Z pohledu Madelaiin:

Dnes bylo úterý a já mám další hodinu s Lunou. Zhluboka jsem se nadechla, jsem tu o půl hodinu dřív kvůli jistým komplikacím.

Zaklepala jsem. Nikdo se neozval a tak jsem otevřela dveře a podívala jsem se dovnitř. Luna ještě spala. Zarděla jsem se a dveře znova zavřela. Chvíli jsem tedy stála před chatkou, ale nakonec jsem došla k závěru, že když tu budu čekat budu mít akorát spálenou kůži od sluníčka.

Vešla jsem dovnitř a sedla si na na ošoupané křeslo. Něco mě, ale strašně tlačili na zadku a tak jsem si stoupla a všimla si podivných výstupkách na křesle. Oddělala jsem vrchní víko křesla a hle klíč! Asi bych ho tam měla nechat, ale, byla bych moc zlá, kdybych se podívala od čeho ten klíč je?

Co kdyby se, ale Luna probudila zrovna, když se jí budu hrabat ve věcech? Nechci si Lunu znepřátelil, stali se z nás docela dobrý kamarádky.

Zvědavost ale byla silnější jak poctivost a za chvíli už jsem se hrabala v cizích věcech. Hmm... pár zvadlých růží, nějaké trička,... jú! Fotka delfínů,hm, hm, to už tady bylo, nuda, hele bingo zamčená truhla! Zkusila jsem klíč, jestli do toho pasuje a hle truhla se otevřela.

Byli tu staré noviny,modrý amulet,šíp a princeznovské šatičky pro malou holku.
Každý normální člověk by to jen prohlásil za nepořádek, ale já ne.

Zalapala jsem po dechu a roztřesenýma rukama zvedla šaty do vzduchu.
Do očí se mi vhrnuli slzy, tohle nebyly ledajaké šaty, tohle byly šaty dvanáct let ztracené princezny měsíce.

„Líbí se ti?" Trhla jsem sebou a zjistila, že se v mé chvilce nepozornosti probudila Luna. „J-j-jsou t-to t-tvoje šaty?" Vykoktala jsem. „Ano"

„Tak to mi dovol ti povědět příběh a darovat ti..." Zaváhala jsem. „překvapení."

„Pro mě za mě, jak chceš." Odvětila.
Odkašlala jsem si.

„Posaď se, tohle bude příběh na dlouho.

Už od nepaměti existovaly dvě království, království slunce a měsíce, Bůh je stvořil proto aby byl den a noc, přece jenom toho měl hodně na práci a neměl čas na všechno.

Tyto dvě království žili v míru a vzkvétaly, ale vždy se našel někdo kdo chtěl mít moc jen pro sebe a proto Bůh stvořil hvězdný draky pro měsíční království a slunečný draky pro slunečný království, na jejich ochranu.

Bohužel se narodila dívka, která měla matku z měsíčního království a otce ze slunečního království a ani jeden ji kvůli tomu nechtěl.

Dívka, ale (aniž by to někdo věděl) vládla díky smíchané krvy, velice zvláštní magií. Rozhodla se tedy pomstít oběma královstvím za to, že ji nepřijali mezi sebe a v den korunovace princezny Lydie zaútočila na měsíční království.

A hned další den dobila slunečný království a prohlásila se za Samanthu královnu všeho. Jediné princezně Violetě se podařilo utéct a vzít sebou i amulet noci."

Chvíli jsem čekala odezvu a pak se Luna zeptala. „Ale jak mohla sama dobít dvě království a probojovat se přes draky?"

Povzdechla jsem si. „Díky její magii. Její magie byla tak silná, že se dokázala provrtat do cizí mysli a donutit klidně otce zabít své děti. Dokázala přesvědčit draky a pár lidí, že to jí mají chránit a né dvě království." „A existuje nějaký svobodný drak, kterého ještě neovlivnila?" Zeptala se Luna. „Ano jeden ano. Podařilo se ho skrýt před Samanthou." Luna vypadala zaraženě, jakoby ji ten příběh vyvedl z míry.
„A co že si mi to chtěla dát?"
Zeptala se vesele.
„Tohle." Zašmátrala jsem v batohu a vytáhla černý hladký kámen velký asi jako pěst. Podala jsem jí ho a zvedla jsem se k odchodu.
„Promiň, ale musím už jít, tak čau."
A urychleně jsem odešla.

Tak co? Líbilo, nelíbilo? Napište mi svůj názor do komentářů. Zkuste uhádnout co dala Madelaiin Luně. A řekněte mi kam si myslíte, že bude příběh směrovat. Nezapomeňte mi dát hlas a zas u příští kapitoly,
vaše natYtan! 😝