Den běžel za dnem a v podstatě se nic nedělo. Den ode dne byl každý jiný a při tom každý úplně stejný. Až na jeden.

Bylo zrovna asi okolo jedenácté dopoledne když se ozval zvonek.
Wanda odložila svůj hrnek s kávou a vydala se otevřít.

Zatáhla za kliku a dveře pomalu otevřela.

"Ahoj mami" Uvítal jí úsměv dvou malých chlapců a jednoho staršího.

"Tommy!? Billy!? Pietro!?" Překvapeně řekla jména všech tří nejdůležitějších lidí ve svém životě, jen jeden ještě chyběl.

"Co tu děláte?" Nechápavě se na ně podívala. Něco se jí nezdálo. Proč je vlastně u Bartonů a kdy pojede domů? Kde je doma? Kde je Vision? Její prvně veselý úsměv se začal pomalu měnit v zamyšlený a nespokojený.

"Ahoj starouši" To už ale kolem ní proklouzl Pietro a vydal se pozdravit Clinta. Chvíli na to dovnitř proběhli i Tommy s Billym ale ona tam pořád stála jak opařená.

"Wando nepouštěj do vnitř mouchy!" Z myšlenek jí probral až hlas Natashy. Laura pořád napomínala děti ať zavírají dveře a teď tam ona stála a hleděla někam ven. Kdo je pak bude zabíjet?! Laura už tak toho měla hodně a tak se jí jak Nat, která tam před pár dny přijela tak i Wanda, snažili pomáhat a to, když budou po celém baráku honit mouchy nikomu nepomůže.

"Jo promiň" Řekla pořád zamyšleně a zavřela dveře.

Sedla si na pohovku a pořád zamyšleně hleděla před sebe.

"Laura" Představila se Laura Pietrovy a podala mu ruku.

"Pietro" Pietro neváhal a ruku přijal.

"Teď jsem zahanben, neměl bych se já náhodou představit první" Povolil stisk ruky ale nepustil ji. Chytil ji v jiném gestu a přiblížil si její ruku blíž k jeho rtům které se jen letmo dotkly jejího hřbetu ruky.

"Hele! Nebal mi ženu!" Okřikl ho Clint který to s pohodlného místa na pohovce naproti Wandě pozoroval s nespokojeným výrazem.

Pietro mu na to neodpověděl jen se trochu ušklíbl. Bavilo ho Clinta provokovat.

Tommy s Billym si šli hrát nahoru a dospělí kecali s šálkem čaje nebo kávy dole.

Najednou tam ale vběhli oba dva kluci a za němi běžel ještě jeden.

"Kluci! Nate! Neběhejte tu!" Hned je okřikla Laura i když její hlas byl pořád stejně laskavý.

"Dost" Řekla potichu Wanda a všichni se na ní nechápavě podívali.

"Cože?" První zareagoval Clint.

"Co se děje proč tu jsi!" Obrátila svou otázku směrem k Pietrovy.

"No já nevím. To nemůžu ani přijet navštívit svoji ségru!?" Nechápal co po něm chce.

"Ne, ne, ne, ne, ne! Pietro zabil tě Ultron! Jsi mrtvý! Stejně jako Tommy a Billy!" Nekřičela. Ale mluvila docela hlasitě a vyděšeně.

"Mami co to říkáš?" Podíval se na ni Tommy.

"Umm" Povzdechla si a rukama si zakryla oči. Jako by jí ty všechny pohledy spalovali na úhel a ona jim nemohla čelit.

"Natasho!" Z ničeho nic řekla.

"Natasho ty! Ty jsi taky mrtvá zemřela jsi na Vormiru" Vytrhla ze sebe.

Nevěděla co má dělat, co má říct. Jako by se jí něco snažilo polapit a udělat jí zmatek v hlavě ale ona se nemohla nechat. Rozhozeně vstala a pochodovala z místa na místo

Najednou se jí zatemněno před očima a podlomila kolena. Její tělo se setkalo s tvrdou podlahou a už vnímala jen hlasy které volaly její jméno ale i ty po chvíli utichly.

---------------

"Kam to jedeme?" Pohlédla zarudlá uslzená očička blonďaté holčičky na muže na místě řidiče.

"Neboj se zlatíčko je to jen kousek bude se ti tam líbit" Utěšoval ji muž.

"Já chci maminku" Měla strach, takový strach jako ještě nikdy. Hodně často se stávalo že se Boris vrátil večer domů, ona už ležela v posteli v pokoji se svým bratrem a najednou se z obývacího pokoje začal ozývat křik a rozbíjení věcí.

Vždycky měla strach ale měla tam svého brášku a tak si vždycky zalezla do postýlky k němu a on ji objal a šeptal do ouška že to bude v pořádku. Jenže teď tu nebyl. Teď tu nebyl nikdo kdo by ji mohl obejmout a říct jí že to bude v pořádku.

"Neboj se najdou ti novou maminku a lepší" Jel lesní cestou a jel hodně rychle. Určitě někam spěchal.

Po asi půl hodině cesty dorazili na odlehlé místo dost daleko od nějakého města.

"Máš je pro mě" Ozval se mužský hlas zpoza tmavého auta se zatemnělými skly.

"Mám jen Yelenu bude to stačit" Odpověděl mu Boris a táhl Yelenu blíž k muži který už stál čelem k nim.

"Ne" Odpověděl muž nekompromisně.

"Ale.... Pane" Snažil se něco říct Boris.

"A... Nebo by se možná něco našlo čím můžeš dluh vyrovnat" Už podle hlasu a jeho pohledu věděl že nepůjde o něco malého.

"Řekněte co potřebujete a já to zařídím" Boris byl vždycky hrdý chlap který si nenechá od nikoho rozkazovat ale před Dreykovem si přišel jak malé dítě které prosí o nějakou hračku.

"Dobře tak pro mě něco seženeš plus to dítě!" Řekl tvrdě a přišel blíž k Yeleně.

"Ahoj maličká, pojedeš se mnou někam?" Podíval se na dívenku která se krčila za svým tátou a vrtěla hlavou v nesouhlasu.

"Yeleno tohle je jeden moc hodnej pán a vezme tě na výlet" Přemlouval jí její táta ale kolik na tom bylo pravdy asi všichni víme.

"Pojď" Vzal jí za ruku jeden z mužů který tam byl s Dreykovem a odtáhl do auta.

"Tatiii!" Začala křičet Yelena a snažila se vymknout muži z rukou ale to už jí připoutával v autě a do jejího těla pronikla jakási jehla.

Ještě viděla svého tátu jak se baví s tím mužem ale pak jí začala padat víčka a ona začala upadat do říše snů.