"Wando? Slyšíš mě?" Slyšela hlasy a viděla siluety postav ale nedokázala určit co se děje a kde to je. Cítila chlad.

Její ruce byli jak led, rty fialové a celá se třepala.

"Jak je na tom?" Slyšela i druhý hlas, oba znala ale nevěděla komu patří. Byla tak slabá že to, že by otevřela oči se zdálo jako nadlidský úkol a přemýšlení jí strašně unavovalo.

"Nevím?" Řekl první hlas sklesle, podle hloubky hlasu ženský.

Ucítila dotek na své ruce. Tak hřejivý. Skoro cítila jak ta fialová pichlavá barva na jejích rtech se pod teplým dotekem rozpouští a mění v její růžovou.

Aji její oči které do teď byli k sobě snad přimrzlé se začali pomalu otevírat.

"Wando!" Vytrhl ze sebe Clint a stisk na její ruce ještě zesílil.

"Emm" Nebyla schopná ani slova, nevěděla jak se z té vody dostala sem a ani jak tam.

"Zlato! Jak je ti?" Za druhou ruku jí držela Laura a hladila jí prstem po hřbetu ruky.

"Co se stalo?" Mluvila tak tiše, že ji nebylo skoro ani rozumět.

"U nás doma jsi spadla a dostala si nejspíš nějaký záchvat nebo co. Strašně si sebou házela a třepala se. Přiletěl pro tebe Quinjet a odvezl nás na základnu a tebe na ošetřovnu. Ze začátku jsi měla jet jen ty a třeba ještě já a někdo ale Rogers chtěl mluvit s námi všema" Řekl jí ve zkratce Clint.

Nebylo tam nic s ledem, sněhem, vodou. Však až z tama jí museli odvést ne? Cítila tu zimu a chlad, to nebyl sen! Vytrhla, teda aspoň se o to pokusila, svoji ruku z té Clintovi a on naštěstí pochopil že ji má pustit.

Ihned jí projela vlna mrazu. Zkoumala svou ruku dokud nenašla to místo a díky tomu, že to ještě trochu cítila to nebylo zas tak těžké.
Na ruce měla škrábance od zarývajících se prstů toho muže, pokud to tedy byl muž.

Tohle byl důkaz, důkaz že se jí to jen nezdálo!

Viděla jak Clintův, tak Lauřin nechápavý pohled. Vážně si toho nevšimli?

"Bartne, Paní Bartnová chce vás Steve" Přišel do pokoje na krátko ostříhaný asi stoletý hezoun.

"Jasně" Clint i s Laurou se začali zvedat ze sedu a pomalu vstávat.
Laura ještě opatrně objala Wandu a vydala se za svým mužem.

"Počkám tu s ní" Ještě řekl Bucky směrem ke Clintovi a pak už jen sledoval jejich mizející postavy.
Popravdě byl docela nervózní. Nikdy úplně sám s Wandou nebyl, věděl že to měla hodně těžký jak dřív, tak i teď ale vůbec nevěděl co má říct.

"Ahoj" Jak prosté ale tím nic nezkazí. Vlastně to je spíš slušnost.

"Ahoj" Odpověděla mu slabým hláskem a přitahovala si k sobě peřinu až po krk.
Hned jak jí ty hřejivé ruce opustili jí zase začala být zima.

"Jak ti je?" Další otázka kterou snad nic nezkazí. I když i to se mu jednou stalo. Už je to dávno, skoro sto let když se zeptal svojí tehdá holky, jak jí je a ona po něm mrskla mokrý kus hadry. Prý jak jí asi může být když jí bolí hlava.

"Bylo už i líp ale díky za optání" Žádné létající předměty se naštěstí nekonaly.

Když viděl jak je v peřině zabalená až po uši, najednou ho napadlo jestli jí není zima.

"Je ti zima? Pokud jo klidně ti můžu donést teplejší duchnu" Hned nabídl a už se chystal zvedat ale ona ho zastavila. Chytla ho svojí ledovou rukou za tu jeho naopak hřejivou.

"Ne, jen mě tu nenechávej samotnou prosím" Bála se? Jo, nejspíš jo. Když si jen vybavila jak byla sama, tam v tom sněhu, všude bílo a mráz.
Nechtěla být sama, protože se bála že by se ten muž zase ukázal. Viděla jeho obličej ve své hlavě a nedokázala se toho pocitu zbavit.

"Dobře" Znovu se posadil a svojí rukou pod duchnou nahmatal i tu její druhou aby ji mohl zahřát. Byla tak studená.

Hleděli si do očí a někdy něco prohodili. Už nebyl tak nervózní jako když tam přišel i když zase úplně uvolněný nebyl. Seděli tam už asi půl hodiny když se z horního patra, kde probíhala jejich konference ozvali divné rány. Bucky na konferenci nebyl protože s ním a Samem to všechno Steve rozebíral už několikrát.

Tohle byla jedna rána ale chvíli na to se ozvalo dalších několik.

Měl by tam jít. Ale copak jí tu mohl nechat, když ho prosila aby ji tu nenechával samotnou.
A ona na to aby někam šla byla ještě slabá.

"Steve!" Zavolal docela hlasitě i když by si nemyslel že ho uslyší.

Frustrovaně si prohrábl krátké vlasy.

Na Wandě bylo vidět že to taky slyšela a taky o ně má strach.
Ty rány byli jako by tělo dopadlo na zem. Mohl je někdo napadnout, něco jim udělat nebo je zabít.

"Musíme tam jít" Řekla a tím jen Buckymu potvrdila to co chtěl slyšet ale copak ona mohla jít.

"Ty nemůžeš" Podíval se na ni, nikdy si nevšiml jaké má oči. Měli snad stejnou barvu jako ty jeho. Modré s příměsí trochy šedé.

"Když mi pomůžeš" Trochu se nad tím pousmála i když zrovna teď se jí smát nechtělo.
Měla strach. O ně.

"Dobře tak pojď" Přešel k ní k posteli zatímco ona si sedla a podebral jí pod rukou.
Pomalu jí postavil na nohy a sledoval jak bude reagovat.

"Dobrý?" Podíval se na ni a ona pokývala hlavou že ano.

"Tak jdeme" Pořád jí držel okolo pasu pod rukama a pomáhal v krocích.

"Nevím jestli je to nejlepší nápad" Poznamenala Wanda když se blížili k výtahu.

"Jenže ty schody nevyjdeš" Řekl a dál se blížili k výtahu.
Jedním prstem zmáčkl tlačítko aby výtah přivolal a chvíli na to do něj nastoupili.

Když výtah dojel dveře se otevřely a oni pomalu vyšli.
Ještě že Tony tyhle výtahy tak vychytal že se na nich dá vypnout zvuk.
Protože kdyby tam někdo vážně byl a jak by přijeli na to patro a výtah by udělal to svoje známé 'Ta Da Da" nebo oznámil na kterém patře se nachází tak by je to nejspíš prozradilo.

"Potichu" Šeptl směrem k Wandě a pomalu se blížili ke konferenční místnosti.

Zdálo se že tam nikdo není.

Pomalu nahlédl do místnosti kde viděl jen ležící svoje přátelé.

I když to nebyl zrovna příjemný pocit tak se mu dost ulevilo. Žádná krev, nic.

S Wandou přišli až k nim a zadřepli. Začali s něma třást ale zdálo se to marné. Nemohli je probrat.

"Bucky" Bucky obrátil svůj pohled k Wandě která stála u okna a sledovala něco venku.

Rychle se rozběhl k ní a taky to sledoval s otevřenou pusou a nechápavým pohledem.

Po cestách nikdo nešel, všichni tam leželi jako by byli mrtví.
Základna byla mimo město ale i tam byli nějací lidé. Většina z nich byli agenti.

Jak to mohlo asi vypadat v centru například New Yorku když všichni. Co se vlastně stalo? Nejspíš nějak usnuli. Pokud někdo řídil, byl na přechodě nebo cokoliv a zničeho nic usnul. Auta do sebe začnou narážet a všechno ničit.
Tohle bude pohroma.

Sledovala to s vyděšeným pohledem dokud neuslyšela ránu.

"Bucky!" Celá vyděšená k němu klekla a snažila se ho probrat i když pokud se mu stalo to co ostatním tak to nemělo cenu.
A chvíli na to i její tělo okusili tvrdost podlahy a setkala se z bezvědomím. Kéž by to bylo jen bezvědomí.