Z pohledu třetí osoby:

Všichni kromě Samanthy a Violety ztuhly. Nikdo netušil o kom, to vlastně mluví.

„Ale já chci volnost! Přece bylo i vaše přání svrhnout Boha a potrestat ho za to, že nám ukradl naší moc! Tak proč mě nenecháte dodělat to co jsem začala?! Kdyby jste se do toho nemotaly, tak už máme naší moc zpátky a-" „DOST!" Přerušila Samanthu tentokrát Viktorie mluvící z Alexandra.

„Do tohoto světa nepatříme, patříme do světa mrtvých, to že jsi od tam utekla, bylo na nejmíň nezodpovědné!
A to, že jsi jakožto duch posedla malou holku, která byla zrovna stejně, jako ty obdařena smíchanou krví, měla těžký období a bez jejího svolení napáchala takovéhle škody je..." chvíli hledala vhodné slovo.
„nechuté." Dokončila.

„Buď s námi půjdeš po dobrém nebo to půjde po zlém, ale tady nezůstaneš, už jsi tu napáchala škody dost."
Promluvila zase Kristýna.

Samanthyn pohled ztvrdl.
„Na to zapomeňte, do té díry znova nepůjdu. Navíc... je tu spousta nevyužitých hraček." Zle se usmála a podívala se na zástupy jejich vojáků.
„Byla by škoda je nevyužít." Luskla prsty a jeden z draků lítajících kolem se zastavil a slétl dolů. Samantha trhla hlavou směrem k vojákovy co procházel kolem a drak na něj vychrlil oheň.

Za chvíli snad celý svět slyšel bolestný nářek vojáka, nikdo se přesto nepokusil Samanthu zastavit. Všichni věděli, že by dopadli stejně.

„Jak chceš..." řekla chladně Kristýna a usmála se.

Z pohledu Luny:

Vše najednou dávalo smysl a zapadalo do sebe.

Pamatuj si dobře slova má.
Není tak zlá,
jak se Samantha zdá.
Samantha je totiž jen malá nevinná dívka, kterou ovládl zlý duch.
To ten duch je náš nepřítel.

Zjisti tajemství její zloby,
ještě před začátkem téhle doby,
Zdál se mi ten sen, a já zjistila její tajemství. Rodiče Samanthy svou dceru milovali, ale jednou se jim stala nehoda při které umřeli, a tak se domů už nikdy nevrátili. Samanthě o tom ale nikdo neřekl, a den co den stála u dveří jejich domu a čekala až se její milování rodiče vrátí. Oni se ale nevrátili. A to jí zlomilo. Posedla jí sestra dvou královen, a dál už tento příběh známe...

zjisti tajemství sester dvou,
pamatuj si dobře radu mou.
Zjisti tajemství sester dvou,.. tím myslí Viktorii a Kristýnu, jejich tajemství bylo, že mají třetí sestru.

Chyby odpouštěj,
dobré srdce měj,
ovládnout se nenechej.
Toto byla jediná část proroctví, která mi nedávala smysl.
Chyby nikdy neodpouštím.
Dobré srdce se mi před pár dny změnilo na kus ledu a ovládnout jsem se už nechala. Na to myslet je až moc pozdě.

„Jak chceš..." řekla chladně Kristýna a usmála se.

Ucítila jsem proud magie.
Podívala jsem se na nebe,
za chvíli je to tady.

Zatmění Slunce už nastane za pár okamžiků.

Kristýna se usmála a vytáhla amulet noci, který si následně nandala.

Koutkem oka jsem postřehla, jak Viktorie s Alexandrem dělají to stejné.

Ucítila jsem, jak se moje špičky odlepily od země a já začala létat.

Můj plán spočíval v tom, že při zatmění Slunce, kdy je naše moc nejsilnější, osvobodíme pomocí magie veškerou moc v amuletech. Díky ní budou první královny mnohem silnější a budou, tak moct odvést jejich třetí sestru tam, kam patří.

Usmála jsem se, když Slunce zakryl Měsíc a já všechnu svou energii věnovala kouzlu, kterým osvobodím magii v amuletech.

Černé vlasy mi začali všude kolem mě létat. Zavřela jsem oči.
Tohle dáš, dáš to...
Soustředím se! No jó no...

„PALTE!!!" Uslyším řvát Thomase, který se nás snažil zastavit, ale všechny šípy, který po nás vypálí ignoruju.
Ucítím palčivou bolest v pravé noze. Někdo se trefil, ale i tak zatnu zuby a soustředím se na kouzlo.

Pak uslyším křupnutí a kouzlo ze mě začne vysávat veškerou magii a energii.
Povedlo se, amulet se roztříštil, ale nyní je načase zaplatit za toto velice náročné kouzlo.

Viktorie a společně s Kristýnou vyplavou z našeho těla, směrem k Samanthě.

Moje vlasy se změní do tmavě hnědé, moje oči se začnou měnit ze sitě modré do barev galaxie, moje pleť nabere trochu opálenější odstín a najednou začnu padat k zemi.

Veškerá moje síla, energie a magie byla ta tam. Obětovala jsem jí pro toto jediné a mocné kouzlo co zastaví tu zrůdu v těle Samanthy.

Začalo se mi černat před očima a cítila mnohem intenzivněji ránu na noze. Kolem mě dopadla sprška krystalků, co zbyla z Nočního amuletu. Ztrácela jsem cit v pravé noze, a začala se neovladatelne klepat.

"NÉÉÉ!!!" Zařvalo to odporné stvoření, když jí dvě sestry začali vytahovat z Samanthina těla. Pak se, ale (ke vší mé smůle) otočilo na mě. "ZA TOHLE VŠECHNO MŮŽEŠ TY!!! MĚLA JSI UMŘÍT!!! TOHLE VŠECHNO SE NIKDY NEMĚLO STÁT!!!" Oči Samanthy vzplály nezkrotným ohněm, jenž neznal hranice. „ZA TO ZAPLATÍŠ!!!"

Orion se vedle mě začal třást.
„O-O-Orione, děje se něco?" Vykoktala jsem ztěží.

Orion se otřásl a začal poskakovat sem a tam. „Orione..?" Zašeptala jsem tentokrát a koutkem oka zachytila, jak Samantha něco mumlá.

Pak mi to došlo.
Chce mě nechat sežrat mím vlastním drakem.

Ne zrovna dvakrát elegantní smrt.

Orion se přestal třást a v mé hlavě se zjevila jediná myšlenka. Uteč!

Nemotorně jsem se pokusila vztát, ale nedokázala jsem to. Pravá noha mi vypověděla práci a s druhou nohou mi nešlo pohnout. Madelaiin zrušila kouzlo díky němuž jsem dokázala chodit. Zmije.

Donutila jsem se pomocí rukou doplazit ke stejně zdrcenému Alexandrovi.

Drkla jsem do něj a hlavou ukázala směrem k Orionovi a Samanthě. Řekl mi na to jenom dvě slova.
„Do prdele..."

Pokývala jsem hlavou. "Přesně tak.„

„Jo a Alexi? Chci ti ještě říct, že jsem si tě za tu dobu velmi oblíbila. Bude se mi po tobě stýskat." S těmito slovy jsem se pomocí rukou odplazila co nejdál od něj a zamávala rukama do vzduchu abych přilákala pozornost teď už ovládnutého Oriona.

Zavrčel a rozběhl se mím směrem.
Jen jsem se naposled usmála na Alexandra a hodila vražedný pohled na Madelaiin a pak už Orion vyskočil.

Cítila jsem, jak se přibližuje a pochopila, že už je konec.

Tohle nemůžu přežít.
Už jednou se mi stal zázrak a přežila jsem nemožné, ale podruhé už tak velké štěstí mít nebudu.

Naposledy jsem se nadechla a provedla své poslední kouzlo tvořené ze zbytků mé životní energie.

Pak následoval výbuch,
ale to už jsem nemohla slyšet.