Minho udiveně následoval Jisunga do stájí, aby tam vzal uzdu, zatímco Rufus v ohradě dělal takový bordel, že tam museli jít všichni zaměstnanci ve stájích. Jakmile si koník všiml dvou chlapců utíkajících zpátky k lesu, blonďák mu dávaje znamení, okamžitě přestal a jakoby nic se začal pást. 

Zaměstnanci na sebe zmateně koukali, než se pomalu začali vracet ke své práci. Vše se uklidnilo. Rufík se pro jistotu rozhlédl, než se tryskem odebral na úplný konec ohrady blíže k lesu, kde ladně jako prasátko přeskočil ohradu. Tam už čekali dva chlapci, jeden opět udýchaný v předklonu.

„Tak je... Eeeh, tak je hodný ko- eeeh, koník," usmál se na něj a poplácal ho po pleci. Koník si vesele odfrkl a dupl přední pravou. Minho mezitím seděl kousek opodál a zvědavě dvojici pozoroval. Oba byli šťastní a navzájem si ukazovali náklonnost. Mladší chlapec jej neustále hladil, drbal a žvatlal různé pochvaly a sladká slova. Koník naopak nastavovat hlavu, otíral ji mladšímu o břicho a spokojeně frkal a stříhal ušima. 

Mrtvý princ tohle už dlouho nezažil. Vodní koně sice kupodivu nebyli chladnokrevní vůči němu, ale rozhodně si s nimi ani za tu dobu nedokázal vybudovat takový vztah, i když to z velké části bylo tím, že je Minho stále někde v hloubi duše nenáviděl... Nebo se to spíš snažil sám sobě namluvit. Jeho myšlenky jej pohltily.

Jisung lehce zděšeně hleděl na popelavě modré tělo opřené o strom, bez dechu a bílýma očima upřenýma do země; na mrtvolu. „M- Minho?" vykoktal a čekal na jakoukoli reakci. Rufus sklonil hlavu a konečně si druhého chlapce prohlédl, jen aby se postavil na zadní a zařehtal. To konečně staršího probralo. 

Semknul obočí, vystrčil spodní ret a se zmatením v očích pohlédl na ty dva. „J- já jen, estli si v pohodě," zasmál se nervózně majitel poplašeného koníka. „Neměl bych? Co, bojíš se, že bych se zranil a třeba umřel? Och ne, to bych asi po druhé nezvládl," pronesl dramaticky a na konci se zachichotal. Tím si vysloužil zděšený, částečně i váhavý, výraz od Jisunga. Dlouhý povzdech opustil jeho ústa, než jej začal uklidňovat: „Neboj, můžeš se smát."

Mladší se uklidnil a ač si to nechtěl přiznat, přišlo mu to vtipné, i přestože nepatřičné. S úsměvem se otočil na koníka, který se však stále nepřenesl přes skutečnost, že to, co málem zabilo JEHO idiota, a to neví o událostech v princově pokoji, je nyní před ním a tváří se, jakoby se to nikdy nestalo. 

„Neboj, nic nám neudělá," konejšil ho mladší s úsměvem. To mu však koník nevěřil. Odstoupil od dva kroky a tvrdohlavě dupl nohou. „Neboj, koukej!" Jisung se stále s úsměvem rozešel k Minhovi a usadil se, lépe řečeno svalil, vedle něj. Minho neměl čas vzpamatovat se, jelikož ucítil jeho ruce kolem pasu a hlavu na svém rameni. „Vidíš! Je v pohodě a neškodný! ... Aspoň pro nás, takže klid, Rufe, ano?"

Po celou dobu byl tmavovlasý chlapec zmrazen v pohybu. Blondýnovy ruce byly silné a teplé a stisk kolem pasu byl příjemný, stejně jako jeho hlava, jež překvapivě pasovala přesně do ohybu mezi krkem a ramenem. Teplo náhle zmizelo a on si připadal jako hozen do studené vody s nutkáním zachytit se tepla. Rychle se však vzpamatoval, když blondýn vstal a šlápl u toho na klacek. 

„Tak, přestaneš se bát?" zeptal se roztomile koníka, který ještě jednou nedůvěřivě pohlédl na staršího z chlapců, než k němu pomalu začal přistupovat. Minho stále lehce rozladěný čekal, co se Rufík rozhodne udělat. Už se jej skoro dotýkal, horký dech dopadající na jeho ledový obličej. S klidnou tváří jej pozoroval, dokud mu ji celou neolízl.

„Waaa, fuj, nelízej mě! Fuj, zlý kůň! Zlý!" začal ječet spíše překvapeně, rukama rozhazuje kolem sebe, aby to velké tele odehnal. Rufus si však rychle našel oblibu v olizování jeho příjemně studeného obličeje, a tak to dalo dost práce oběma princům, aby jej odehnali od přízrakova obličeje. Jakmile byl Rufus daleko od nich, jelikož byl uražený a trucoval, Jisung se konečně se smíchem svalil do trávy. „Haha," pronesl ironicky Minho s obličejem od slin. „Dyby ses- dyby ses viděl, jak máš oslintaný ksicht- hahaha," vydal mezi smíchem a dál se dusil v trávě. Jezdec to ignoroval, a i přes nedávné události se pomalu odebral za Rufem. Koník zaregistroval jeho přítomnost a naschvál odklusal dál.

Tak to ještě chvíli pokračovalo, než se z toho stala hra. Koník již vesele poskakoval přes trsy trávy, spadané větve a jiné překážky a Minho jej s lehkým a bezstarostným úsměvem následoval. Rufus byl první, kdo zastavil a zvídavým okem si změřil mrtvého chlapce, který zastavil kousek za ním, čekaje na koníkovy další manévry. 

Ten ho však překvapil, když se rozklusal k němu. Než stačil cokoli udělat, byl poměrně tvrdě shozen do mokrého mechu, ke kterému se ještě nestihly dostat sluneční paprsky. Ne, že by mu to vadilo... Stejně byl sám nasáklý vodou. Překvapeně vykulil oči, když se koník svalil vedle něj a hlavu mu složil od klína jako poslušný pejsek. Stejně jako pejsek se i on začal domáhat hlazení a škrábání za ušima. A Minho mu to rád dopřál.

Jisung to celé pozoroval s fascinovaným pohledem. Nohy pokrčené, záda opřená o strom, v ruce žmoulaje kus stébla. Minho nyní vypadal spíše jako dobrá lesní víla než přízrak z močálů, který zabíjí. Blondýn především hypnotizoval jeho rty, na kterých hrál příjemný úsměv. A i když se nic nezměnilo, i když měl stále popelavě modrou kůži, bílé oči a nedýchal, tak i přesto byl nyní v jeho očích obyčejným klukem, jenž utekl od povinností.

彡

„Takže jaký máš plán?" zeptal se zaujatě Minho z hřbetu koníka, který s ním cupital vedle Jisunga po pravém boku. „No, cokoli jiného než být na hradě zní fajn," pokrčil rameny a dál kráčel k okraji lesa na druhé straně. „To zní přímo rozkošně, mladý princi, neníž pochyby o vašem vytříbeném vkusu!" vyjekl dívčím hlasem, čímž si vysloužil protočení očí od mladšího. 

„Ne, vážně, kam jedeme? Znáš to tady? Máš namířeno na nějaké konkrétní místo?" vyptával se dál starší. Dlouhý povzdech a zaklonění hlavy dozadu. „Nevím, ne a ne. Prostě deme na výlet a někde přespíme." „... Cože to?" vykulil bílé oči. I Rufus byl překvapen, jelikož ještě nikdy nejeli na výlet, kde by i spali.

Les řídl, stromy se rozestupovaly a na zemi bylo čím dál tím víc trávy, až došli na konec. Kousek od nich vedla cesta, po které nejčastěji putovaly vozy se zbožím. Po obou stranách bylo vysekané křoví v naději, že se tím alespoň částečně předejde přepadením. To však zloděje nezastavilo, a tak bylo i nadále nepříjemné touto cestou jezdit.

„Vážně? Víš, že jít i lesem je bezpečnější, že jo? A to ti říkám jako někdo, kdo v tom lese byl ten bubák... Vlastně stále je, jen mám dovolenou; řekněme," pronesl nevěřícně, když viděl, jak se k té cestě Jisung blíží. „A přesně proto si po ní troufnu; mám tebe, takže dyby cokoli, zachráníš mě." Pokrčil rameny, jako by to byla ta nejjasnější věc pod sluncem. 

„Já- cože to?! Jak jako zachráním? Jediný důvod, proč bych tě zachránil, by byl ten, abych tě pak mohl zabít vlastnoručně za tvou blbost! Krom toho, proč si tak věříš-" „Beze mě nemáš postel, teplou koupel a společnost." Pokrčil lhostejně rameny, používaje líný tón hlasu. 

Jezdec překvapeně otevřel pusu s námitkou, že postel by si teoreticky mohl sehnat stejně jako teplou koupel, ale co nemohl popřít, že by mu chyběla společnost. Šance, že by dokázal potkat někoho, kdo by mu dal šanci, byla jedna ku x.

Kromě toho... nebyl by to chlapec s blond vlasy, špatným slovníkem a medový úsměvem.

彡

Cesta byla kupodivu zábavná. Jisung byl fascinován, jak rychle se Minho zbavil většiny návyků, které pochytil jako mrtvý přízrak. Také se mnohem víc rozmluvil a čím dál častěji se neubránil úsměvu. Bylo to jako být venku s kamarádem, kterého si mladší vždycky přál. 

Minho byl zodpovědnější, tišší – než on – a rozumnější, přesně typ člověka, který ho doplňoval. Jisung si již spíše z tvrdohlavosti musel připomínat, že jej chtěl zabít. Čím víc o něm a jeho životě, ať už za živa či po smrti, zjišťoval, tím víc mu docházelo, proč se dostal tam, kde je nyní; krvelačný přízrak. A také mu čím dál tím víc docházelo, že on sám je v podstatě v bezpečí, jelikož občas se musel v duchu napomínat, aby se nesmál, jak moc bylo vidět, že je tmavovlásek za jeho společnost vděčný.

„Budem spát tady!" vyjekl a rozběhl se na druhý konec menší louky, kde začínal les a v něm byly skály. Jedna se tyčila hned na kraji, tvořící dokonalé místo na přepsání. Tmavovlásek jej chtěl pozorovat, avšak Rufus měl jiný plán, a tedy rozběhnout se za svým majitelem. Nebýt toho, že byl starší dobrým jezdcem, dávno už by se válel v trávě. 

„Tak jo, a co tedy chceš jíst? Raději tě rovnou informuju, že já jíst nepotřebuju," pronesl při sesedání ze zvědavého koníka, který se ihned po sundání uzdy vydal na průzkum. „Jak jako- meh, že se vůbec divím. No, hele, říká ti něco chytání ryb pod kamenama?" Starší se na něj otočil s rozzářeným obličejem.

彡

Zdravím vás u nové kapitoly. :D

Snad se vám kapitola líbila! ^^ Jisung už konečně vidí Minha v jiném světle!... Avšak stále jiném, než Minho jeho... :(  (Jisung bude lehce natvrdlý, tak jej prosím nebíte xdd... To udělám já, ale shh -3-  )

Tak papa^_^