"Zdravím paní Trinkettová" Pozdravil Steve starší ženu, se kterou se znal už několik let. Vlastně od té doby, co se s Peggy přestěhovali na statek.
"Zdravíčko pane Frede" Pozdravila ho nazpět žena.

"Máte dnes váš vynikající čerstvě voňavý žitný chleba?" Podíval se na ni s širokým úsměvem na tváři a ona mu úsměv opětovala.
"Pro vás všechno" Řekla s úsměvem a zespod
linky vytáhla vážně úžasně vonící chléb.

Paní Amanda Trinkettová, žena která vedla tenhle malý obchůdek už několik desítek let a každý den, ať zamračený, deštivý nebo slunečný ji na tváři hrál krásný, pobavený úsměv. Vždycky byla lék na smutek či vztek.
Po tom co Peggy zemřela si Steve připadal sám, ale ona ho dokázala vždycky rozveselit.
Nemohl říct že by k ní cítil něco víc, to rozhodně ne, na to si už přišel starý ale vždy ji obdivoval, protože žen, jako je ona, je na světě málo.
"Mockrát děkuji" Řekl Steve pořád s úsměvem a rovnou jí předal třicet korun, za ty léta, co tam chodíval skoro denně, ceny znal už téměř na zpaměť, převzal si od paní Trinkettové chleba a vydal se ven z obchodu.
"S pánem Bohem" Řekl s úsměvem a zavřel za sebou dveře.

Tenhle krásný den se všechno zdálo ještě v naprostém pořádku, co však hvězdy chtěli, či nechtěli, další den to bylo úplně jinak.