Konečně byla v pokoji. Uctivě se rozloučila s princeznou a zavřela za sebou dveře.

Věci tu už byly. Jediné co Daniel tedy zbývalo, bylo poslat sluhy pryč a pak zde strávit celý čas do večera.

Padla na postel a s hlubokým nádechem a výdechem se dívala nad sebe.

Co jsem to zas vymyslela. Až se to otec dozví... 

Zarazila se ve svých myšlenkách. 

Možná na to zapomene. Nebo bych mohla přes princeznu... 

Další úvaha. 

Nezapomene na to, že jsem ho zesměšnila před jeho sestrou, nikdy nezapomene. 

„Ahhh. Bože!"  Vztekla se a bouchla do matrace. „Když odmítnu budu na posměch, akorát zneuctím a zostudím svou rodinu. A když příjmu, risknu že se možná prozradím...dopadne to stejně. Ghg!"  Další rána. „  Nejradši bych to princátko..."  Vzala polštář a začala s ním kroutit.

Další hluboký nádech a výdech.

„Klid, šermovalo se i s jinýma a nebyl žádný problém. Tak nebude problém ani teď."

Vstala a přešla k toaletnímu stolku v rohu místnosti. Přejela si dlaní po vousech. Vypadala opravdu jako pohledný mladý muž. S urostlými rameny, hrudníkem.

Sáhla si na hrudní vycpávky. 

Pro jízdu zvolila měkké, jelikož věděla, že otec nedovolí aby se jí někdo dotkl. Ale normálně nosila s kovovým či dřevěným vyztužením. Něco jako takové slabé brnění tvořilo dojem pevných svalů.

Povzdychla si.

Co by dala za to si vzít místo zdobené tuniky a pásu s mečem. Ženské šaty a kapesník. Chtěla by znát ten pocit.

Rozpustila si vlasy a rukou si je prohrábla. Cítila, jak jí u kořínků bolej. 

Proč je takový rozdíl mezi dívkou a chlapcem, když z dívky může být muž stejně jako z muže žena.?

Vrátila se k posteli a lehla si.

Barva nebes ji uklidňovala a nutila zavřít oči.

Bouchání na dveře ji vrátilo ze světa snů zpátky. Napřímila se.

Sloužící měli dost úcty, že nevkročili dovnitř.

„Princi Danieli? Mám vám oznámit, že za chvíli započne uvítací hostina. Mám vás dovést do Slavnostní síně."

Rychle si stáhla vlasy zpátky do culíku. 

To už je večer? 

Podívala se z okna. Kde slunce mávalo svými posledními paprsky a zapalovaly se louče.

„Hned! Jen se připravím!" Křikla ke dveřím a začala se převlékat.

„Mám vám nějak pomo..." Než to sloužící stačil doříct, skočila mu do řeči

„V pořádku, jen počkej za dveřmi!"

Obléci si lepší oděv, zkontrolovat zdali je vše na místě jí zabralo jen pár chvil. 

Slavnostní síň byla plná lidí a hluku. Daniel ani nemusela hádat, že všichni byli z lepší společnosti.

U hlavního stolu už seděl král Melichar. Po jeho pravici Danielin otec, po levici princátko Colin a Garnet.

Všichni tři až na Colina se na ní usmáli.

Uklonila se.„Omlouvám se za pozdní příchod. Byl sem po cestě unavený, takže jsem hned usnul."

Král Melichar se zasmál. „V pořádku synku. Kdo by nebyl po tak dlouhé cestě unaven. Pojď se k nám přidat." Ukázal na volné místo vedle jejího otce. 

Než však stihla dosednout, všichni se postavili v rukou číše.

„Nechť tedy započne tahle hostina v té nejlepší náladě. Připíjíme na našeho souseda a jeho království." Prohlásil král Melichar a v patách mu byla Radolfova odpověď.

„A já připíjím na vaše."

Ozval se jásot a potlesk. Všichni se znovu posadili a začala hrát hudba. 

Páže se džbánem vína se přiblížilo k Daniel s úmyslem naplnit ještě prázdnou číši. Zarazila ho však rukou. „Dones mi raději vodu." 

„Copak? Snad vám naše víno nechutná princi Danieli?" Hlas prince Colina na sebe nenechal dlouho čekat.

Všichni u stolu se na Daniel podívali. Král Radolf poněkud se starostmi.

„Víno mi stoupá rychle do hlavy. Raději mám tedy vodu." Odpověděla nervózně nad těmi pohledy.

Popravdě víno spíše měla zakázané od svého otce. Nepozná svou míru a ústa by mohla vyzradit co mají zadržet.

„Není se čeho bát,  jen si užívej života! Jsi mlád." Smích krále Melichara byl opravdu jako jarní bouřka.

„Nebo je to tím, že chceš mít čistou hlavu na náš souboj. Jestli jsi na něj ovšem nezapomněl."  Ať je to princ nebo jeho otec oba dva dělali Daniel jednu potíž za druhou.

„Nikoliv princi Coline. Čekám až se vy odhodláte určit termín kdy se má konat. Jestli vůbec ho chcete určit." Odpověděla mu stejně pichlavě, jak na ní mluvil on.

„Souboj?" Král Radolf těkal zmateně očima mezi jeho 'synem'a Colinem. 

„Coline..." Vložila se do toho Garnet.

„To je skvělí nápad." Zatleskal hlavní hostitel. „Ať se tedy uskuteční hned. Jen ať se pobavíme. Taky jsme byli mladí králi Radolfe. Jen je nech změřit síly."

Místo před stoly se vyklidilo.

Vždyť jsem si ani neposeděla. Povzdychla si v duchu Daniel. 

Tasila meč.

Ostří do sebe sekajíc se ozývalo do hudby.

Colin byl velice dobrý. Několikrát se mu podařilo přetlačit Daniel až do kolen. Rychle se však vysmykla. 

On využíval sílu, ona rychlost.

Výpad za výpadem. Rozpomínala se na vše co se učila. 

První opravdový souboj s někým jiným než jejím učitelem či pomocníky.

Colin zase zaútočil. 

Uhla.

Bylo vidět, že začíná být unavený. 

Hosté z nich nespouštěli oči a uzavírali sázky. Podporovali jednoho nebo druhého.

Další výpad od Colina. Tentokrát ho zablokovala. Rána do meče ji však vykolejila. Ztratila balanc. A učinila pár kroků v zad. 

Colin toho okamžitě využil a víc zatlačil. 

Další kroky dozadu způsobily, že se nohy do sebe zapletly. Zakopla a spadla na zem.

Některé dámy si neodpustily výkřik.

V posledním okamžiku, než dopadla, natáhla meč před sebe.

Colin se zastavil a pohlédl na své břicho.

Daniel sice byla na zemi, ale její meč se dotýkal břicha soupeře. Kdyby se přiblížil, akorát by se na něj nabodl. 

Colin prohrál. 

Stačil ještě něco syknout o štěstí a smůle. Než se místností ozval jásot a potlesk diváků. Děkující za opravdu úžasnou podívanou.

Colin se neohlédl a rovnou odešel na své místo, kde si trucovitě sedl.

Teď se snad budu moc napít. Pomyslela si a nechala si nalít vodu do poháru.

„Tvůj syn znovu dokázal, že váš rod je pod vlivem štěstěny." Poplácal Radolfa po zádech král Melichar.

Radolf mlčky přikývl a snažil se uklidnit své srdce jež bilo jak splašené.

„Myslím, že jsem vybral dobrého ženicha pro svou dceru."

„Co?!" Ozval se Radolf a Colin najednou.