Probudil jsem se v posteli se strašnou bolestí hlavy. Pokusil jsem se rozpomenout jak jsem se sem dostal, ale začne mě bolet hlava a tak jsem toho nechal.

Uviděl jsem jak na křesle vedle postele sedí cizí dívka a dívá se, jak si její drak hraje s mojí bílou slunečnou dračicí Heilou.

Všimla si že jsem vzhůru a vstala z křesla. K mému překvapení, ale létala ve vzduchu a doletěla ke mně.

„Jsi v pořádku? Madelaiin říkala, že ti všechnu rány vyléčila, ale nejspíš tě to bude ještě dlouho bolet.", řekla a zastavila se asi dva metry od postele a já jsem měl konečně čas si jí prohlédnout.

Byla střední postavy (,i když to se špatně posuzuje vzhledem k tomu, že vlaje ve vzduchu).
Byla akorát hubená.
Měla asi po zadek dlouhé tmavě hnědé vlasy s blonďatými melíry.
Opálenou kůží od sluníčka jsem samozřejmě nepřehlédl, ale nejvýraznějším rysem její osobnosti byly oči.
Tmavě modrá, se stopy fialové a zářícími jiskřičkami vypadaly jako dvě zmenšené galaxie a ne jako oči.
Hned jsem v ní poznal Violetu.

„Už ses dodíval?", zeptala se a vytrhla mě z přemýšlení.
„Violeto, tak rád tě zase vidím!"
Usmál jsem se a pokusil se vstát z postele a obejmout jí.

„Počkat! Vždyť mi se vůbec neznáme."
To mě zarazilo, jak to že mě nezná?
To na mě zapomněla?

„Ale, mi se známe. Znám se s tvou sestrou.", začal jsem, ale ona mě zarazila.
„To pochybuji, moje sestra je momentálně na ostrově hned vedle Hawaii a jak jí znám, asi se válí na pláži."

O jaké jiné sestře to mluví? Žádnou jinou sestru kromě Lydie nemá...
„Nevím o kom to mluvíš, ale já mluvím o Lydii." „A já zase o mé rozmazlené sestře Sofii."
„Jmenuješ se Violeta, že jo?"
„Né, jsem královna Alžběta druhá.
No samozřejmě, že jsem Violeta, alespoň mi to Madelaiin říká..."

Pak něco mlela o Madelaiin.
„...a kdo jsi ty?", skončila svůj monolog.
„Já jsem" dramatická odmlka „slunečný princ a následník trůnu
princ Alexandr třetí.", prohlásil jsem pyšně a čekal na údiv, poklonu či nově získaný respekt, který ale nepřicházel.

Místo toho jsem byl obdarován záchvatem smíchu.
„Víš ty co? Já jdu radši říct Madelaiin, že už jsi vzhůru, jo?", s tím odešla a nechala mě tam, napospas mým myšlenkám.

Je tohle Violeta? Kde to jsem? Jak jsem se sem dostal? Kdo je Madelaiin?

„Ona už je taková, na to si časem zvykneš."
Počkat, to nebyla Heila.
„Samozřejmě, že jsem to neříkala já.
Já takhle pisklavý hlas nemám."
Řekla tentokrát už Heila.
„Já nemám pisklavý hlas! To ty ho máš!"
„Ale nemám!"
„Ale máš!"
„Ale nemám!"
„Ale máš!"

Zacpal jsem si uši, teď nemám náladu je poslouchat. Ach ji kde je ta Madelaiin? Já to tady s těmi draky nepřežiju!

Doufám, že se vám kapitola líbila. Prosím dejte hlas a komentáře taky rozhodně nevadí.
Gratuluju že jste to dočetli až sem a zas u další kapitoly natYtan!😁
Ps: ten drak na obrázku je Heila.