Nový den. Všechno se zdálo v pořádku ale při tom všechno bylo jiné. Slunce na obloze svítilo víc jak posledních několik dní i když bylo ještě brzo ráno ale přitom všem přišlo jako by bylo venku zataženo.
Že by ticho před už očekávanou bouří.
Bouří která se blížila každou vteřinou a pomalu, ale jistě se rozšiřovala po celé zemi.

Obyčejný den s obyčejnou pouliční rvačkou v ulicích New Yourku která ale byla něčím mnohem víc.

Jak už jednou zaznělo bylo teprve brzo ráno ale Wanda už byla vzhůru na nohách. No na nohách. Spíš na kolenou u záchodu.
Posledních pár dní jí bylo špatně a nezlepšovalo se to, spíš naopak.

Clint si jejích nevolností všiml a chtěl jí dotáhnout na ošetřovnu než se přece jen nakazí někdo jiný ale ona odmítla.

"Jsi v pohodě?" Za dveřmi koupelny se ozvalo nejprve klepání na dveře a poté hlas.

"Nechoď sem!" To bylo první co mu odpověděla. Co odpověděla Clintovi kterého už podle hlasu poznala.

"Dobře ale jsi v pohodě!?" Znovu zopakoval svoji otázku a nervózně pochodoval za dveřmi.

"Jo!" Tohle nebyla moc upřímná odpověď ale i když se pokusil do koupelny vejít, zjistil že jsou dveře zamčené.

Ještě chvíli to trvalo ale Wanda nakonec z koupelny vyšla. Tmavé kruhy pod očima, rozcuchané vlasy a bledá skoro zelená tvář.
První co Clinta napadlo když jí uviděl bylo nějaká nevolnost ale to hned přehodnotil když si všiml její ruky.
Na ruce obrovská modřina která se od dne zranění jen zvětšovala stejně jako ten malý škrábanec který by už možná potřeboval i stehy.

Tohle se mu nelíbilo, vážně nelíbilo a když Wanda chtěla okolo něj projít ale podlomila se jí kolena tak měl v situaci jasno.

I když byla při vědomí tak se jí na nic neptal, popadl jí do rukou a odnesl na ošetřovnu.

Doktorka si Wandinu ruku chvíli prohlížela protože od doby co u ní byla poprvé jí jí jen ukázat se vážně hodně zhoršila ale to už tam Clint nebyl.

Popadl svůj telefon a šel hned vytočit jedno z čísel. Její číslo.

-----------

Všude okolo jen hluk, nářek, křik. Ale tak to tam vypadalo už dlouho. Snažili se lidem pomáhat. Zachraňovat jim životy ale nemohly. Nemohly dělat nic protože se nic dělat nedalo. Jen se snažili lidem usnadňovat jejích poslední týdny a když přišlo na věc tak je netrápily a prostě jejich životy ukončily.
Hnusilo se jim to. Hnusilo se jim to že musí připravovat rodiny o jejich blízké ale nic jiného dělat nešlo jen by to přivedlo větší zkázu.

"Tak co" Otočila se zrzka s vlasy dlouhými už asi pod ramena a spletenými do copu na svou blonďatou kamarádku.

"Je to v hajzlu!" Rozčileně tam přišla a kopla do první věci která jí přišla do cesty.

"Cože?!" Natasha tak strašně moc doufala v nějakou optimistickou zprávu a místo toho tohle.

"Tábor D je na tom snad ještě hůř jak mi a navíc je nakažená už i zvěř" Bylo to nákaza. Nákaza která vznikla pár měsíců po tom co se na zem vrátili mrtví a rozšiřovala se krví. Tahle teorie nebyla potvrzená ale dost jí věřili. Mysleli si že tím když ty věci tehdá někoho napadly, pokousaly nějak hodně tak to do něj vpustili jed a tím jak se vrátil zpátky na zem tak se jet, nákaza dostala sem.

Stačil malí škrábanec aby se lidem do těla dostala jedovatá látka která jim poblázní mysl že budou schopni jen vztekle napadat ostatní a chovat se jak divoká zvěř.

Ale co byla další rána pod pás že se to už netýkalo jen lidí. Copak se to už začalo týkat i zvířat?!

"Má pravdu po cestě zpátky sem na nás zaútočili nakažení srnci a i pár jelenů" Jen Sophiina slova potvrdil její tehdejší spolujezdec Luke.

"Sakra!" Trochu si zanadávala Nat a měla chuť ještě něco říct ale v tom jí přerušil vibrující mobil.

Podívala se na displej mobilu a jedním tahem hovor přijala.

"Ano?" Přiložila si ho k uchu a odešla kousek dál od Luka a Sophie aby její rozhovor mohl být soukromí.

"Natasho máme problém" Hlas který už dobře znala a doufala že jí aspoň trochu zlepší den se ozval u ucha docela né moc veselým tónem
Poslední dobou si nějaké dobré zprávy už mohla snad jen představovat.

"Myslím že je Wanda nakažená" Ani jí nenechal se na cokoliv zeptat a hned řekl problém. Hodně zlý problém.

"Cože!?" Tohle snad ne.  Jen doufala že to je vtip i když dobře věděla, že o tomhle by  nevtipkoval.

"Má na ruce stejnou věc jako měli ti nakažení" Natasha Clintovi už před několika měsíci posílala podrobnosti od nákazy. Ona musela zůstat tam ale taky potřebovala aby někdo dohlédl na Avengers. Na její rodinu.

"Dobře" Flustrovaně si projela rukou vlasama a snažila se samu sebe trochu zklidnit.

"Dobře hele vem jí do tábora F je to tábor nejblíže New Yourku budete tam tak za 4 hodiny" Snažila si udržet klidnou mysl a říct mu co má dělat. Clint spolu s podrobnostmi dostal i mapu na které měl vyznačené tábory kdyby se někdo nakazil aby věděl kam ho přivést.

"Ještě máme problém protože je nejspíš nakažená už i zvěř takže nesmíš jet jen ty s Wandou protože by to bylo nebezpečné a za tebou nikoho poslat nemůžu bylo by to zbytečně riskantní" To že je nakažená i zvěř nebyla zpráva o které by slyšela poprvé jen doufala že to bylo něco jiného. Ale když už jí o tom přesvědčil i Luke se Sophie jedni z nejvýše postavených vedoucí tak to bohužel asi pravda byla.

"Beru s sebou Rogerse" Steve byl první kdo ho napadl že by sebe i je při nějakém útoku mohl ochránit a nebo by zvládl dávat pozor za jakékoliv cesty.
Všichni ostatní jsou přeci taky úžasní ale Steve je jistota.

"Dobře, má Cho podrobnosti o nákaze?" Chtěla od toho držet co nejdál všechny na kterých jí záleželo ale dobře věděla že to nejspíš nebude možné udržet dlouho.

"Myslím že ano" Odpověděl jí krátce a pozorně naslouchal všem jejím instrukcím.

"Dobře tak jí vyřiď ať všechny na základně pořádně prošetří včetně ochranky prostě všech a nakažené pošlete do tábora.
Pak se snažte udržet všechny na základně a aby co nejméně chodily ven a mi co nejdříve pošleme do New Yourku hlídky" 'Udržte všechny na základně' věděla že tahle věta nespíš zněla sobecky ale s nákazou se nedá bojovat. Zatím. A všichni dobře ví že úplně všechny lidi zachránit nemůžou a tak se snaží aspoň chránit své blízké.
Ano je to sobecké ale jsou její rodina a té dá přednost před celým světem.
Celý svět do základny ani nacpat nemůže.