Osel je velice, velice tupé zvíře. A taky pomalé.

Daniel se znuděně dívala na oslí ocas, který se pohyboval ze strany na stranu. Čekala, že to bude rychlejší. Chlapec přece říkal, že nejsou daleko. Jen kdyby se ten osel pořád nezastavoval.

 V Rosewall normálně měli pro takové mezky připravené pruty s obilím nebo něčím co žrali a jak se jim to pak šlapalo, když se za tím beznadějně honili. Tady to asi neznali.

Daniel protočila panenky. „Proč se vlastně táhneme na to místo? Vždyť víme, kde je jejich předání. Spíš bychom je měli předhonit a být tam dřív než oni. Není to více taktické?" 

Colin se na ní obrátil. Celou cestu z hostince se tvářil velice vážně a přemýšlivě. Kdyby ji zase nechal vzadu, myslela by si, že se opět vrátil do jeho 'ignorovat prince Daniela'. Teď aspoň jeli bok po boku.

Podíval se na ní. „Ano, bylo by to taktické. Pokud bys byl kouzelník a jasnovidec. Jinak usuzuji, že dobýt tvé království by byla hračka i s počtem deseti vojáků. Myslíš, že se asi nedomnívají, že jejich místo předání může být prozrazeno? A co když změní sami stezku. Můžeme tak Garnet zachránit dříve a nemuset putovat dál než je nezbytné. A nakonec, jak víš jestli jsou to ti, co hledáme. Hm?" Pak se znovu otočil zpět do kamenného výrazu.

„Pfff." Odpověděla mu odfrknutím.

Poděkoval mi vůbec za to, že sem mu pomohla od potíží. Ne. A ani neřekl, žádnou omluvu na téma: Já ležel v posteli a ty na židli.

„ Css. Bastard." Sykla.

„Co si říkal?"

„Že ten komár, co mi pije krev je bastard. Takhle mě využívat." S kradmým pohledem vyčkávala, zda její narážku pochopil.

„Když se necháš. Nikdo se tě neprosil, aby si mu dal svou šlechtickou krev." Pokrčil rameny.

  Oklepala se z ledové sprchy slov. Raději se zaměřit na něco jiného.

„Hej chlapče. Když si tam byl u těch mužů. Nebyla tam náhodou nějaká dívka? Nevšiml sis?"

„To nevím. Měli tam stany. Možná v těch stanech. Provedli ti muži vám něco?"

„Možná. Dalo by se tak říci. Sebrali nám někoho a nechtějí ho vrátit. Jak se jmenuješ? Říkat ti pořád chlapče a hochu je nudné."

„Fulk, pane."

„Fulk? Zvláštní jméno."

„Ano pane, je poněkud neobvyklé."

„Řekni Fulku, za jak dlouho tam budeme."

„Vidíte tamten záhyb pane. Tak za ním to je." Ukazoval chlapec, hubenými prstíky na hromadu kamenů za níž vedla lesní stezka.

„V tom případě bude lepší, pokud sesedneme a budeme pokračovat dál po svých." Ozval se po době opět Collin. A jak řekl, tak udělal.

Uvázali koně k nedaleké soušce a vzali meče do rukou.

„Pro teď bude lepší, když se schováš za nás." Daniel poplácala Fulka po zádech. 

Přikývl.

Plížili se pomalu a skoro nehlučně. Takové to vyhýbání se velkým klackům.

 Vpředu šel Colin, který se bez protestů od ostatních kraloval na vůdce. Občas se zastavil a chvíli poslouchal. Jestli uslyší hlasy. Okraj lesa byl však tichý, jako les sám. 

Možná až moc tichý. Daniel přejel mráz po zádech a to ji donutilo stisknout více rukojeť meče.

„Jak jsou ještě daleko za tou hroudou kamenů." Zašeptal Colin.

„Jen pár kroků pane. Je tam taková kotlinová mýtinka obklopená balvany a hlínou."

Princ se zamyšleně zamračil. „V tom případě tu už zůstaň. Danieli- jdeme."

Ještě chvíli ti dva vyčkávali v zatáčce.

Daniel se podařilo najít si pevný kámen a vykoukla ze shora.

Z udušeného ohniště se řinul ještě dým. Dál neviděla.

„Vypadá to, že už odjeli,"  špitla.

„Pujdu to zjistit, ty zůstaň tady v záloze."

„Co? Počkej!" Šeptla, jak nejvíce uměla. Colina nezastavila.

Šel opatrně, kolem sebe rozhlížejíc. Bylo tu stále pět stanů.

Takže neodjeli, ale kde teda jsou. Jeho smysly bily na  poplach. A každičký nerv v jeho těle volal. Je to past, past. 

Ovšem, že to byla past. Vždy se s ní musí počítat.  Proto šel sám a Daniel je v záloze.

Přešel k ohništi. 

„Ve jménu Dracmaedownu a jeho krále. Ukažte se."  Prohlásil nahlas se značnou vznešeností v jeho hlasu.

Kde si myslí, že je? Na konzultaci s monarchy. Takhle mluvit. Zavrtěla hlavou Daniel. Dál vyčkávala.

Kupodivu na princovu žádost se přece jen někdo ozval. 

Tleskáním.

Z poza jednoho stanu vyšel holohlavý muž. Na první pohled bylo vidět, že se nejedná o někoho slušného. Stačil ten ušpiněný obličej s jizvami, šaty bojovníka a další tři muži se zbraněmi v rukou, kteří Colina začali obkličovat. 

„Mohu se zeptat, čemu vděčíme takovou návštěvou?" Jeho hlas zněl jako broušení nože. Nepříjemně.

„Odhalte svou totožnost a proč se zde skrýváte." Nepřestával Colin se svým nadřazeným tónem.

„On se snad opravdu zbláznil." Daniel nemohla uvěřit svým uším. I ona by se chovala více umírněněji, když by byla v takové přesile. „ Jestli mě po tomhle taky nepoděkuješ. Přísahám, že tě nechám napospas tvému osudu." 

Pomalu se připravovala na útok zezadu, když za sebou uslyšela prasknutí větve. Rychle se otočila.

„Copak je vám po tom." Muž odhalil své zkažené zuby.

„Myslím, že není třeba říkat, že hledáme zločince, když jsme je našli." Colit sebou trhl, jak zazněl Danielův hlas.

Pomalu zády postupovala k němu a meč napřažený na obrovského zarostlého muže, který na ní mířil kuší.

Teď byli oba princové obklíčeni kolem dokola. 

„Já si vždycky myslel, že děti, jsou nevinní. Asi jsem se spletl." Pohled Daniel padl na Fulka, jež stál za obrem a napřahoval ruce k jizvenému, asi vůdci, té tlupy.

„Co chceš?"  Vyštěkl na něj.

„Vy jste mi slíbil."

Popadl ho za košili. „Ty buď rád, že žiješ." Odhodil ho na zem. „Ať tě tu už nevidím."

Bloňdatá kštice zmizela dřív než by řekl zrádce.

„A teď k vám. Drazí pánové." Otočil se na oba prince.

„Pokud hledáte zločince. Nehledáte u nich náhodou tohle?" 

Jeho úšklebek s ošklivými zuby byl ten nejhorší obličej, který Daniel kdy viděla. Muž pokývl na jednoho ze svých společníků a ten z největšího stanu vytáhl svázanou osobu.

„Garnet,"  vydechl Colin.

„Mhmmmm!!! HMMMM!!!" Snažila se křičet přes roubík.

Meč prince se znovu zaměřil na vůdce. „Okamžitě pusť moji sestru."

„Coline." Snažila se ho napomenout Daniel.

Další zatleskání. „No podívejme se chlapci. Samotný princ se na nás přišel podívat. Ale jasná výsosti. Tady nejste v paláci, aby jste vydával rozkazy. A jediný váš věrný poddaný je nyní u vás a hlídá vám záda. "  Přešel blíže ke Garnet. „Tady...tady vydávám rozkazy já." 

V mžiknutí oka vytáhl z pouzdra nůž a přiložil jej princezně na krk.

„Ne!" Vykřikl Colin.

„Pokud chceš, aby se tvé sestře nic nestalo odhoďte meče. Jinak..."

Napjatá atmosféra byla cítit všude.

„Coline ne, oni ji stejně nemůžou zabít. Takhle akorát zemřeme my."

„Zemřete tak a nebo jinak. Jak, ale bude naše princeznička žíti s ohyzdným obličejem." Otřel nůž železem o líce.

„Dobře." Colin pustil meč k nohám.

Daniel na něj nechápavě pohlédla. „To snad ne."

„Udělej to taky."

„Ale-"

„Udělej to!" Jasně slyšela beznaděj v jeho hlase. Pokud tu šlo o jeho sestru. Pýcha zmizela.

Pustila taky meč k nohám.

„Doufám, že si rychlý ve sběru mečů." Špitla.

„Úžasné. Tak teď když nás omluvíte. Grahovo údolí čeká. Pirane vem tu dívku na koně.„ Začali odcházet. "Nebojte se princi, Brog vás usmrtí jednou ranou. Je dobrý střelec a jeho výsost si nezaslouží dlouho trpět." 

Zbylí muži se rozestavili kolem princů. 

„Až vystřelí, seber meč a sekej," zamumlala skrz zuby. „ Aspoň v jednom mě poslechni."

„Nějaká poslední slova před smrtí, vaše výsosti?" Zeptal se někdo z těch tří posměšně.

„Já neumřu." 

Muži se rozesmáli a tětiva drnkla, jak vypustila šíp.

Zabodl se přímo do hrudi prince Daniela.