Šíp vězel pod levým ramenem. Přímo v místě kde bušilo srdce. Brog uměl opravdu střílet přesně. 

Všichni utichli a očekávali bolestné zaúpění, krev a smrt.

Místo toho Daniel drkla do Colina. „Zvedej ten meč!"

Jejich protivníky tohle všechno opravdu zarazilo. Stejně jako Colina, kterého předtím odstrčila, aby mu zachránila život. Nebyl však čas na otázky, byl čas na boj.

Znovu si stoupli k sobě zády, ale tentokrát zaútočili první. 

Daniel se vrhla na střílejícího obra a Colin si vzal zbývající dva.

Brog byl stále v rozpacích, že nevidí ani kapičku krve. Prvních několika vteřinách mu prolétávalo hlavou, že se jedná o mocného kouzelníka. Pak však z pochvy u opasku vytáhl svůj meč. 

Ostří do sebe sekla v polovině a započalo mezi ním a Daniel velké přetlačování. Neboli, Daniel ustupovala dozadu a v obličeji cítila smrad česnekových úst.

To je jak přetlačovaná s býkem.

Sehnula se, uvolnila nátlak a otočkou se vyhnula na bok. Obr, ale pokračoval dál v tlačení, a když neměl o co se opřít. Párkrát popošel dopředu, ale stejně neudržel rovnováhu a jednou nohou si klekl. 

To viděla Daniel, jako svůj moment napřáhla se a sekla. Bohužel znovu zazněl cinkot odrazu. Tak udeřila znovu. I když byl obr na zemi, v její výšce, stále se ho nemohla seknout. 

Colin naopak velice rychle vyřídil prvního z těch dvou. Jednoduchých pár seků do výšky, které nepřítel zablokoval a propíchnutí břicha. Druhý se mu snažil dostat na záda, takže se při boji s jedním musel stále otáčet, aby i jeho měl před sebou. Když teď první ztratil krev, měl čas  na druhého.

„Tak pojď." Vybídl ho.

Muž zakřičel na dodání odvahy. Sekl a šel k zemi s rozpáranými zády. Colin byl opravdu šermíř ve zbrani, když se jednalo o opravu vážnou věc. 

Daniel však většinou spoléhala na své štěstí a toho se jí teď moc nedostávalo. Začínala být z věčného sekání unavená. 

Brog ucítil, že mladík polevil na síle a intenzitě seků. Znovu zastavil letící meč a odrazil ho s velkým švihem na druhou stranu.

Daniel ho neudržela a pustila. 

Goliáš vyzrál nad Davidem. Brog s dušeným smíchem se opřel o meč, aby vstal. Pocit vítězství, však netrval dlouho. Jelikož další studené železo mu přišlo ke krku.

 „Radím ti odhodit meč a jít zpátky do kolen. Jestli chceš vidět ještě slunce." Princův vodopádový hlas, pro Daniel zazněl jako povodeň záchrany.

 Projela si rychle vousy, zda je pot nesundal. Drželi. Sebrala svůj meč a též ho namířila, ale na obrovu hruď.

Brog udělal jak Colin poručil. 

„A teď mi řekni, kam odvlekli mou sestru. Kdo za tím je." Hněv byl znát každým slovem.

„Sami jste to slyšeli." Zabručel zajatec. „Táhnou ji do Grahova údolí. Kdo za tím stojí nevím. Jedině Mildar s nimi mluvil a nám pak řekl co máme udělat. Nebyli jsme to jen my, najali se i ti komedianti, kteří pomohli."

„Jak mám vědět, že nelžeš, stejně jako ti komedianti.Oni tvrdili, že to místo je u Kameného srdce. " Přitlačil více a po masivním krku steklo pár kapiček rudé tekutiny.

„Můj život mi je dost cenný pane. Více než Mildar a jeho zpropadené peníze, které asi nikdy neuvidím. Ano měli jsme dva dny namířeno k Horu, ale pak přiletěl pták a vše se změnilo." 

„Kde je tedy to Grahovo údolí? A radím ti, aby sis nevymýšlel. Jestli ano, celé království tě bude hledat, aby tě popravilo. Obr jako ty, se nikam neschová."

„Co já vím. Je to odsuď asi tři dny cesty. Na, hmmm, na jihovýchod."

Colin nabral dech. „Jsi si jistý?"  Vydechl.

„Asi ano, měl bych, ano pane."

„Co tam je?" Zeptala se Daniel. Která tak nějak nepochopila Colinův rozhozený obličej.

„Je to území bývalé země Asnor. Byl to velice hrdý a bojovný národ, otci trvalo rok než tu zemi dobyl a to měla menší vojsko."

„Takže to můžou býti nějací rebelové?" 

„Těžko, jakmile otec zabil jejich krále, ukázal Asnorům, že je silnější vůdce. Začali ho spíše obdivovat než proklínat."

„Co si teda myslíš?" 

„Vím já sám?" Pokrčil Colin rameny. 

Z rozhovoru je vyrušilo obrovo zakašlání. „Pustíte mě tedy?"

„Modli se, že jsi nás poslal správně. Jinak si zatím užívej slunce dokud můžeš." 

Odtáhli od krku ostří.

„Ano, užívej. Ale až se probudíš."  Následovala rána. Způsobena menším šutrem, kterým Daniel Obra omráčila.

„Tak." Oklepala si ruce od hlíny.

Colin nad tím neřekl ani ň. Sám to chtěl udělat. Sice rukojetí meče, kámen je též dobrá varianta. Utrhl si kousek mechu a začal si čistit svůj meč. 

Najednou jako by ho bodla včela. „ Šíp!" Vykřikl.

„Kde?" Daniel se začala rozhlížet na všechny strany. 

„V tvé hlavě asi." Ukázal na její hruď.

„Oh." Podívala se na zabodlý zbytek, co zbylo po šípu. Už to byl jen hrot na malým kousku klacku. Zbytek se olámal.

Vzala ho a vytáhla.

„Neblázni vykrvácíš!" Colin k ní rychle přešel. Bylo však pozdě, vše bylo venku. A ani kapka bordó. 

„Jak si to?" Koukal ji stále na hruď a pak na oči a znovu na hruď.

„Myslíš tohle?" Zaklepala na hrudní dřevěnou vycpávku ve vestě. „Říkejme tomu: 'Díky Tempory.'"

„A já si pomalu začínal myslet, že máš opravdu svalnatý hrudník, oproti tomu jaké máš titěrné ruce. Jistě, takovéhle tintítko, co leží někde v knihách.  Kde by sebralo takový hrudník. Vše maskuješ. Hanba na tebe. To si říkáš chlap?" 

Tohle rýpnutí už opravdu dopalovalo.

„Tak hele, jestli máš stále, ať s mojí postavou, tak s mými zálibami problémy. Tak já tě nechám v budoucím čase na pospas světu. Ano, možná nejsem dokonalý 'chlap', jako ty. Ale upozorňuji tě, že ti tenhle 'chlap' zachránil, jednou tvou čest a jednou i tvůj holý nafrněný život. Tak myslím, že sem ti už dokázal, že mám dost odvahy než kde jaký obr na zemi." Oddychla si jako kůň po dlouhém klusu.

Tak a je to venku. Jestli se chceš prát tak do toho. 

Rozkročila si a dala si ruce víc do výšky pro chránění si hlavy, proti případné ráně. 

Colin se, ale vrátil beze slova na místo a čistil si meč.

Takže se vrátil, do fáze ignorování. 

„Jdu zkontrolovat koně." Cítila se více zklamaně než naštvaně. Docela si i přála, aby ji i uhodil, aby se porvali. Vše by bylo lepší než dalších pár dní bez mluvy a pohledu.

„Děkuji."  Bylo to tiché, ale přesto slyšitelné.

„Hm?" Otočila hlavou.

„Máš pravdu. Děkuji ti za život." Zopakoval princ. „Moc jsem nedokázal překousnout, že otec vybral někoho jako ty, za manžela mé sestry."

„No popravdě, já sem tím byl taky zaskočen, ale-" Daniel byla uťata v půlce věty.

„Bál jsem se, že jí nebudeš schopný ochránit, každý se o tebe hned otře. Ale teď, když vidím to vše. Nějak mi připadá, že lepšího muže bych jí nemohl přát." Nedíval se jí do očí, to však nepotřebovala, aby věděla,  že to myslí vážně.

„Někdy je důležité nad tím zapřemýšlet. A nesoudit podle obalu knihy." Natáhla k němu ruku.

„Jo. To je asi tvůj obor." 

Potřásli si.

„To, ale nic nemění na tom, že máš stále falešné svaly." Neodpustil si.