„Ještě si do sešitů zapište poslední poznámku. Lantern sice temnota neovládla, ale to není důvod pro to, abyste si mysleli, že je vzdálená. Naopak, je velmi blízko, avšak nenápadná, dobře skrytá." Těmito slovy zakončila profesorka svoji přednášku. Když pronášela poslední větu, vrhla posmutnělý pohled z okna, kde se nad krajinou zdvíhaly mohutné hřebeny Jestřábích vrchů.

Konec hodiny s sebou přinesl drnčivý hlas školního zvonku. Studenti popadli své batohy, kabelky, papírové kelímky s kávou a rychlým krokem opustili učebnu, aby si stihli užít co největší kus přestávky.

Učitelka došla ke svému stolku, srovnala písemky do úhledného štosu a vložila je do desek.

„Paní profesorko, mohla bych se na něco zeptat?" oslovil ženu dívčí hlas. Učitelka zvedla pohled od prověrek a vřele se usmála.

„Povídej, Astrid," vyzvala studentku.

„Jak jste nám při hodině dějepisu vyprávěla tu pověst o hrdince Eleně... Jak to vlastně dopadlo?"

Profesorka si upravila pramen dlouhých vlasů, jejichž jasně stříbrná barva v záři slunečních paprsků ještě vynikla. Sama žena působila mladistvým dojmem, mohlo by se zdát, že jí je sotva osmnáct. Nestárla, neměnila se. Její tvář zůstávala stejná po celá staletí. „Proč myslíš, že to byla pověst?"

Astrid se ošila. „Nevím, připadá mi to tak... Copak může být magie skutečná?"

Někdy víc, než by sis kdy pomyslela, problesklo v učitelčiných očích. Nahlas však pronesla úplně jiná slova. „Stala se nesmrtelnou. Odolala zlu, které ji zasáhlo," odpověděla profesorka. Upravila si masivní kovový náramek, který zakrýval téměř celou plochu jejího levého předloktí.

Astrid si nervózně pohrávala s plastovým krytem svého telefonu. „Tak jsem to nemyslela..." Dívka sklopila pohled z zemi.

„A jak tedy?"

„Co..." pravila pomalu dívka jako kdyby se zdráhala. Pak ale ze sebe celou větu vychrlila jako jedno jediné dlouhé slovo. „Co se stalo s Kristiánem?"

„O tom jsem vám v hodině nevyprávěla, já vím." Profesorčiny výrazné smaragdové oči se na okamžik zahleděly do prázdna. „Zemřel. Jeho život byl spojený s tím Nelliným," opáčila po chvíli mlčení.

Výraz Astridina obličeje se ze zvědavého proměnil na strnulý. „Proč to tedy udělala? Říkala jste, že Kristiána milovala. Nechápu to."

Profesorka se smutně usmála. „Někdy je potřeba přinést oběti. Elena chtěla zastavit temnotu. Podařilo se jí zachránit nejen Lantern, ale také další země. Nella byla krutá, chladná jako led. Ta zatracená čarodějnice se nezastavila před ničím. Dokázala jen kazit, zabíjet, byla posedlá touhou po moci!" Učitelka si neuvědomila, že jejích posledních několik vět se neslo v podrážděném tónu.

„Aha. Moc děkuju za vysvětlení," zamumlala Astrid trochu zaraženě. Popadla své věci a vyšla na chodbu.

...Ještě ve chvíli, kdy profesorka odemykala dveře svého kabinetu, se jí třásly ruce. I dávné vzpomínky mohly být intenzivní. Jako kdyby to všechno přihodilo teprve včera. Náramek se jí trochu posunul směrem k zápěstí a pod kovem se objevil proužek zčernalé kůže.

Vešla do kabinetu a těžké protipožární dveře za sebou pečlivě zamkla. Z předloktí si stáhla šperk. Na kůži teď byla dobře patrná velká protáhlá spálenina.

Zalhala nebo přesněji řečeno, když Astrid tvrdila, že Kristián zemřel, nebyla to tak úplně pravda. Zemřel, ale Eleniny slzy společně s magickou silou získanou z cejchu a také energií zla z Pramene moci, dokázaly doslova zázrak.

Profesorka náramek odložila na lakovanou desku stolu hned vedle stohu ještě neopravených testů a sešitů.

Na stěně kabinetu se blyštilo zrcadlo s ozdobně vyřezávaným rámem z tmavého dřeva. Učitelka k němu natáhla dlaň a dotkla se chladné, dokonale rovné plochy, již měla před sebou. Stalo se něco, co by každého pozorovatele překvapilo. Zrcadlo se rozvlnilo jako kdyby se proměnilo ve vodní hladinu.

Dotkla se znovu. Stěny kabinetu zmizely a nahradila ho temnota. Ovšem i ta se za okamžik projasnila.

Kolem ženy vířily vzduchové bubliny, obklopily ji slizké nazelenalé chaluhy. Sotva se její nohy dotkly písčitého dna, jezerem se rozletěla intenzivní světlá tváře.

Nadechla se. Její smaragdové oči se rozhlédly kolem. Profesorka stála na svažitém písčitém břehu jezera, jehož tmavé, skoro černé vody jí strach nenaháněly. Dnes už ne.

V hřejivých slunečních paprscích se přívětivě usmívaly světlé zdi Mramorového paláce. Udělala krok, kolem kotníků, vykukujících zpod lemu dlouhé sukně, se jí obtočila měkká stébla trávy. Jasnou zeleň trávníku projasňovalo množství omamně vonících pestrobarevných květů.

Profesorčiny oči se však upřely do dálky, na širokou příjezdovou cestu vysypanou štěrkem a drobnými kamínky. Její mladý obličej rozzářila radost.

„Kristiáne!" zavolala na toho, kdo jí kráčel vstříc. Ani Kristián se za ta staletí nezměnil. Od doby vítězství nad Nellou se však změnila chlapcova povaha. Tatam byla zasmušilost. Tatam zmizel ponurý charakter proměněné Havraní země. „Vaše Veličenstvo," mírně se v žertu uklonila Elena.

Kristián došel až k ní. V tmavých vlasech se mu třpytila královská koruna a šedé chlapcovy oči se vřele usmívaly. „Už jsem se bál, že sem slavná hrdinka zapomněla cestu."

„Dneska jsem měla poměrně zajímavou přednášku na téma staré lanternské mýty a pověsti."

„To je tvoje oblíbené téma," ušklíbl se Kristián. Sevřel v dlani tu její, propletli si navzájem prsty. Společně zamířili k řeku Vraního jezera, nad jehož tmavou hladinu se skláněla stará košatá vrba.

„Moc jsem se těšil na tvoji návštěvu. Chtěl jsem se původně vydat za tebou sám, ale nakonec z toho sešlo. Státní zájmy," protočil šedé panenky.

„Já to mám podobně. Jsem zavalená písemkami, sešity, které čekají na opravení, projekty a referáty studentů... Tak státní zájmy jsou pro tebe důležitější než tvoje snoubenka?" neodpustila si Elena malé rýpnutí.

„A pro tebe je důležitější škola než tvůj budoucí královsky choť?"

V profesorčiných sytě zelených očích se rozpustile zablýsklo. „Samozřejmě, že škola je až na prvním místě..."

Po chvíli však Elena zvážněla. „Dneska jsem mimo jiné vyprávěla o Jestřábích vrších. Už delší dobu pozoruji, že se kolem nich něco děje. Nic bližšího nevím, jde spíš o takové tušení..."

„Myslíš, že...?" Kristián s obtížemi polkl. Pochopil význam Eleniných slov. Pokud to je skutečně pravda, nachází se před nimi skutečně velká výzva.

Elena mlčela, jen pokývala na souhlas a zamyšleně si pohrávala s konečky dlouhých stříbrných vlasů.

„Společně," začal Kristián a Elenu objal, „to zvládneme. Přestáli jsme už nejednu obtíž, překonáme i tohle."

Dívka se k jeho svalnaté hrudi přitiskla. Vnímala teplo jeho těla, v Kristiánově objetí jako kdyby se všechny chmury a starosti pomalu rozplývaly, až definitivně zmizely.

„Zůstaň tady se mnou. Už navždy," zašeptal jí do vlasů.

Elena se od Kristiána na okamžik odtáhla jen proto, aby mohla vzápětí své rty přitisknout k těm jeho. Okolní svět přestal existovat. Zůstali pouze oni dva, nesmrtelní a stále stejně zamilovaní.

Po nekonečně dlouhé chvíli se od sebe odtáhli. Hrudníky se jim zdvíhaly zadýchanými nádechy.

„Mám to brát jako souhlas?" usmál se Kristián.

„Zůstanu moc ráda," pronesla Elena. Chtěla znovu krále políbit. Ovšem v okamžiku, kdy se k němu přiblížila, začalo vzduchem rezonovat pronikavé zvonění.

Ještě předtím než se zadívala na displej svého mobilu, už věděla, kdo volá. Za stovky let dokázala svoji magickou sílu rozvinout, hlavně díky pomoci Ariadne.

„Promiň, lásko. Musím jít suplovat. Ale vrátím se brzy, ještě dnes večer." Vydala se k Vranímu jezeru. Zmáčkla na červené tlačítko na displeji telefonu, odmítla přijetí hovoru. Stejně věděla, že jí volá zástupkyně ředitelky.

Kristián ji však několika kroky dohnal. Chytil ji za předloktí. „Jen mě tak napadlo, že v Lanternu jsem už opravdu dlouho nebyl. Asi bych to měl napravit. Co myslíš?" V šedých očích se mu prohnal roj veselých jiskřiček. Nejen tenhle rozpustilý výraz na něm dívka tolik milovala, uvědomila si.

Elena pevněji stiskla Kristiánovu dlaň. Společně prošli po písčitého břehu Vraního jezera. Za okamžik už zmizeli pod tmavou hladinou působící tajemným dojmem.

KONEC

_____________________________
Ahoj, dnes je tu další, a zároveň poslední kapitola mého ONC příbehu. Jsem moc ráda, že jsem na tuto zajímavou výzvu narazila a dokázala za dvanáct týdnů napsat knížku. Samozřejmě velké díky patří vám, čtenářům. Děkuji za vaši podporu, zpětnou vazbu, komentáře, votes. Moc velkou radost mi udělalo samozřejmě také každé přečtení, které příběh získal. Doufám, že se vám Princ temnoty líbil a pokud byste měli chuť mrknout se také na další příběhy publikované na mém profilu, budu jen ráda.♥️
Vaše -_Jana_-✨