Uběhlo pár dní, Natasha odjela navštívit Bartnovi a Steve s Bennym se zajeli podívat do Avengers základny.

"Zdravím kapitáne" už u vchodu ho přivítala Maria Hillová.

"Zdravím" odpověděl jí, i když už byla otočená zády a odcházela dál.

"Steve!" Z dálky se ozval hlas Sama který na něj mával a tak se vydal přímo za ním.

"Co tu dělá Hillová?" "Ale nic" docela vyhýbavá odpověď.

--------

Steve odešel do svého pokoje kde si vybalil a vydal se směrem do společenské místnosti.
Znal tu každou místnost, každý skrytý kout tu měl nějakou vzpomínku kromě jedné místnosti.
Právě procházel okolo chodby kde byli pokoje.
Věděl každý pokoj koho je kromě toho jednoho. Ten si nemohl vzpomenout.

Chtěl jít dál ale zvědavost mu nedala a tak zatáhl za kliku aby nakoukl dovnitř.
Zamčeno.

Jednoduché, je tam zamčeno tak prostě půjde dál. Jenže jako by mu něco našeptávalo. Otevři ty dveře. Jdi dál.

Nebyl si úplně jistý jestli to byl jeho instinkt ale pokud ano, tak by tam měl jít, jeho instinkt ho ještě skoro nikdy nezklamal a tak si vzal klíčenku a na ní našel něco jako paklíč. Dárek od Natashy k narozeninám. Nedokázal přece otevřít všechny zámky ale nějaké ty obyčejné ano.

Po chvíli nervování se s odemykáním dveří je vážně otevřel. Hurá.

Chystal se dveře pootevřít když se zastavil. Co to do něj vjelo? Proč se zrovna on vkrádá do nějakého pokoje? Zbláznil se? Stejně to je třeba pokoj Hillové a pokoje tu zamykají všichni.

Ale ten hlas v hlavě, nemohl se ho zbavit. Něco, nebo někdo mu říkal ať tam jde. Pořád mu říkal 'jdi tam'.

A co se vlastně stane když tam nakoukne? Jedině tam uvidí rozházené věci v pokoji, nic víc.

Pomalu začal otevírat dveře a nakračovat dovnitř.

Vešel do pokoje a zastavil se před počítačem na kterém byla rozkliklá nějaká nahrávka.

Nervózně se rozhlédl okolo sebe, jako by ho měl někdo sledovat, jako by tu právě dělal něco nezákonného.

Nikdo nikde. Ještě doběhl přivřít dveře aby ta místnost nebyla tak nápadná, zasedl za stolek a jedním kliknutím prstu na klávesnici video spustil.

"Mé jméno je James Rhodes, ale většina lidí mi říká Rhodey" Začal mluvit muž na videu.

"Myslím, že o sobě můžu tvrdit, že jsem jedním z Avengers, a zároveň nejlepší přítel Tonyho Starka" Steve seděl za stolem a upřeně koukal na obrazovku. Ten muž mu byl povědomí ale nemohl si vzpomenout.

"Před chvílí jsem přišel na to..." Muž ve videu si stoupl a kameru nasměroval na jakýsi stroj.

"Tohle vynalezl Tony, když Thanos luskl a nechal zmizet polovinu všeho živého" Thanos? Tohle Stevovy něco říkalo ale nemohl si vzpomenout co.

"Počítá to kolik lidí je na planetě a kolik jich mizí" Vysvětloval dost jednoduše.

"A teď..." Ukázal rukou na ten stroj.

"Co pár minut vždycky jedno číslo ubude a za chvíli zase přibude"

"Ze začátku jsem si myslel, že to je jen nějaká chyba stroje, pak jsem si myslel že třeba vždycky ten daný člověk zmizí do nějaké jiné reality nebo co já vím ale myslím že to taky ne" dál pokračoval ve vysvětlování a přesunul se k jinému počítači.

"Tohle je video ze včerejška a je na něm Bucky Barnes, Sam Wilson a Karli Morgeu....nthau, ah bože to příjmení se nikdy nenaučil" řekl trochu potišeji pro sebe.

"Nic nezvyklého krom toho že Karli zastřelila Sharon Carter a tudíž je mrtvá" Tohle už Stevovy tak srandovní nepřišlo.

"A tady tohle je například třídní fotka ze základní školy, třída 4.A, byl jsem se tam podívat a asi čtyři děti co byli na fotce tam nebyli a nikdo je ani neznal" Tohle už vážně začínalo znít dost divně.

"Podle toho co si myslím se světem šíří nějaká" na chvíli se zastavil a zamyslel jaké slovo použít.

"Neviditelná vlna a když přejde tu danou část světa tak lidi na ní začnou buď mizet nebo ztrácet paměť a začnou se tam objevovat... Emmm... Mrtví" Myslím že i malé dítě by to dokázalo vysvětlit líp ale zase je lepší tohle než kdyby tam říkal nějaké velice chytré a odborné názvy kterým by nikdo nerozuměl.

"Podle mého výpočtu je ta brána už na začátku New Yorku a tady bude asi tak za hodinu a proto točím tohle video" Na chvíli se zase odmlčel.

"Vím že to zní úplně absurdně ale zase si myslím že po tom všem co se tu stalo to tak neuvěřitelný není" A video se přerušilo.

Steve seděl se zamýšleným pohledem na židli když uslyšel nečí kroky. Rychle se zvedl aby mohl odejít z pokoje když se mu v tom zatočila hlava.

Jakoby pod ním zmizela podlaha a on začal padat.

Přistál ve vodě a nad ním se skláněly tři obří stíny. Jeden z nich k němu začal natahovat ruku a až byl těsně u něj tak zase začal padat.

Tentokrát dopadl na místo které nedokázal popsat ale byli tam lidé které znal, Natasha, Clint a někdo, kdo mu byl strašně povědomí. V hlavě se mu odehrála scéna kde stojí čelem proti muži s červenou lebkou ale když si na to zkusil vzpomenout podruhé, jako by se mu z hlavy vypařila. Jako by mu někdo bránil si vzpomenout.

Poohlédl se zpátky za Clintem s Nat ale ti proti sobě útočili.
Chovali se jako by ho neviděli i když se na ně snažil mluvit.

Najednou Clint skočil do bezedné propasti a Nat za ním. Rozběhl se za nimi ale zem pod ním se zase propadla.

Najednou se držel jakého si nejspíš vagónu a jeho nejlepší přítel padal někam do černočerné tmy.

Viděl ho jak dopadl a těsně vedle něj ležela jeho zrzavá přítelkyně.

Bolestně se ohlédl na stranu a najednou oba dva stáli před ním.

"Vidíš co si způsobil!" Pronesla nenávistně zrzka.

"Vidíš co všechno jsme mohli mít nebýt tebe!" Jeho přítel do něj vrazil rukou a až když opackl a spadl na zem tak si všimnul že se drží za ruce a vedle Natashy se drží malí chlapeček s Buckyho očima a zrzavýma vlasama.

Najednou on ale nebyl ten velký a statečný Kapitán Amerika ale ten malí ustrašený kluk bez superséra.

Natashiny oči ho probodávali když v tom se pod ním najednou propadla znovu zem.

Stál uprostřed nějakého tábora. Všude okolo pobíhali lidé a křičeli.

"Steve dělej!" Zavolala na něj zrzka s vlasama svázanýma v drdolu a pobídla ho ať utíká k ní.

Steve se za ní teda rozběhl když se zase propadla zem a on padal, padal déle než kdykoliv předtím a najednou jakoby ho ty ruce, u kterých měl pocit že ho pořád drželi v zajetí a podráželi mu nohy, pustily, a on se probral.

"Hej! Vpohodě" Přestal s ním třepat Sam.

"Co se stalo!?" Řekl dost rozrušeně.

"Uslyšel jsem ránu a přiběhl sem, asi si spadl a praštil se do hlavy jen nevím jak ses sem dostal"