Všude okolo slyšela křik, pláč, naříkání.
Cítila pichlavou zimu jak jí útočí na celé tělo.
Ležela na studeném ledu, celá mokrá, její zrzavé vlasy měli na sobě přilepené kousky sněhu které ji studily na kůži.
Měla na sobě jen tenké legíny a nátělník. Vždyť před chvílí byla v teple na základně a teď tam mrzla.

Celá roztřesená si sedla a rukama začala přejíždět po celé délce svých rukou aby je zahřála.
Vždycky strašně ráda chodila bosky. Kdo by se taky divil v takovém horku ale teď toho litovala.

"Cli...Clinte..?! Pomalu se zvedala na nohy a sledovala jak okolo ní pobíhali lidé. Byli jich tak stovky. Všichni vyděšení a promrzlí. Stáří, mladí, děti i batolata. Ženy jak muži.

"Ste..ie..ve" Její hlas selhával. Cítila sníh mezi svými prsty na nohách. Měla je celé rudé a zmrzlé. Každý krok jí štípal.

"Co..? Co se děje?!" Zastavila náhodného muže který proběhl okolo ní ale úplně jí ignoroval.

"Natasho!" Někdo k ní doběhl a objal ji. Byl tak rychlí že nestihla ani zareagovat nebo se podívat kdo to je. Ale podle hlasu a jeho vůně si byla hned jistá.

"Ste..ve.. Co...? Co tu děláme?!" Celá se třepala zimou. Tak rád by jí dal nějakou mikinu nebo cokoliv protože pohled na ní byl přímo mučivý ale sám toho na sobě moc neměl. Jen tričko s krátkým rukávem a kraťase a přesto na tom nebyli tak špatně, někteří tam byli jen ve spodním prádle nebo i pár jedinců bez něj. Těch upřímně litoval.

"Nevím" Pořád jí držel v obětí a přejížděl rukama po jejích zádech aby ji zahřál.

"Steve?" Oslovila ho aby upoutala jeho pozornost. Podíval se na ni a mohl vidět její nechápavý a zároveň vyděšený výraz.

"Co to je?" Ukázala směrem od nich.

Všude okolo začínali svítit červené sloupy. Vysoké, hodně vysoké a zářili dost silně aby je viděli všichni.

Proč? Steve jako spousta dalších lidí je začal počítat.

"20" řekl po chvíli.

"Co to je?" Podívala se na něj Nat která na něm byla nalepená u levého boku i když nečekala že by jí odpověděl.

Najednou se mezi všema dvaceti sloupy objevila něco jako červená tenká čára která je propojovala a tvořila tím jakousi hranici.

Nikdo za ní nebyl. Všichni se tam báli jít ale co když to je to díky čemu se dá uniknout, nebo naopak zemřít.

Kdesi z dáli se začal ozývat křik, a další a další.

Všichni začali utíkat ale nevěděli kam.

"Co je!?!" Všichni se otáčeli a křičeli. Snažili se utíkat a přitom většina z nich nevěděla před čím.

"Běž! Běž! Běž!" Začal po ní křičet Steve a táhl jí za ruku pryč.

Běželi po ledě když se kousek za nimi ozval další výkřik.

'Dělej! Dělej pojď!' Začal křičet muž za nimi na nějakou holčičku. Nejspíš jeho dceru. Led začal pod váhou všech těch lidí praskat a spousta lidí se začala potápět do ledové vody.

Co to vlastně bylo? Nějaká hra o přežití?

"Steve! Steve musíme za ty sloupy!" Chytla ho za ruku a táhla směrem k červeným sloupům. Zdálo se že tam je bezpečno. Všichni začali utíkat tam.

"Steve!" Přitlačila na jeho ruku a snažila se aby šel za bránu.
On však vytrhl svou ruku z té její a běžel směrem k tomu muži.

Chytil holčičku za ruku a s pomocí toho může ji vytáhli. Zdálo se jako by jí něco drželo nebo stahovalo do hlubin.

"Pojďte!" Zařval na ně a táhl holčičku za jednu ruku dál.

"Tati!" Vykřikla a Steve se prudce otočil. Už jen stačil vidět jak na muže něco ze strany skočilo a začalo jeho tělo trhat na několik kusů. Chovalo se to jako zvíře ale vypadalo spíš jako člověk ale zvíře ani člověk to nebylo. Když se ohlédl okolo tak už neviděl ty prchající lidi. Viděl krev. Všude jen ta červená tekutina která se mísila se sněhem a vodou.

"Pojď!" Hned po tom co se vzpamatoval začal znovu utíkat. Proběhl kolem místa kde nechal Nat a srdce se mu zastavilo když tam nikde nebyla. Ale nezastavoval. Snažil si do hlavy vnutit že to, že by na něj čekala je blbost a že běžela dál ale nevěděl jestli to je pravda. Jen se modlil aby žila.

Běžel a slyšel všechny ty výkřiky. Jak zraněných tak jejich blízkých. Pláč dětí i dospělých ale teď se nemohl zastavit. Teď se nemohl obrátit a běžet jim pomoct protože by to nepřežil a nikomu by stejně nepomohl. A tenhle fakt ho mučil. Upaloval ho za živa ale musel běžet dál.

I s holčičkou kterou po chvíli běhu vzal do náruče doběhl k červené linii mezi sloupy a bez váhání proběhl.
A tohle bylo to poslední co cítil. Pak už jen tma a ticho.