Z pohledu Luny:

"Zatmění Slunce bude za šest dnů?!"
„Ne,",odpověděla jsem s klidem
„zatmění Slunce bude za šest dnů pokud počítáme i dnešek, takže za pět a taky to bude trvat než doletíme,
vy víte kam, takže čtyři a půl."

Madelaiin si povzdechla.
„Musíme vás toho tolik naučit v tak krátkém čase. Kouzlit, bojovat,
létat na dracích, chodit..."

„Počkat, vždyť umíme chodit,", řekl Alexandr. „nebo né?" a otočil se mým směrem. „Ty neumíš chodit?", řekl s posměchem a já celá zrudla.

Naklonila jsem tvář tak, aby mi vlasy zakrývaly obličej.
„Ty vážně neumíš chodit? Co tě teda rodiče učili, když né tohle? A kdo vůbec řekl, že jsi Violeta?!
Violeta umí chodit!..."

Snažila jsem se ho ignorovat a po tváři mi stekla osamělá slza.

„... k čemu nám bude? Ve válce bude vozíčkář akorát zavazet! Měli by jste jí vymazat paměť a šoupnout tam, odkud přišla!", vyvrcholil Alexandr a prudce odstrčil křeslo na kterém seděl a došel až ke mně.

„Tak proto tady levituješ?! Protože neumíš chodit? No, pokud umíš lítat, tak rovnou můžeš letět tam kam Slunce nesvítí, protože tam přesně patříš.
Tady tě nepotřebujeme!
Slyšíš?! Tady tě nepotřebujeme!
Že je to tak?"

Začal do mě strkat a já spadla z křesla dolů na podlahu. Cítila jsem jak celá rudnu, ano samozřejmě jsem na tohle zviklá, ale přesto teď před všemi si ze mě utahovat není hezký zážitek.

„Alexandře nechovej se jako malej!"
„Heila má pravdu, nechovej se tak.
Jenom se zesměšňuješ, dokazuješ tím jenom jak jsi nevychovaný."
Poznala jsem Madelaiin.

„Ona vás úplně oblbla! Vždyť je to jenom blbý vozí-"
Přerušil ho jeho vlastní křik.

Během proslovu do mě chtěl totiž znechuceně kopnout, ale dřív než to stihl udělat, stál přede mnou Orion načepýřený v obraném postoji a chrlící na něj proud ohně.

Vyděšeně se na mě podíval.
Byl to docela vtipný pohled.
Vlasy mu hořely, triko bylo ohořelé a na noze, kterou mě chtěl kopnou měl pár ošklivých popálenin.

„Jdu spát!", řekl, posbíral poslední zbytky důstojnosti a odešel.

Chvíli tu bylo ticho.
„Asi taky půjdu.", řekla jsem a vzala Oriona ze země do náruče a vzlétla jsem. Pak jsem letěla spát.

Co si myslíte o Alexovi?
Přejde na stranu dobra nebo zla?
Doufám, že se vám kapitola líbila. Je sice krátká, ale co nadělat.
Budu moc ráda, když se podělíte o své názory nebo mi dáte hlas.
Zas u další kapitoly
natYtan!🔥