„Tak kam teď?" zeptal se Minho, spokojeně usazený na svém koni, kterému pomalu začal odpouštět. Jisung naopak seděl na Rufovi. Jeho oči od výjezdu neopustily tlamu černého koně, přesněji místo, kde jeho kůží procházely řetězy, nevnímaje staršího.

„Hej?" Nic. Rufus schválně udělal nečekaný cvalový skok, než prudce zabrzdil a sklonil hlavu. Tichým lesem se rozezněl zvonivý smích tmavovláska. Mladší na něj překvapeně, skoro až šokovaně, zíral ze země. „Co- co sem udělal?" zakňoural jako malé dítě a svalil se na záda.

Minho slezl a postavil se přesně nad něj, nohy po obou stranách podél útlého pasu, a naklonil se nad něj. Chvíli jej pozoroval, dokud i on neotevřel oči a překvapeně mu pohled nevracel. Pak udělal znechucený obličej.

„Co? Jsem až tak moc škaredý?" ušklíbl se. Mladší automaticky očima zabloudil na jeho jizvu. Mezi roztrhanou kůží bylo takřka modré maso s šedými tóny. Bylo lesklé. „Jo- teda vlastně ne- jakože jo ale- aaah," vydechl frustrovaně, když se do toho zamotal. Pak z ničeho nic natáhl ruce a chytl jej za tváře. Minho vykulil oči a než se nadál, byl stažen ještě níž, poměrně blízko k obličeji blondýna.

„Takhle... Jakože si škaredý, ta jizva, mrtvolná kůže... Proboha, vždyť si v podstatě mrtvola- aaa, tak sem to nemyslel, promiň! Prosím, nedělej ze mě taky mrtvolu. Ale prostě chápeš...," Jisung poměrně plácal, ale Minho se dokázal soustředit jen na jeho obličej. A následně na druhou část. „Dyž si člověk odmyslí, že si mrtvola... Tys musel být strašně hezký," vydechl fascinovaně, když teď nad tím přemýšlel. Starší vykulil oči.

„Hm... Třeba tvoje oči. Jsou bílé a jak je teď máš vykulené, tak jdou ještě víc vidět ty škaredé žilky kolem, ale když si to odmyslíš... Tvoje oči mají strašně hezký tvar, jsou velké, kulaté... Trochu jako kočka. A ty dlouhé řasy. Taky máš perfektní nos- počkej, ne vážně!" Rukama ještě víc zmáčkl jeho líčka a natočil mu hlavu doprava, následně doleva, aby lépe viděl jeho profil. „Ty máš vážně perfektní nos! A máš výrazné lícní kosti... Jsi trochu jako porcelánová panenka. Abych tě nerozbil," zasmál se a dál zkoumal jeho obličej.

Minho jej stále pozoroval vykulenýma očima. Jeho tváře v místě doteku hořely a hlava se mu točila. Každou lichotky vnímal všemi smysly. Každá se mu vrývala do paměti a on je nehodlal nikdy zapomenout. Za celou tu dobu na něj lidé nemluvili, a pokud ano, byly to urážky, výhrůžky nebo prosby o svůj život; ne že by se jim divil. Nespočetně krát slyšel, jaká je příšera či monstrum, avšak poslouchat, že vypadá jako panenka, bylo něco zcela nového.

Aniž by chtěl, nedokázal ovlivnit slzu, která mu stekla po tváři, následně po blondýnově dlani. To Jisunga konečně probralo z jeho blábolení. Zděšeně vyjekl a okamžitě stáhl ruce k hrudi. „Proboha, neříkej, že sem tě zmáčkl tak silně, že sem z tebe vymáčkl vodu?!"

Starší měl chuť ho proplesknout, jak byl natvrdlý, ale přemohl se a místo toho se napřímil. Koně je zatím zaujatě pozorovali, čekající zda si konečně dají pusu. Rufus se styděl za svého jezdce, který se stále zmatený zvedal ze země.

„Ne, vážně, co se stalo?“ pípl a stejně jako Minho, i on se vyhoupl na hřbet svého koně. Dlouhý povzdech. „Ano, asi jsi mě hodně zmáčkl,“ zamumlal. Naopak Jisung se zasmál, než klasicky začal mluvit o všem a ničem, dokud se starší princ neuvolnil a nepřidal se. Avšak i přestože jeho hlava byla v klidu, jeho srdce stále bilo jako splašené.

彡

„Jak se vůbec jmenuje?“ zeptal se z ničeho nic Minha. Ten pohlédl na koně a naprázdno otevřel pusu. „Já... Ho nikdy nepojmenoval-“ Chlapec zalapal po dechu. „Cože?! To nemyslíš vážně! Tak ho pojmenuje teď! Rád ti pomůžu,“ zaculil se na něj a s očekáváním v očích pozoroval jeho obličej. Minho měl co dělat, aby neodvrátil pohled, stále tiše vděčný, že se nemůže červenat.

„... Tak jo, nějaké návrhy?“ pronesl měkkým hlasem, pozoruje veselého chlapce s plnými líčky a očima, jež nyní vypadaly jako půl měsíčky. „Co takhle... Počkat, je to klisna nebo hřebec?“ „Klisna.“ „Hm... Bella? Sára? Minnie? O můj bože! Minho a Minnie, to je roztomilé!“ začal se rozplývat, avšak Minho chvíli přemýšlel.

„Mně se to jméno moc nezamlouvá, chtěl bych něco spíš... Aby to znělo i vznešeně, ale zároveň se z toho dalo udělat něco krátkého,“ vysvětlil a Jisung agresivně přikyvoval. Na chvíli se rozhostilo ticho, oba přemýšlejíce nad potencionálními jmény.

Tentokrát jeli jinou cestou, jež byla delší, avšak bezpečnější a daleko příjemnější. I přesto po ní teď kolem desáté nikdo nejel, jelikož obchodníci byli již daleko od města, nebo dávno ve městě, kde nyní prodávali.

Stromy byly vysazeny podél v aleji, která tvořila klenbu z větví a listí. Kamínky odskakovaly do příkopu kolem cesty, kdy na dně teklo trochu vody. Všude vládlo ticho, které bylo přerušované chrastěním řetězu. Někdo by to nazval děsivým, ale Jisung si už na to zvykl... Krom toho už strávil docela dost času s Minhem, nějaký zvuk řetězu byl slabé kafe.

„Co takhle Lilian? Liliah? Něco takového? Zní to hezky a zkráceně můžeš říkat Lili,“ navrhl chlapec s blond vlasy a hrdě se usmál, když uviděl výraz staršího. I jeho kůň zastříhal ušima. „Myslím, že máme vybráno,“ usmál se vděčně a mladší se nevědomky usmál ještě víc, až jej rozbolely tváře. Když si to uvědomil spolu s tím, že zírá podezřele dlouho, rychle nasadil neutrální výraz, odkašlávaje si. Opět bylo ticho, ale jako vždy to s Jisungem nebylo na dlouho.

彡

Minho měl jít opět po hradbě do pokoje, necháváje Lili v lese, zatímco Jisung zavedl Rufuse do stájí.

„Princi Jisungu?“

Když se otočil, spatřil služebnou; stejnou, která na něj den předtím ráno volala. Nervózně přešlápl a polkl. „Kde jste byl?! No tohle! Myslíte, že takovéto chování je přípustné? Vážně? Vaše matka královna byla strachy bez sebe! Toto bylo poprvé, a mohu vás ujistit, jakože je Bůh nade mnou, že naposled, co jste zmizel na celou noc, CELOU NOC! Toto chování- KAM SI MYSLÍTE, ŽE BĚŽÍTE?!“

Jisung se neohlížel, nohy dávaje levou před pravou, dokud neměl pocit, že se mu zamotají. Tváře mu po chvíli zčervenaly, jak moc byl zadýchaný. Když konečně doběhl ke svému pokoji, prakticky rozkopl dveře, rychle je zavřel a sklouzl po nich na zem. Tam začal zhluboka dýchat.

„Tvoje kondička je žalostná,“ prohodil lhostejně Minho, jenž ležel na posteli na zádech, s rukama za hlavou, levou nohou pokrčenou a pravou položenou na levém kolenu. Mladší po něm střelil nevrlý pohled. „Ne každý nemusí dýchat!“ vyprskl a dál se svíjel na zemi. Když po chvíli konečně pobral dech, unaveně se doplazil k posteli a svalil se vedle staršího. Chvíli vládlo ticho, než se zmateně zvedl na loktech a pořádně si jej prohlédl.

„Ty... Ses převlékl? ... A umyl? Kdys to stihl?“ zeptal se nevěřícně. Chlapec s tmavými vlasy se stydlivě usmál a Jisung si až teď všiml jeho lehce fialové pokožky. „Ahh, co jsem říkal o té horké vodě?!“ Starší se posadil, otáčeje se na něj. „Ale když ono to je tak příjemné,“ zakňoural.

Opět spadl do matrace. Rukou nahmatal peřinu a prudce ji vytáhl z pod jejich těl, jelikož na ni leželi, a zabalil se do ní jako housenka. Jisung otevřel pusu ve snaze něco namítnout. „Dobrou!“ zanotoval, což mladšího neodradilo. Se zlomyslným úsměvem se zvedl na čtyři, než na druhého skočil a celého jej zalehl.

„Eeeh, teď jsem rád, že dýchat nemusím. A teď už fakt dobrou,“ zamumlal. „Neříkal jsi, že nemusíš spát?“ zamyslel se, zatímco se na starším uvelebil jako kočka. „Nemusím, ale stejně jako s jídlem a dýcháním... prostě můžu. Upřímně je to příjemné. A ty se padej umýt, smrdíš jako ryba a oheň. Uzená ryba.“

Blondýn se zvedl a uraženě se zadíval na peřinu do míst, kde tušil, že má starší obličej. Když nedostal odpověď, odsekl a dupavě odkráčel do koupelny.

Chlapec se usadil do vany a začal napouštět vodu. Myšlenky začaly proudit jeho hlavou a začaly se točit kolem výjevů z rána. Po zádech mu přejel mráz a na rukou vyskočila husina. Takhle měl dopadnout i on. Místo toho byl zachráněn a onen přízrak mu spokojeně spinká zakuklený v peřině. Nejdivnější na tom bylo, že to nebylo divné. Mladší občas opravdu zapomínal, kdo Minho je, a to s ním strávil teprve tři dny? Čtyři? Sám nevěděl.

Unaveně ponořil hlavu pod vodu. V uších mu zalehlo a slyšel pouze šplouchavé zvuky. Bublinky vzduchu opouštěly jeho nosní dírky, dokud žádné nebyly. Prudce se posadil, rukama si promnul obličej a dlouze vydechl. Musí se umýt. S tou myšlenkou vzal nějaký olej a pomalu si jej začal aplikovat do vlasů.

彡

Zdravím u dnešní kapitoly! ^^

Vím, že vypadá trochu o ničem, ale potřebuju zdůraznit, jak je Minho whipped a Jisung je... No... Ignorovat. ;-;  Znáte ten pocit, když chcete praštit vlastní postavu? :D
... A taky, aby pak na vás lépe dolehla jedna scéna, hehe.

... Also pochytil někdo referenci k Bella Sara? :D Já si vždycky jeden časopis koupila na táboře... Byla jsem cringe dítě, co na to říct. Xd 

Snad se kapitola líbila! Hlasy a komentáře potěší! ก₍⸍⸌̣ʷ̣̫⸍̣⸌₎ค♡

Tak papa^_^