•Vysvětlíš mi to nebo budeš zase mlčet•
-------------------------

Natasha jela tou samou příjezdovou cestou jako jeli Steve s Clintem a vedle ní seděla její mladší sestra, Yelena. Po tom co před rokem odešla ze základny jí Yelena vyzvedla a odjeli spolu ještě za ostatními widows.

Byli to nepotvrzené informace ale mysleli si že je zpátky Dreykov. Což určitě nebyla dobrá zpráva. Trvalo to dlouho než ho vystopovali a doteď si nejsou jistí jestli je pryč.

Jako vždycky jí tam otevřeli bránu a ona co nejrychleji zajela, kdyby byli v přítomnosti nějací přeměnění tak ať se nedostanou za bránu. Zaparkovala poblíž ostatních aut a vydala se zapsat svou přítomnost ke Kirsty. Kirsty měla spolu ještě s několika lidmi na starost když tam někdo přijede zapsat jeho přítomnost, zjistit kolik jich je nakažených a předat vizitky a základní informace.

"Ahoj" Přišla do řídící místnosti kde už ji čekal Harb, velitel tohodle táboru.

"No konečně, už tu na vás čekáme" řekl trochu nevrle. Posledních pár dní byli hodně náročné, jeho žena je nakažená a její stav se každou hodinou jen a jen zhoršuje. Dost ho to zničilo a pár dní ani nevylezl z pokoje kde byla ona umístěná. Chtěl být s ní ale taky měl nějaké povinnosti. Nebyl jen velitel táborů stovky lidí ale také otec a jeho dcera Ashley ho potřebovala. Bylo jí 7 a potřebovala rodiče.

"Promiň náročná cesta" Omluvila se a chvíli za ní přišla i Yelena. Yelena si byla s Kirsty i Harbem na jednu stranu dost blízcí ale na tu druhou i dost odtažití. Spojovalo je něco, na co by raději zapomněli. A taky že tak nějak i trochu zapomněli.

Hned jak tam byli všichni tak zahájili video hovor s ostatními tábory. Bylo to tam vážně hodně hektické, Natasha se nestihla ani ohřát a už musela plnit povinnosti.

Ani nestihla najít Clinta se Stevem a Wandou aby se jich zeptala na situaci a to tu byla kvůli nim.

Na video hovoru se přitom ani nic nového nedozvěděla. Nakažených přibývá, lék nemají, nakažené už jsou i zvířata a spousta věcí které už věděla a tak byla ráda když z tama vypadla. Už toho měla docela plné zuby. Ale šla do toho dobrovolně, byla to pouze její volba a i kdyby se mohla rozhodnout znovu šla by do toho. Copak je v tom mohla nechat.

Po asi dvou hodinách teda konečně vypadla a šla hned najít Clinta. S ním by popravdě mluvila nejradši. Nemusí mu nic vysvětlovat protože on všechno ví, za to od Steva nebo Wandy by mohla dostat hned desítky otázek a i když věděla, že se tomu nevyhne aspoň oddálit to může.

"Becky? Nevíš kde je Barton?" S Becky se znala už delší dobu. Byla jedna z prvních kdo proti nákaze začali bojovat. Její otec dřív řídil první tábor který byl ale po útoku přeměněných zničen do základů, její otec zemřel a ona byla přesunuta sem.

"Myslím že jsem ho viděla s kapitánem jak šli za Harbem aby jim rozdělil úkoly" Odpověděla jí a mile se na ni usmála. Becky na první pohled byla milá, malá dívenka která by neublížila ani mouše ale když jde o její rodinu nebo něco za co bojuje dokáže se jako lusknutím prstu přeměnit na bezcitnou mrchu prahnoucí jen po spravedlnosti.

"Dobře díky" Rychlým krokem se vydala směrem k pracovně Harba. No pracovně. Hodně provizorní pracovně abych byla přesnější.

"Harbe jsou tu Cl...." Oddělala už né moc bílí závěs od něčeho docela podobnému stanu.

Čtyři tyče do čtverce a k nim připevněná nepromokavá plachta. Jeden stůl a všude krabice s věcmi. Tak vypadala jeho pracovna.

Rukou oddělala závěs a konečně spatřila své přátele. Najednou se zarazila a nedokázala udělat krok vpřed nebo něco říct.

"Je super že jsi tady Nat rozdáš jim prosím úkoly a pak jim to zapiš já musím za Elen její stav je teď špatný" Řekl spěšně a hned se vydal pryč. Natasha ani nestihla odpovědět ale stejně s něma potřebovala mluvit takže jí to nijak nevadilo.

"A..Ahoj" Řekla docela roztěkaně. Vždy si v hlavě připravovala scénáře co řekne nebo udělá v situaci o které ví že bude následovat. No o tom jak často své plány dodržela se už diskutovat nedá.

"Ahoj" Odpověděl jí Clint a na tváři se mu rozzářil úsměv. Hned jí šel obejmout a tohle objetí nebylo vůbec krátké. Už si myslel že ji umačkal.

"Ahoj" Za to Stevuv výraz vůbec nadšený nebyl. Přišlo jí jako by jí probodával pohledem a přitom ani pořádně nevěděla proč. Nebo jí to aspoň nedocházelo.

"Jak je na tom Wanda" Směřovala svou otázku ke Stevovy. Brala to jako šanci zjistit jestli mu fakt něco je.

"Prý má nákazu prvního stupně nebo něco takového" Jeho odpověď byla vážně hodně nepříjemná a tak se podívala na Clinta.

"Moc toho nevíme, řekli nám základní informace ale už tak jsem zmatený a pořádně nevím co jí je nebo co s ní bude" Víc jí vysvětlil Clint i když na nějaké podrobnější informace se bude muset zeptat Kirsty. Ta je měla na starost.

"Jasně" Řekla a přešlapovala na místě. Tolik jim toho chtěla povědět a najednou nedokázala říct ani slovo.

"Ty úkoly" Ozval se Steve pořád s nepříjemným výrazem. Čekala jakoukoliv reakci na to pokud je znovu uvidí ale takovouhle ne.

"Jo jasně" Přidřepla si k jedné z krabic a nahlédla do ní.

"Mohla bych vás dát na bránu. Hlídali by jste aby se přeměnění nedostali do tábora a otvírali kdyby někdo přijel. Mám ke všemu jen základní informace, podrobnosti by vám řekl ten co tam má teď stráž, myslím že je tam Charles, Nick a ještě někdo" Listovala papíry až jeden vytáhla a když jí to jak Clint tak Steve odsouhlasili tak na papír napsala jejich jména.

"Půjdu se podívat za Wandou" Po chvíli trapného ticha řekl Clint a rychle proběhl deštěm až do jedné z budov ve které byli nakažení.

Chtěl se za Wandou ještě podívat. Říct jí co je nového i když za ty poslední asi 2-3 hodiny toho moc nebylo. Prostě nechtěl aby byla sama v budově plné lidí nakažených virem. V budově kterou se šířil nemocniční zápach, pláč a někdy i křik. Z toho místa mu bylo špatně ale furt to nebylo tak špatné jako místo za dalším plotem s ostny kde byli lidé už v hodně kritickém stavu. Tam už všichni raději chodili se zbraněma protože jejich přeměnění nebylo daleko.

Takhle to tu fungovalo pořád. Někdo se nakazil, třeba stačilo i jen malý škrábanec. Ze začátku se to šířilo docela rychle, pak dost pomalu a pak se nákaza rozjela takovou rychlostí že už neměli moc času na přežití. V tomhle stavu nakažené vždy přesunuli za bránu. V tomhle stavu už ani pomalu nevěděli, že je někam přesouvají a až přišlo na úplné přeměnění když nebyli schopni plně myslet a jen se chovali jak běsnící divoká zvěř, tak jejich život prostě ukončili. Hnusilo se jim to ale kdyby to neudělali přeměněných by přibyli a tím pádem i nakažených a mrtvých. To nesměli dopustit.

"Ty jsi naštvaný" Natasha ještě se Stevem stála chvíli v pracovně. Steve nevěděl kam jít a Nat s ním chtěla mluvit.

"A ty se mi divíš" Nesnášela když jí někdo na otázku odpoví otázkou. Vždycky si přišla že se jí tím snaží zahlat do kouta.

"No... nějak nevím co jsem udělala" řekla zamyšleně a sledovala ho zkoumavým pohledem. Steve se uchechtl a vydal pryč. Ani nevěděl kam jít. Pokoj tam určitě nedostane takže si musí najít přidělenou postel. Ke své vizitce dostali i číslo které určovalo jejich postel a další potřebné věci. Už tak tam bylo hodně zmatku a nepotřebovali tam ještě víc. Chtěli udržet aspoň nějaký systém i když to nebylo zrovna jednoduché.

"Tak mi to vysvětli!" Natasha neváhala, vyběhla za ním a chytila ho za zápěstí aby ho zastavila.

Steve se prudce otočil a podíval se na ni pohledem který neznala. Ještě nikdy se tak na ní nepodíval. Přišlo jí že se tváří snad ublíženě?

"Odjela si a ani ses nerozloučila, vlastně ani nevím kdy jsi odjela" Chvíli mlčel a nechal studené kapky padající z oblak dopadat na jeho tělo a smáčet ho.

"Nenapsala jsi, nevolala. Ani jsem nevěděl jestli žiješ" Koukal se na ni a ona si najednou přišla jako malé dítě co něco provedlo.

"A Barton celou dobu věděl kde jsi" Vyčítal jí. Nějak jí ani nedošlo že by mohl být naštvaný kvůli tomu ale chápala ho. Vždycky když volala s Clintem tak jí řekl kdo se jak má, jestli jsou všichni v pořádku ale oni o ní nevěděli nic. Řekla mu ať jím neříká že oni ví. Sama si to tak vybrala.

"Prý jsi nechtěla aby nám cokoliv řekl" Natashin pohled byl oproti tomu Stevovému upřený přímo k zemi. Ten Stevuv směřoval přímo k ní a probodával jí skrz na skrz.

"Vysvětlíš mi to nebo budeš zase mlčet?!" Řekl trochu arogantním hlasem protože to nebylo poprvé co se vypařila na nějakou dobu, nedala o sobě vědět ani nic a pak se vrátila a neřekla ani slovo o tom kde byla nebo proč se neozvala.

"Jasně" Řekl po chvíli když Natasha nic neřekla a vypadala že se k tomu ani nechystá. Ještě chvíli tam stál a pozoroval jí jak se provinile kouká k zemi a nakonec prostě jen odešel. Nemělo to cenu a jen to zhoršoval jak jí tak sobě.

Došel si pro suché oblečení které tam nosili skoro všichni. Samozřejmě si tak každý netáhl kufr s věcmi do kterých se bude oblékat. Prostě tam dostali obyčejné věci které jim měli na danou dobu vydržet.

Osušil si vlasy a šel najít Clinta.