12. Steve Rogers pov.
"Benny! Benny pššt" přiběhl ven a chytil štěkajícího psa za obojek, co to do něj vjelo? Pomyslel si i když odpověď už znal. Černé auto které zastavilo u něj před statkem. Nebyla to žádná limuzína ani auto, které by vypadalo, jako by patřilo nějakému gangu nebo mafiánovi i když ho to popravdě jako první napadlo.
Chvíli na to se otevřeli dvířka auta a z nich vystoupila žena.
"Nevěděla jsem že máš psa" usmála se na něj a šla směrem k nim.
"Nemám" Ušklíbl se na zpět a žena se zarazila.
"Aha, tak to bych se měla asi vrátit zpátky do školky abych rozeznala psa a kočku?" Konec věty dořekla s otazníkem i když jí bylo jasné, že to samozřejmě pes je.
"Není můj" Vážně, kočka ? Vypadá snad Benny jako kočka? No nevypadá miláček náš roztomilej, nevypadá. Dobře takhle by ho rozmazlovat neměl ani ve svojí mysli.
"No nekecej, ten svatej Captain America čorkl psa" tenhle její šibalský úsměv naprosto miloval.
Neodpověděl jí jen se nad tím taky usmál.
"Jak se jmenuje" nejspíš dost podstatná otázka.
"Benny" plus jednoslovná odpověď.
"Chyběla jsi mi" a další na řadě po troše škádlení bylo nekonečné obětí.
"Ty mě taky" Strašně rád Natashu viděl i když mu něco přišlo špatně. Hodně špatně, ale když tenhle jeden pocit strčí za hlavu, tak mu bylo vlastně úžasně a vlastně ho vůbec ani nenapadlo, proč přijela, a popravdě to ani ona sama nevěděla.
Takže čauky, omlouvám se že je kapitola tak krátká ale tuhle jsem tak krátkou plánovala, protože jsem tam chtěla dát jen tuhle část a pokračování až příště. No abych tak nějak, jak se říká rozdmýchala oheň v kotli, teda aspoň doufám že se to říká a neplácám tu nějakou blbost na což jsem odporník.
A taky doufám že to ve vás zanechá aspoň trošičku toho napětí a těšení na další kapitolu.
Takže do další kapitoly papa 🥰.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top