"Ále, není možné šípková Růženka se nám probrala" Hned Wandu přivítal s úsměvem na tváři Rhodey a Wanda se na něj na oplátku trochu zamračila a přikrčila nosem.

"Ha Ha Ha" Oplatila mu a posadila se na gauč.

"Snídani by sis nedala" Ani nevěděl proč ale strašně Rhodeyho bavilo na ni takhle narážet. Nejspíš neměl co jiného na práci.

"Děláš jako by sis zrovna ty nikdy nepřispal" Znovu se na něj ušklíbla ale tahle věta byla dosti trefná. Zrovna Rhodey tu vážně hodně často vyspával až do oběda.

Rhodey na to chtěl ještě něco říct ale v tom se ozval zvonek a hned následoval hlas Pepper "Jsou tady, běžte otevřít" A hned uprostřed věty se Wanda zvedla a šla rychlou chůzí otevřít.

"Ahoj" Všechny je přivítala s úsměvem na tváři a oni ji pozdrav opětovali. K přivítání nechybělo ani né zrovna krátké objetí a dále pozvání dovnitř.

Všichni si vzali své kufry a zašli si vybalit věci do svých pokojů. Nějaké základní věci tam už měli ale přece jen si tam s sebou něco přivezly.

"Teto?" Doběhla do obýváku Lila a tázavě se podívala na Pepper.

"Ano?" Odpověděla jí a čekala co z ní vypadne že potřebuje.

"Napadlo mě… Že jestli bych si do pokoje možná nemohla…?" Docela nervózně koktala.

"Dát nějaký… plakát?" Dívala se směrem k zemi a nervózně si třela ruky. Byla nervózní a přitom ani pořádně nevěděla proč.

"Na to se mě přece nemusíš ptát. Je to tvůj pokoj" Řekla a na tváři se jí udělal široký, strašný úsměv.

"Vážně a… ukázala bys mi kde bych si nějaké mohla koupit?"

"Pokud bys chtěla klidně s tebou můžu někam zajít taky mám v pokoji pár plakátů" Usmála se na ni Wanda a Lile se rozzářili oči.

"To bych byla moc ráda" Znovu se tak šťastně usmála a odběhla do pokoje si vybalit zbytek věcí.

Všechno probíhalo normálně. Nathaniel si hrál s Tommym a Billym. Cooper si povídal se Stevem o době ve které žil. Tohle téma ho vždycky tak fascinovalo. Steve mu vyprávěl o tom jaké to před sto lety bylo a on bedlivě naslouchal každému jeho slovu. Vlastně i Steva těšilo že se o to tolik zajímá. A také ho hodně bavilo vyprávět. Nejen jeho život tehdá. Celkově ho bavilo vyprávět své zážitky z života ať už šťastné nebo naopak a když se našel někdo koho to doopravdy zajímalo, byl ve svém živlu.

Lila seděla na pohovce a pletla Morgan dva Holanské copy. Rhodey, Bucky a Clint spolu probírali nějaké určitě velice NEpodstatné kraviny a Wanda s Pepper a Laurou zase ženské drby.

Všechno se zdálo v pořádku a taky že bylo. Ale jen v tuhle chvíli a teď. Tam, někde za horami kde v tuhle dobu slunce nezapadalo ale vycházelo lidé nasazovali své životy a bojovali o přežití.

---------

"Přidej!" Okřikla blondýna s vlasy staženými v copu může na sedadle řidiče.

"Jedu jak nejrychleji můžu!" Odpověděl jí mladý muž, možná ještě i spíš chlapec okolo 25 let a přidal na plyn.

"Dohání nás!" Dívka jménem Sophie která seděla na sedadle spolujezdce si vytáhla pistol a otevřeným oknem začala střílet. Ale po čem?

----------
Ráno na základně bylo klidné. Wanda si tentokrát raději i natočila budíka ale i tak ho nepotřebovala. Nejspíš se včera dost přespala takže se dneska vzbudila už okolo šesté ráno.
Lila byla po své matce docela ranní ptáče a tak se vzbudila asi půl hodiny, možná hodinu po Wandě.

Společně posnídaly, chvíli poseděly a pak se vydali koupit ty vysněné plakáty.

"Dobře, tak kterej se ti líbí?" Podívala se Wanda na Lilu a ukázala hned na vážně hodně plakátů.
"Chceš nějaký film? Nebo herce?" Usmála se na ni a čekala co odpoví.

"No možná třebaa? Co třeba Vin Diesel nebo Paul Walker?" Hned jako první ji napadlo.

"Ty herce miluju" Odpověděla jí hned Wanda a očima projížděla regály s vystavenýma plakátama. Vždycky si musela najít danou zmenšeninu plakátů u které bylo číslo a podle toho pak našla ruličky s tím samým číslem a plakátem.

"Víš že Steve má fotku s Vinem" Na tohle Lila vyvalila oči. To vážně?! Vin Diesel je její oblíbený herec.

"To jako vážně" Překvapeně vykulila oči.

"Klidně ti ji doma ukážu"

Nakonec vybrali asi tři plakáty a vydali se zpátky na základnu kde si Lila šla plakáty ihned nalepit.

Ale ani to neprobíhalo bez problémově když se z jejího pokoje začal ozývat křik a nepěkné nadávky.

Clint hned jak to uslyšel tak se rozběhl směrem k jejímu pokoji co se děje. Popravdě ho to dost vylekalo.

"Ty idiote je to můj pokoj! Vypadni a nech mě!" Když tam ale doběhl tak uviděl jen jeho dvě nejstarší děti v dosti zuřivé hádce.
Všechno ale vyvrcholilo když lila popadla batoh a začala s ním mlátit o Coopera.

"Hej! Hej! Hej! Klid ano!" Clint se většinou řídil tím, že co je mezi něma, do toho se nebude plést ale určitě nechtěl aby zrovna tady dělali takové scény.

"Bože to je…" Hned se začal vztekat Cooper když ho Clint odvedl za dveře ale ani nestihl dopovědět větu a Clint ho okřikl.

"Coopere pane bože je ti pět! To jí nemůžeš nechat aspoň chvíli na pokoji!" Už toho měl vážně dost. Vždycky si spolu rozuměli, ano někdy se trošku pohádali ale poslední dobou se jejich sourozenecké vztahy začali bortit. A to hodně.

"Vždyť se podívej co tam dělá. Má tam plakát nějakých svých debilních herců a TWILIGHT" Ani nevěděl proč ale Cooper Twilight ságu oproti Lauře a Lile úplně nesnášel.

"Chápeš to!? Twilight" Roztáhl nechápavě ruce a čekal co Clint odpoví.

"Hele je to její pokoj! Ona ti do tvého pokoje taky nekecá ne?!

Ještě chvíli se tam spolu bavili a Cooper nakonec přiznal že to nejspíš přehnal. Ale omluvit se Lile nešel. Na to prostě neměl.

"Dobrý?" Clint se zastavil hned ve dveřích a pozoroval svoji dceru jak izolepou slepuje natrhlý plakát.

"Roztrhl mi plakát" Řekla úplně bez emocí.

"Jo" A ještě než stihl cokoliv říct tak se Lila  rozmluvila a její snaha zadržet emoce se nevydařila. A projevilo se to docela dost velkým vztekem a flustrací.

"Bože to nemůžu mít ani tady svůj pokoj, svůj klid, svoje království kde by mi do toho furt někdo nemluvil!? To je to takový problém?!" Rozčileně vykřikla a hodila izolepou o zeď.

"Samozřejmě že můžeš, ale je to Cooper, znáš ho" Clint oproti ní mluvil naprosto klidným a vyrovnaným hlasem. Chápal jí.

"Já jen" Teď už to nebyl vztek ale spíš smutek a flustrace.

"Nikdy mi to nevadilo, to že on velel jaký náš pokoj byl, ale teď" Sjela podél zdi a položila si hlavu do dlaní.

"Najednou mi přijde že nemám nikoho s kým bych si mohla popovídat, postěžovat si, ukázat že nejsem jen holka která je dcerou Hawkeye, je dobrá ve střelbě, má ráda zbraně, auta, a její pokoj je bomba cool jak říká Nathe." Její pokoj byl vždycky klučičí. Protože v něm taky bylo víc kluků no.

"Chci aby někdo chápal že jsem i holka ve vývinu která taky potřebuje plakáty svých idolů a tuny make-upu, šaty. Chci si připadat i trochu jako já a ne jen ze sebe dělat nějakou drsňačku" Natasha to chápala, Kate to chápala a i když teď má Wandu, která to taky docela chápe. Chybí jí. Jak Nat tak Kate. A přijde si sama. Přijde si že se musí přetvařovat i před svými blízkými. A tohle jí není příjemné. Prostě chce být aspoň někdy ona.

"Hele já to chápu" Sedl si vedle ní a objal ji okolo ramen.

"A pokud chceš říct tajemství" Řekl trochu potichu. A Lila se na něj upřeně podívala.

"Brzo nebudeš jediné dítě-holka v rodině…" A při těchhle slovech se jí rozzářili oči a zamračený úsměv se rázem přeměnil v nadšený. Znamená to vážně že její matka čeká další dítě? A holku.