Zdál se mi znova ten sen, když tu mě z něj vytrhl jakýsi rozruch. Pomalu jsem otevřela oči a zjistila jsem, že se se mnou třese celá postel.

Chvíli jsem netušila co se děje a myslela jsem si že je to jen další sen, ale pak mi došlo že se mi zpravidla zdají jen sny s holčičkou, takže šance že je tohle sen je fakt malá.

Nějakou dobu jsem hledala příčinu zvuku a třesení se s postelí, ale nakonec jsem to vzdala.

Pak mě napadla hrozivá myšlenka. Ihned jsem se koukla pod polštář kde mám schovaný kámen od Madelaiin a světe div se! Jakmile jsem kámen vzala do ruky, tak třesení s postelí ustalo, ale naopak já jsem se začala třást jako při elektrickém šoku.

A najednou to přestalo. Vibrace byly pryč stejně jako divné zvuky a ozývalo se jen slabé ťuk,ťuk,ťuk...

Málem jsem kámen pustila, když se ozvalo zapraskání skořápky a kámen praskl. Ozvalo se slabé kňučení, zvířete, který se snažil prorazit cestu ven.

Zírala jsem na kámen, z kterého začal vylézat ven malý černý dráček se zářivou hvězdou na čele, která v noci světélkovala.

Málem jsem spadla z postele jak jsem se snažila být od té věci co nejdál to šlo.
Dráček chvíli mžoural ve tmě a pak mě spatřil. Vyšel mým směrem, když nutno přiznat se mu to moc nedařilo.

Dráček byl maličký a v přikrývce neustále vrávoral, zakopával o vlastní nohy a ocásek se mu nestále motal pod nohama což způsobilo to, že několikrát spadl a nebo si šlápnul na ocas.

Vlastně působil spíš roztomile a legračně než hrozivě a nebezpečně, ale to mi bylo jedno, furt je tady fakt, že draci jí maso a ten drak míří mým směrem.

Uprostřed cesty ke mě, ale drak zkolaboval a spadl do peřiny, načež začal kňučet.

Navzdory strašnému strachu jsem ho litovala a tak jsem k němu natáhla ruce s vzala jsem ho do dlaní (a tím riskovala vlastní prsty). A on se v nich uvelebil. „Copak máš hlad?"
A on jakoby zakňučel v odpověď.

Podívala jsem se do ledničky a spatřila tam syrové kuře, které jsem si chtěla dát zítra k obědu.
Vytáhla jsem ho a položila před dráčka.
Dráček okamžitě zpozorněl a vrhl se na kuře, zatímco já vytáhla mobil a začala jsem okamžitě Madelaiin bombardovat otázkami.

A mezitím jsem uvažovala jak toho draka pojmenuju. Co takhle Safira? Né, to je z Eragona. Nebo třeba Bezzubka? A to je taky z Jak vycvičit draka.
Od kdy je tak těžký vymyslet jméno pro draka? Ach jo... kdyť já ani nevím jestli je to holka nebo kluk.

Zasmála jsem se, když jsem spatřila jak se dráček pere s asi třikrát větším kuřetem a zkouší ho sníst na jedno sousto (což je samozřejmě blbost).

Podrbala jsem dráčka mezi ušima a on si okamžitě přestal všímat kuřete a přelezl mi na ruku. Převrátila jsem ho vzhůru nohama abych zjistila jestli je kluk nebo holka a dost mě překvapilo když jsem zjistila, že tam nic nemá.

Že by to byl hermafrodit?
Né to je blbost, nebo není..?

Podívala jsem se na něj a pomyslela jsem si, že starat se o něj bude ještě zajímavé.

Měla jsem tolik otázek, byla ta madelaiinina pohádka pravda? Je tohle skutečně hvězdný drak? A jakto že o tom všem Madelaiin ví? Věděla Madelaiin, že mi dala vejce hvězdného draka? Bylo tu tolik otázek a tak málo odpovědí...

Stále tu zůstává ale jedna a to ta nejdůležitější otázka.
Jakpak pojmenuju toho draka? Nemůžu mu donekonečna říkat dráčku. Až vyroste a bude mít deset metrů, bude směšné mu tak říkat.

„Jak ti budu říkat?"
Dráček otevřel jedno oko a vyskočil mi z dlaně pryč. Chvíli jsem ho hledala pohledem a pak jsem ho našla jak se mi hrabe ve věcech z astronomie.
„Hej, di pryč. To jsou věci do školy! Kšá, kšá!"

Drak si mě nevšímal a hrabal se mi ve věcech vesele dál. Když jsem ho chytla za ocas a nadzvedla ho, byl zrovna zabraný do ničení mé mapy hvězd.

Chvíli jsem ho probodávala zlostným pohledem a pak jsem ho pustila, nebála jsem se o něj přece je to drak a draci umí létat. Chvíli jsem si prohlížela mapu hvězd. Tak ty bys chtěl jméno po hvězdě? Dobře jak chceš...
„Co třeba Jupiter?" Zeptala jsem se dráčka, který na to jen vycenil zuby v nesouhlas.
„Nebo velký vůz,Neptun,Mars nebo Orion?"
Dráček, který doteď seděl spokojeně na mém rameně, skočil na mapu a sedl si doprostředka souhvězdí Orionu.

„Takže Orion jo? No, tak tedy jestli mi to dovolíš Orione, půjdu si teď lehnout a dohnat tak tu velkou spoustu času, kterou jsem měla být v posteli."

Nečekala jsem na to jak zareaguje, prostě jsem skočila do postele a okamžitě jsem usnula.

Tak co? Uhodli jste, že ten kámen je dračí vejce? Napište mi odpověď do komentářů.
Nezapomeňte pro mě hlasovat a dejte si mě do sledování ať vám žádná kapitola neunikne,
zas u další kapitoly,
natYtan.