji napadlo že to mohla být nějaká mise, nezákonná mise a proto nešel ke S.H.I.E.L.D.u nebo tomu, pro koho právě pracoval, aby se o něj postaral.

"Posaď se" Řekla mu i když už se skláněl nad pohovkou.

Sharon doběhla do kuchyně pro lékárničku a donesla ji do pokoje ve kterém byl Bucky.
Krabičku otevřela a vytáhla z ní Morfium které za pomoci injekce zabodla Buckymu do ramene.
Byla hodně dlouho na útěku a musela si obstarat hodně potřebných léků, zbraní a všeho možného a tak se v její lékárničce nacházela snad celá nemocnice. Samozřejmě v uvozovkách.

Vytáhla dezinfekci a ošetřila ránu na břichu.

"Sundej si gatě" Nakázala mu a Bucky na ni hodil překvapený pohled.

"Cože" Tohle bylo první co ho napadlo za odpovědění, proč by si měl ten soběstačný, silný, odvážný a nebojácný voják sundávat gatě. A proč šel vlastně za Sharon. No vlastně protože neměl nic čím by mohl rány ošetřit nebo zašít.
Vlastně neměl vůbec nic protože na misi mu všechny jeho věci spálili 'hydranti' jak jim zesměšněle říkal ale jinak měl na mysli nějaký další tábor Hydry.

"Sundej si gatě musím tě ošetřit" Nakázala mu přísným tónem a trochu zatlačila na ránu na břiše, samozřejmě né nějak moc.

Bucky si tedy dost neochotně rozepl zips u kalhot a stáhl je nad kolena.

Sharon se natáhla znovu pro dezinfekci a ránu mu vyčistila a zašila. No byla přece zdravotní sestra, nebo to aspoň předstírala.

Po chvíli co mu doošetřila všechna zranění začal být Bucky dost malátný a tak ho teda né moc nadšeně nechala přespat u sebe na gauči. Hurá. Sama se rozhodla že si půjde lehnout ale když se chystala k odchodu a uviděla všechnu tu spoušť.
No, všude kolem krev a dalších stopadesát věcí které tu nemohla nechat.
Takže další 'hurá' povzdechla si a začala to tam trochu uklízet.

Ten co to všechno zavinil si klidně spí a ona to tam musí drhnout.
No i když to z části byla i její vina, protože ten tábor hydry jak si původně mysleli a o kterém jí řekl když ho ošetřovala nebyl tak úplně jen hydry a dá se říct, že měl něco málo společného z Power Brokerem.

Všechen úklid dodělala okolo půl šesté a tak si řekla, že se aspoň na chvíli natáhne a prospí se.

Došla do ložnice kde se položila do rozvrtané postele z toho, jak před tím vylézala a do pár minut usnula.

-----------

Její klidný spánek narušily až kroky které slyšela z vedlejší místnosti.

Pomalu vstala a vzala z nočního stolku pistol, kterou už ze zvyku měla vždy při sobě.

Pár kroky se dostala do místnosti, ze které šli kroky a spatřila postavu. Mužskou postavu.

"Kdo jste" křikla na muže který k ní byl do teď otočený zády, překvapeně na ni pohlédl a když si všiml zbraně, kterou držela v ruce dal ruce nad hlavu.
Sharon tam stála a dívala se na muže kterého trochu znala z televize, nebo jako přítele Steva Rogerse a nechápala, proč je u ní v bytě a proč sakra nemá kalhoty.
A až po chvíli jí došlo, že ani neví kde to vlastně je, a že by měla být na útěku v jejím starém úkrytu.

"To je váš byt?" Zeptala se už klidnějším hlasem a sklopila zbraň.
"Ne, to je tvůj byt" Odpověděl jí Bucky který neměl nejmenší tušení co se tu právě děje. Copak ztratila paměť ?

"Aha" další nachápavý pohled, to by si snad pamatovala kdyby tohle byl její byt ne ?

"A co tu teda děláte vy?" Na tuhle otázku Bucky vytřeštil oči. To jí hráblo nebo co?

"No já...." A najednou jeho tělem projel divný pocit.
Jako by se ze světa vytratilo všechno špatné a cítil se skvěle. Netížil ho žádný špatný pocit z toho kolik lidí zabil, prostě nic.

Všechno bylo v pořádku, skončil se Stevem 70 let v ledu a od té doby je Avenger a zachraňuje svět. Žádný Winter Soldier, kdo to vlastně je ?

"Carterová ?" Podíval se nechápavě na ženu, která stála před ním s nechápavým pohledem.

"Co tu dělám?" První co ho zajímalo a hned další, proč nemá kalhoty.

"Na to jsem se vám zrovna ptala!" Skoro po něm vyštěkla, stáli tam a hleděli na sebe jako na panenku Marii až to bylo divné jak dlouho tam stály.
Stály a pořád stály dokud se neozvalo bzučení.

Sharon jak na povel vytasila zbraň a namířila s ní na Buckyho.
Ten vytáhl z kapsy telefon který se otřásal při vyzvánění a podíval se na jeho zachránce.
Sam Wilson. To on je jeho chrabrý spasitel.
Jedním tažení po displeji hovor přijal a z telefonu se ozval nevrlý hlas.

"Můžeš mi vysvětlit kde právě teď jsi" Hned mu do uší začal bít dost nepříjemný tón.
Na něco snad zapomněl ? Vždyť se Samem se skoro neznají, vlastně se znají jen přes Steva.

"No...." Najednou se zarazil, má mu říct že je u Carterové doma? Jak by to asi vypadalo ?
Jak to asi vypadá když je u ní v bytě přes noc a nemá kalhoty. I když na tenhle důvod už přišel. Nejspíš ho postřelili do nohy a dostal nějaká silné opiáty proti bolesti proto si nic nepamatuje ale proč ona ? Nebo je taky zraněná ?

"Haló! Můžeš mi říct kde jsi?!" Znovu se ozval ten samí nepříjemný hlas.
A kdy se vlastně jejich postavení změnilo na tolik, že si na něj může vyskakovat!?

"U Carterové doma proč?" Pravda je nejspíš nejlepší řešení.

"Vždyť máme tu konferenci!" Konference ? Jaká konference ? O čem to mluví ?

"Ehmm jakou ?" Neměl nejmenší tušení o čem to mluví.

Po ještě chvíli domlouvání a vyšilování může na druhé straně hovoru se Bucky konečně dozvěděl, kde má teď vlastně být, a asi po hodině se tam konečně dostal.