Grahovo údolí byla rozsáhlá louka, kolem dokola kryta skálami. Dostat se tam, dalo jen dvěma cestami.

Jednou přijížděli Mildar s princeznou a druhá byla zablokována rytířskými stany. Bylo vidět, že zde tábor byl již několik dní.

Cesta se zdála sem být plná kořenů, kamenů, neustálého lezení a dalších nesnází. Daniel proto nechala koně hned na začátku.

Uvázala ho bokem a pak se s Fulkem vydali na blízkou skálu, aby měli vše jak na talíři.

Ovšem, to co si lidé tam dole říkají neměli ani ponětí.

„Není to trochu nebezpečné? Co když nás uvidí?" Fulk si začínal dělat starosti, zatímco se Daniel přisouvala po břiše víc a víc k okraji skály.

„Když se cítíš v bezpečí, zapomeneš na nebezpečí." Dala mu jako odpověď a pozorovala.

Z tábora vyjelo na koních několik mužů. V předu nejspíš jejich pán. Tak to aspoň Daniel odhadovala dle více vznešenějšího oblečení a hezčího hnědáka.

Mildar s Brogem jim šli naproti. Ale princeznu s Piranem nechali stát vzadu.

Nejspíše chtějí peníze a pak ji vydají.

„A jéje." Fulk ji poklepal na rameno.

„Hm?" Podívala se na něj a pak směrem, kterým ukazoval. Tam za stromem blízko Garnet a zločince zahlédla velice známý kus oblečení.

„Co si myslí, že dělá?"

***

Colin pomalu, jako kočka, se plížil za tou bandou. Celou tu dobu, co se odpojil od Daniela, je mohl sledovat blíže. Nedržel si žádný odstup. A tak mohl aspoň trochu dohlédnout, aby jeho sestře nic neudělali.

Aspoň v tom smyslu, jako zneuctění. Co se týkalo mluvy a zacházení. Měl ze vzteku otlačenou pravačku od rukojeti meče.

„Ty tu s ní čekej. Uděláme to, jak jsme se nakonec dohodli. Až budu mít peníze, pak ji teprve pusť. Jinak..." Přejel si ukazováčkem přes krk.

„S radostí." Piranův nůž znovu vyjel z pouzdra. Dalo by se říci, že si princeznin krk na chladné ostří začínal zvykat. Už nepanikařila jako dřív.

Princ se musel zhluboka nadechnou, aby už už nevyrazil. Být s Danielem mělo jisté výhody, aspoň trochu ho dokázal rozumně uklidnit. Tím, že si svůj vztek vylil na něj.

Zařehtání koně jenž se ozvalo z druhého konce, ho donutilo se soustředit i na další a zřejmě i pravé únosce.

Byli moc daleko, aby rozpoznal obličej. A barvy, které by je rodově odlišovali, neměli.

Mildar následně pokynul Brogovi.

„Ty mlčíš, já mluvím."

Obr neodpověděl.

Setkali se spolu nějak uprostřed. Muž jenž jel vpředu měl přes ústa šátek.

Jak originální, aby ho ti lotři nepoznali. Prolétlo mu hlavou

Ale aspoň slyšel o čem se hovoří.

„Buďte zdráv pane a všichni ostatní též." Mildar začal jako první pět svou vlezlou píseň.

„Můžeš si to pane nechat. Peněz ti to nepřidá." Vůdcův hlas byl jemný jako samet s nadřazeností.

Mildar se znovu uklonil. „Ale aspoň o ně nepřijdu."

Muži se zasmáli.

Piran byl tak zabraný do sledování situace, že si nevšímal okolí. To Colina popudilo k správné chvíli. Jeden krok, další.

Přikrčen, pomalu postupoval za zády.

„To by stačilo. Kde je ta holka?"

„Tam vzádu." Mávl rukou za sebe, kde se Garnet trochu kroutila v silných pažích s železem.

„Proč si ji nepřivedl sem?"

„Je vůbec takováto otázka nutná?" Mildarův obličej nabyl zmijího úsměvu. Natáhl svou ruku nahoru. V očekávání, že do ní něco dostane.

K muži s šátkem se naklonil jiný muž a něco mu zašeptal.

„Urozený pane, nepřišli jsme sem na dlouho. Jestli chcete tu princezničku, stačí když nám dáte peníze. My vám ji tu necháme a půjdeme si po svých."

Muž ho zastavil nataženou dlaní ve vzduchu.

Ještě krok a další. Colin si připravil meč, hrotem čepele dopředu.

Naklonil se z koně k Mildarovi.

„Vy nejspíš nejste tak hloupí, jak jsem očekával." Lusk prsty.

Další z jeho družiny hodil zloduchovi měšec.

Zlato zacinkalo.

„Děkuji vám pane." Uklonil se a jal se otevřít váček.

„Ale zas až tak chytří nejspíš nejste."

Zazněl přidušený Piranův výkřik, když ho Colin probodl. Musel jednat rychle a opatrně, aby nepodřízl jeho sestru.

Jednou rukou strhl Piranovu ohrožující paži a druhou ho bodl. Bohužel, pro zakrytí úst by potřeboval ještě končetinu na víc.

Všichni se na něj otočili, jak se Piran svalil k zemi.

Neměl čas. Popadl svou sestru za ruku a táhl ji za sebou jako hadrovou panenku.

Garnet byla vystrašená, překvapená, nechápavá. Její bratr byl mrtvý a teď jí pomáhá uniknout.

„Zázrak." Zašeptala přes roubík v ústech.

Radovat se před večerem však přináší smůlu.

Cestu jim zatarasila řada mužů. Colin odhal, že ti nejsou Mildara.

Natáhl proti nim meč a ustupoval, jak se oni přibližovali.

„Garnet, stůj za mnou."

Ještě více překvapený byl ale Mildar.

„Tvrdil si, že jsou mrtví." Zavrčel.

Brog se nikterak nenamáhal na vysvětlování. Hleděl na Colina a princeznu.

„Původně jsem chtěl polapit jednoho ptáčka. Ale vypadá to, že nějaký další přiletěl za ním."

Jeden vůdce byl z toho druhého zmaten.

„Jistě se to dá vysvětlit." Začal okamžitě vyvrhovat slova. „Když se nám to nepodařilo ...Je to bratr a sestra, máte značnou výhodu. Vy ho určitě zabijete. "

„Ano. Stejně jako vás." Šátek mu zakrýval tvář. Mildar přesto viděl v jeho hnědozelených očí, že se směje.

„Zabte ty dva. Jsou nám k ničemu. A přiveďte mi, ty královské sourozence."

Švih meče, prolétnutí ostří.

Mildar se díval na lesklou čepel v hrudi.

Chytil se Brogovy nohavice. Jakoby se pokoušel ještě vstát. Vyplivl krev a jeho panenky se protočily.

Brog ho rychle setřásl a začal utíkat.

Mohl být dobrý střelec, mohl být silný a odolný.

Nikdo, ale nemůže přežít nával šípů, zabodnutých do zad.

Garnet to viděla.

Grahovo údolí bylo teď poznamenáno krví.

„Ustupte!" Zařval Colin. „Jménem vašeho budoucího krále, prince Colina... Ustupte!" Aby tohle někdy začalo fungovat.

Rozmáchl se na nejbližšího z mužů.

Meč mu zastavilo několik dalších a do hlavy ho uhodil tupý předmět.

Svalil se k nohám své sestry. Která s ním v pláči třásla a volala jeho jméno.

Poslední co viděl bylo, jak ji někdo násilně zvedá a někam ji odvádí.

„Ne, ne, ne." Krátké úderné věty se řinuly přes zaťaté Danieliny zuby. Neobtěžovala se chlapci zakrýt oči, když přišlo na chladnokrevné vraždění. Svět je krutý. I když tohle viděla snad poprvé. Žádný čestný rytíř, či muž by si tohle nedovolil.

„J-jak mu pomůžeme pane?" Fulk s doširoka otevřenýma očima sledoval, jak odnášejí Colinovo tělo směrem k táboru. „Je mrtvý?"

Daniel zavrtěla hlavou. „Jen bude mít bouli."

Stoupla si.

„Co dál pane?"

Z tábora vyšly dvě ženy, nejspíše pradleny. Dle velkých košů s mužským špinavým prádlem.

„Nejdřív půjdeme k vodě a pak se uvidí."

Začali opatrně slézat dolů.